Kdo se bude smát 1

Dnešní příspěvek patří do malé série rozlučkových. Jedna epocha končí, druhá začíná.

Na přechodu k ní a dříve než se budu plně věnovat placené práci, odpovídám na několik otázek, podnětů a reakcí na dvě hlavní myšlenky prvního příspěvku roku – Střípky 1-1-2022.

Bezpečnost v Evropě

Příspěvek píši v předvečer dne začátku formování 1. česko-slovenského samostatného polního praporu, který následně se stal brigádou a později sborem. Před osmdesáti lety, 5. ledna 1942, byl položen základ vojenské jednotce, která se stala jednou z nejúspěšnějších a nejefektivnějších zahraničních formací, které bojovaly po boku Rudé armády na frontách Velké vlastenecké války a druhé světové války.

Vznik vojenské jednotky iniciovala dohoda mezi SSSR a československou prozatímní exilovou vládou o společném postupu proti hitlerovskému Německu, kterou 18. července 1941 podepsali v Londýně velvyslanec SSSR ve Velké Británii Majskij a československý ministr zahraničí Masaryk. Dne 3. ledna 1942 přijal Státní výbor obrany SSSR usnesení o česko-slovenské brigádě na území SSSR. Na základě tohoto usnesení mohli občané české a slovenské národnosti dobrovolně vstoupit do brigády. O dva dny později se ve městě Buzuluk v Orenburské oblasti začal formovat 1. samostatný česko-slovenský prapor. Jeho mnohonárodnostní základnu tvořili Slováci, Rusíni, Češi, Židé a maďarští antifašisté. Velitelem nové jednotky byl podplukovník československé armády Ludvík Svoboda, pozdější armádní generál, ministr obrany a v letech 1968-1975 prezident Československa.

Prapor byl pokřtěn v březnu 1943 na Ukrajině u Charkova. Tam českoslovenští vojáci společně s Rudou armádou bránili levý břeh řeky Mža. V bitvě u Sokolova byl velitelem 1. roty nadporučík Jaroš. Ten byl dvakrát zraněn, nepřestal bojovat a před smrtí zničil německý tank. Proto 17. dubna 1943 mu byl dekretem Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR posmrtně udělen titul Hrdina Sovětského svazu za příkladné plnění velitelských úkolů na bojišti proti německým okupantům a zároveň prokázání odvahy a hrdinství. Nadporučík Jaroš se tak stal prvním cizincem, který získal toto nejvyšší ocenění. Během válečných let se Hrdiny Sovětského svazu stalo dalších pět československých vojáků a tisíce vojáků a velitelů byly vyznamenány sovětskými a československými řády a medailemi.

V listopadu 1943 se 1. česko-slovenská samostatná brigáda podílela na osvobození Kyjeva společně s Rudou armádou 38. armády. Za prokázanou statečnost a odvahu udělilo Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR brigádě Suvorovův řád 2. stupně. V historii druhé světové války se brigáda stala první zahraniční vojenskou jednotkou, která obdržela sovětský řád. Později sehráli českoslovenští vojáci důležitou roli v karpatsko-dukelské ofenzívě, pomáhali účastníkům Slovenského národního povstání (pod sovětským velením) a 10. května 1945 vstoupil 1. československý armádní sbor do osvobozené Prahy. Společné hrdinské činy a společný boj proti fašismu vytvořily základ přátelských vztahů mezi národy Ruska a s Ruskem, vytvořily potřebu zachovat pravdu o druhé světové válce a nezapomínat slova Jana Husa napsaná na bojové zástavě 1. česko-slovenského sboru: Pravda vítězí.

Jsem přesvědčen, i když životní zkušenosti mluví proti, že na konci bojů na život a smrt, pravda zvítězí. I o ní – historickou pravdu jde mj. v požadavku na garanci bezpečnosti RF, který ohlásil prezident Putin USA a proti kterému EU a NATO se pokrytecky ohradily. Nezpochybňuji, že většina občanů Evropy má a bude mít prioritně rostoucí obavy z inflace, cen energií a omezení spojených s covid-19 a jeho mutacemi. V ČR se v neposlední řadě přiřadí vnitropolitické dění které ovlivní komunální, senátní a prezidentské volby. Jaké by uvedené nemělo význam, nelze ale ignorovat, že bezpečnost v Evropě by měla být prioritou vlády a každého občana. Bez ní, tj. kvalitní bezpečnosti, obavy, strachy a problémy nebude možné řešit, především bude-li Ruská federace nadále provokována a poprvé v historii bude vynucena jednat podle zkušenosti prezidenta Putina z petrohradských ulic: Když je boj nevyhnutelný, musíš udeřit první. Jaké šance na udržení bezpečnosti v Evropě existují, když EK a některé vlády členských států EU ovlivňují a reprezentují rusofobové bez vize, zkušenosti a osobní odpovědnosti?

Nepopiratelnou skutečností je, že od roku 1941 nemá Evropa žádnou bezpečnost. Po roce 1945 vůdci SSSR a USA vzali evropským nezodpovědným dětem (státům) z rukou nebezpečné hračky (hromadného ničení) a dohodli se na společném řízení Evropy. To trvalo do roku 1991. Od roku 1991 je Evropa řízena pouze Washingtonem. Z uvedeného a z historie vyplývá, že Evropa se téměř 80 let nezabývala svou bezpečností, a když to dělala, skončilo to válkami.

Současnou bezpečnost v Evropě ohrožuje fundamentální spor, který charakterizuje metafora: Biden & Co vnímají NATO jako plyn, kterým by měl časem být zaplněn celý dostupný objem planety, zatímco Putin vnímá NATO jako kapalinu, která se nalije do lahve a bude v ní čekat na konzumenta. Putinovo vnímání NATO se samozřejmě nelíbí trojici v odcházení: Biden (1942 - očekávám, že příští rok nebude ve funkci), Stoltenberg (1959 - by měl letos skončit ve funkci) a Borrell (1947 - má tři těžké roky před sebou). Borrell proto hájí své křeslo s pomocí primitivních tvrzení a podivných myšlenek. Například: Rusko se chová jako vítěz, který si diktuje podmínky. Nebo: Měli bychom vrátit situaci ne do pozice roku 1997, jak bylo navrženo v Moskvě, ale přímo na úroveň roku 1975 podepsáním Helsinských dohod. Ano, Borrell navrhnul vrátit se k dohodám z roku 1975! Neví nic, o rčení starořeckého filozofa Herakleita: Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Smysl rčení je jasný: Řeka se neustále mění a na ty, kteří do ní vstupují, se valí stále nové vlny. Přitom se mění i člověk, který do řeky vstupuje. Borrell si také neuvědomuje, že v roce 1975 Německo bylo stále rozděleno a Jugoslávie ne. Tenkrát nebyly v Polsku americké základny, ale sovětské. Borrellova zvláštní logika tak indikuje, že když bylo možné vstoupit po rozpadu SSSR do NATO, tak je také možné z něho i vystoupit. To je věc k zamyšlení mj. i v ČR.

Další skutečností je, že kromě Bidena, Borrella, Stoltenberga i mnozí jiní nechápou, že by bylo lepší přijmout podmínky Kremlu. 

Prezident Putin totiž obecně aplikuje během posledních 20 let dvě hlavní pravidla: 

1) První nabídka je vždy nejlepší. Ti, kteří nesouhlasí hned, dostanou později méně. 

2) Putin vždy dosáhne svého. Doposud se nestalo, že by Putin, když se za něco vzal, to nedokončil. Tak, nebo jinak.

Ti na Západě, kteří mluví o, nebo straší novou karibskou krizí, by měli raději vzpomenout si na suezskou krizi. Ta je spojená se společnou likvidací koloniálního systému staré Evropy párem USA a SSSR, znárodněním společnosti, která kontrolovala průjezd lodí Suezským průplavem a v neposlední řadě slepou vírou s následným a rychlým vystřízlivěním Velké Británie ze svých imperiálních snů. Co tím mám na mysli?

Po urychleném vytvoření koalice s Francií a nově založeným Izraelem Velká Británie se rozhodla uspořádat trestnou výpravu do své bývalé vzpurné kolonie. Tam padla kosa na kámen: SSSR pohrozil následky, včetně jaderného úderu. USA, místo aby ustoupily svým spojencům, odsoudily akce Británie, Francie a Izraele. Svět tak uviděl potupu velkého impéria, nad nímž slunce nikdy nezapadalo, které již není ničeho schopno. Dnes je to Biden, který si uvědomuje, že podobné by se mohlo stát USA. Již proto by měli být fanoušci NATO, především v Pobaltských státech, ČR a čekatelé na členství v něm velice skromní ve svých očekáváních v době skutečného lámání chleba mezi Ruskou federací a USA, ke kterému právě dochází.

NATO si nehledě na historii i dnes myslí a dává pokrytecky najevo, že je něco odděleného a nezávislého na USA, a že může oddálit odchod USA z Evropy. Ty však již daly jasně najevo, že Evropa, a již vůbec ne prosperující není jejich prioritou. Tou je ČLR. Proto USA rychle vytvořily alianci AUCUS, provokují a začaly obléhat ČLR a pomalu a jistě se stahují z Evropy. To proto, aby mohly mj. zpomalit projekt Velké Eurasie. Kreml samozřejmě ví o tomto plánu. Ten nevylučuje zapálení a uvrhnutí Evropy do války, ideálně s Ruskem. Proto prezident Putin vyhlásil požadavek na garanci bezpečnosti RF, který stojí na zkušenosti z petrohradských ulic: Když je boj nevyhnutelný, musíš udeřit první.  Proto když Putin říká, že pokud Západ odmítne ruskou nabídku, odpovíme vojensky a vojenskou technikou, ve Washingtonu, Bruselu a Praze by si politici a vojenští experti měli uvědomit, že Rusko je na vzestupu. Historie dokazuje, že vždy po pádu Rusko udělalo neočekávaný skok dopředu. S Borrellem & Co, arogancí vedení NATO a slouhy USA zájmů v české kotlině bude málo těch, kdo se v roce 2022 bude smát. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Přišlo e-poštou

LS