České národní listy

Každá lež vyžaduje pravdivou odpověď!

Pokud delší dobu stále opakovanou lež necháme bez odpovědi, pak časem se  může přeměnit, ne-li zcela, pak alespoň částečně, v myslích řady lidí v „pravdu“. Lež sice i nadále zůstane lží, ale lidé nebudou znát pravdu a tak lež budou považovat za pravdu.  A v ní budou žít. Čím déle budou žít ve lži, tím bude lež silněji ovládat jejich mysl. Pokud média souhlasně budou lhát, pak  hlasy pravdy v alternativních médií, budou přijímány jen částečně s důvěrou, aby následně však byly  přehlušeny proudem dalších lží.

Aby k takovému politováníhodnému stavu myslí lidí nedošlo, snažíme se opakovat některé pravdy, jež jsou tak nežádoucí pro celé společenské skupiny. Víme, že náš hlas je slabý, dolehne jen k nepočetným adresátům. Víme je oním pověstným hlasem volajícího na poušti. Přesto se dále snažíme. Věříme pevně, že pravda nakonec musí vyhrát, i když to dá, jak říkal Jan Masaryk, fušku.

Z uvedených důvodů se zabýváme, samozřejmě kromě dalšího, i česko-německo-„sudetskými“ vztahy. V současnosti sudeti se snaží ukázat svou vstřícnou tvář. A tak již dlouho se vzdávají práva na vlast a na odškodnění, aniž by se jich dosud vzdali. Sobotkovci a bělobrádkovsti jim za to tleskají. Honorují je a nám neříkají pravdu. A to nám vadí mnohem více než posedlost sudetů jejich právy. Je pravděpodobné, že někteří jejich „osvícení“ přední funkcionáři znají pravdu o  „sudetských“ právech, ale přesto mluví dále o právech, které si sami vymysleli a dali do svých dokumentů, do programu a stanov. Začínám věřit, že obětí mnoho desetiletí trvající lživé propagandy jsou mnozí prostí členové SL. Když čtu jejich diskusní příspěvky v Sudetenpost, či některé jejich články, kloním se zčásti k názoru, že oni již skutečně neznají pravdu a lež řadu let opakovaná, aniž by jí v rámci SL bylo nějak čeleno, považují za pravdu. Takových lidí je mi upřímně líto. I oni jsou však součástí entity, která na nás silně doléhá. Nemůžeme čekat od SL, že nám začne říkat pravdu. Pokud by to někdo z vedoucích činitelů zkusil, byl by odstraněn a skandalizován.

Proto musíme požadovat, aby nám pravdu říkali především ústavní činitelé ČR, poslanci, členové vlády, vrcholní politici. To se zatím zásadně neděje. S výjimkami se můžeme setkat. Vypadá to, že spíše hrají hru společně se sudety, jistě ne všichni a jistě ne všichni stejně důrazně, proti nám. Média hlavního proudu, ČT, rozhlas tuto jejich linii následují. A proto je tak přetěžké, aby v myslích lidí se lež stala lží a pravda pravdou. Jak to vidím, není to ani na „pořadu dne“. Pokud nám ze stolu dnešních mocných spadne nějaký drobek pravdy, stojí nás to velké úsilí. Takovým pravdivým soustem byla informace z MZV ČR, že práva sudetů, o kterých neustále mluví, se nezakládají na mezinárodním právu.

Dvojakost role SL vyplývá i z jejich stálé kritiky projevů nacionalismu. Jsou pro federalizovanou Evropu. To na jedné straně. Na druhé pak usilují o přeměnu „sudetoněmecké“ národnostní skupiny na národ, který by se stal v republice druhým státotvorným národem, s kterým by pak sudeti jako samostatný národ vytvořili třeba federaci. Nevím o žádné další národnostní skupině, která by se chtěla transformovat v národ. V mezinárodním právu platí zásad, že národ má právo na sebeurčení, nikoliv tedy národnostní skupina, jíž sudeti jsou.

J. Skalský