Když se mají děti Evropy učit o otrokářství v Africe, tak ať se učí vše!
Italský spisovatel Luigi Rinaldi v knize "Vasco da Gama" (česky vyšla v Orbisu roku 1943) skvěle vylíčil objevnou cestu Portugalců kolem celé Afriky. Také zde nastínil úklady muslimů vůči výpravě, námořní pirátství a nadvládu různých šejků nad porobeným černošským obyvatelstvem. Naskýtá se otázka, kdo začal jako první ve středověké Africe provozovat otrokářství? Byli to snad běloši, Portugalci, po nich Španělé, Holanďané nebo Britové, Belgičané nebo Búrové? Nikoli.
Pomineme-li starověká období, byli to právě arabští a později turečtí muslimové, kteří vyvrátili domorodá království Afriky a jako první začali zde provozovat otrokářství, takže podnítili i domorodé krále, aby chytali své vlastní poddané a prodávali je Muslimům. Když sem přijeli Portugalci, otrokářství zde již dávno kvetlo a bylo zdrojem příjmů všech zúčastněných vládců - jak arabských šejků, tak tureckých sultánů, a též i černošských králů,prodávajících do otroctví vlastní lid nebo zotročené zajatce v místních kmenových válkách. Evropané tak přišli již do zavedeného otrokářského řádu v celé Africe.
Když se potom různí obchodníci a dobyvatelé Západu přidali k tomuto obchodu, nikdo ze zúčastněných vládců jim toto nevyčítal, nikdo neprováděl žádný "národně osvobozenecký boj" za otroky. Ještě v Robinsonu Crusoem Daniela Defoe se otrokářství pokládá za "přirozený stav"! A to právě na základě poměrů panujících v africkém otrokářství. Otrokářství zůstalo běžnou součástí kontaktů mezi velmocemi v Africe až do 19. století, kdy roku 1813 Spojené království Velké Británie a Severního Irska zrušilo zákonem otroctví jak první stát světa. Jak je známo, i demokratické Spojené státy americké zrušily otroctví až po občanské válce v letech 1861-1865, kdy hlavní záminkou této občanské války bylo právě otroctví.
Je tedy nesmyslné a zhusta i zavádějící vytýkat evropským státům jakýsi neexistující primát v zavádění otroctví v Africe, když to naprosto odporuje dějinným reáliím. Z hlediska našich zemí pak je axiomem dějin českého království, že se nikdy na otrokářství nepodílelo. Dokonce ani habsburská monarchie, jejíž jsme byli součástí, otroctví neprovozovala ani v nečetných ostrovních koloniích.
Současná resoluce nebo usnesení Evropské unie o právech Afričanů v Evropě odporuje nejen historickým reáliím středovýchodní Evropy, ale nevystihuje ani přesně pozici otrokářství v dějinách Evropy západní.
Taková resoluce je de facto diskriminující vůči národům Evropy a nezaslouží si kodifikaci v právním řádu evropských zemí. Je to jakési nově oktrojované vrchnostenské nařízení v rámci nesmírně škodlivé migrační politiky bruselských eurovládců. Voliči do europarlamentu by si měli uvědomit, jaké škody a nevratné změny v jejich zemích by mohlo naplňování této pseudoresoluce napáchat. Doufejme, že zdravý rozum většiny voličů nabude vrch nad křečovitou snahou o rozšíření migrační povodně, která může nejdříve zaplavit a později zničit kořeny evropské civilisace.
Dr.Jiří Jaroš Nickelli ČSOL Brno I
Autor je etnograf a muzeolog
