České národní listy

Kdo dnes  ví  o názvech oněch komand  Wehrwolf, Zeppelin, Brigade Egerland  a dalších?

Já na dobu kol Mnichova a pozdějších událostí nerad i dnes, kdy je mi 81 let, vzpomínám. Zkušeností a postřehů už bylo sneseno mnoho, vzpomínky pamětníků vyšly ve sbornících a v tisku. Raději se chci vyjádřit k oněm palčivým  otázkám, které se dnes opět – a to záměrně – vynořují a míní se s nimi licitovat – omluvit se sudetským Němcům. Když už tu dnes trpíme  štvavou informační kancelář v Tomášské ulici v Praze, která se maskuje „obchodní činností“ a protesty proti tomu nepomáhají, chtěl bych poukázat na několik faktů.

Je všeobecně známo, že v době, kdy K. Henlein šikoval své ovečky proti republice – jejich vlasti, že násilnosti, přepady, vraždy a další násilné akce se postupně stávaly denním zvykem. Připomenu jen rozbité hlavy četníků v Bublavě od zfanatizovaných henleinovců, nebo masakr českých lidí v Anenském údolí. Sudetští Němci přeci ve své zášti neustali ani po válce a škodili, kde jen mohli. Jsou přece pamětníci přepadů z jejich strany, rabování, zapalování objektů o pašování majetkových hodnot přes hranice ani nemluvě. Kdo dnes už ví z mladších o názvech oněch komand – Wehrwolf, Zeppelin, Brigade Egerland  a dalších? Cíl všech byl jediný – škodit nám a našemu hospodářství všemi způsoby, zejména v noční době. Tato komanda nalézala u dalších svých soukmenovců jak úkryt, tak pomoc. Divme se pak, že z naší strany docházelo k „divokým odsunům, že na střelbu ze zálohy se odpovídalo také střelbou. Předhazují-li se nám dnes různé excesy, byly to jen důsledky šestileté zvůle Němců vůči nám.

O vytvoření jaké atmosféry jim šlo tehdy, to zformuloval sám K.H. Frank, jedno z „es“  sudetských Němců, když napsal v létě 1938 M. Bormanovi: „Nemůže být ani řeči o možném soužití nás, Němců, s Čechy“.

Jeden z německých historiků se o jednání sudetských Němců vůči nám vyjádřil: „Sudetští fanatici nacismu sáhli poprvé v moderní historii k nejvíce představitelnému gangsterství a vše to oficiálně prohlásili za svou právní doktrínu.“ Chci ještě uvést výrok Konráda Henleina z 6. května 1941, kdy kromě jiného ve Vídni prohlásil: „ ..po několika letech se nám podařilo ohrozit stabilitu ČSR tak důkladně, že dozrála k likvidaci. K tomu mohlo dojít jen proto, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty …“.

Vida, a my dnes slyšíme stesky, že kolektivní vina je v jejich případě nespravedlivou! Nadto se rádoby zapomíná, že po odsunu v ČSR zůstalo přes 200 000 Němců. Ne tedy každý Němec byl odsunut.

Kdo se zajímá o historii a události kol Mnichova podrobně, může snést řadu případů, jak útoky a stesky ze strany sudetoněmeckého landsmanšaftu vyvrátit. Je tu ale horší věc – že jejich „argumentům“ nahrávají, ba je i podporují, někteří z našich politiků, žurnalistů a, bohužel, i historiků. Inu, kolaborace zas není tak u nás pojmem neznámým. Všem těmto chci připomenout slova starosty města Hamburku, G. Rundeho – tedy Němce. Účastníkům koordinačního fóra v listopadu roku 2000 řekl i na adresu sudetských Němců – „Nikdo nesmí zapomenout, že němečtí nacisté rozpoutali válku, vyháněli Čechy z domovů, likvidovali židovské obyvatelstvo, a vůči českému národu připravovali genocidní opatření. Takže to strašné, co se stalo sudetským Němcům, bylo důsledkem toho, co předtím Německo způsobilo českému národu.“

Jaroslav Řehoř, Plzeň