České národní listy

   Stanislav Křeček velice přesně vystihl, jak obrovsky jsou učebnicové poučky o tržním chování vzdáleny realitě. Rozebral absurdnost tvrzení Luďka Niedermayera, podle něhož by ve zdravém prostředí nedeformovaném státem byl přístup k bydlení jen kombinací vůle majitele bytu pronajmout ho co nejvýhodněji „s možností a ochotou nájemce cenu zaplatit“ (Právo 5. 8.).

   V čem spočívá cynismus Niedermayerova tvrzení? Ve velice jednoduchém argumentačním triku. Podle teorie je rozhodování každého o tom, co si koupí a co ne, závislé na dvou faktorech. Jednak na finanční možnosti si to pořídit, jednak na ochotě pořídit si za danou sumu právě tuto věc a ne třeba něco docela jiného. Z hlediska čisté teorie je taková úvaha správná.

   Luděk Niedermayer zamlčel pouze to, že při pořizování různého typu zboží je váha obou faktorů velice rozdílná. Chce-li si například dítě zakoupit lízátko a má na to od rodičů peníze, záleží jen na jeho momentální chuti, zda si za těch pár korun nekoupí raději cukrovou vatu.

   V případě pořízení bytu už hrají finanční možnosti oproti ochotě zcela jasně prim. To jen Luděk Niedermayer se domnívá, že naše rodiny s průměrným příjmem řeší dilema, zda si za čtyři miliony koupit v Brně malý byt o rozloze necelých 70 metrů čtverečních, anebo si za ty peníze raději pořídit pořádný auťák.

   Podle zmíněné logiky by stejná úvaha musela platit pro naše domácnosti třeba i při rozhodování o tom, zda si koupit jachtu delší 18 metrů (kupovat kratší jachty je nepraktické, nejsou vpouštěny do přístavů vyhrazených pro ty na úrovni). Z nějakého důvodu, na který Luděk Niedermayer nemá odpověď, nejsou naše domácnosti prostě  ochotny si takové jachty pořizovat. I přesto, že stát je v tomto případě vůbec nijak neomezuje a nedeformuje, vyhodí raději peníze za nájem, léky, potraviny a třeba školní pomůcky pro své ratolesti. 

   Zbývá zodpovědět otázku, proč píše Luděk Niedermayer věci, které jsou na první pohled zcela mimo realitu. Je nesporně inteligentní, takže možnost prohlédnout jejich manipulativní charakter jistě má. Pokud by však byl ochoten připustit, jak se věci ve skutečnosti mají, mohl by třeba příště riskovat místo na kandidátce TOP 09.¨

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou