České národní listy

Píseň pro Tomkovu ženu naschvál komponýrovaná

Karel Havlíček Borovský

Jen se mně, mužíčku, dobře chovej,

koupím ti klobouček premovanej.

Liveraj s portama, nový kabát,

 že tě má ve Vídni hrabě Thun rád .

Pan hrabě povídal, že ti přeje,

že ti dá předělat české děje.

Předělat, obrátit, sflastrkovat,

rakouskou podšívkou vyfutrovat.

Předělat, obrátit, hladkým na líc:

ponejprv, podruhé, kdopak dá víc?

Předělat, obrátit pravdou na rub,

 a kdo ji odkryje, přijde na šup.

Můj pán je profesor, to každý ví,

 v Vídni mu nabili, v Praze střílí.

Můj pán je profesor ve dne v noci,

třeba on nedělal revoluci.

Karel Havlíček dobře a ostře viděl nejen před sebe, ale přes staletí. Jeho báseň je vysoce aktuální i dnes. Za oponou se zřejmě děje, o čem Havlíček v básni mluví. Jen nevíme, kdo je dnešní pan Thun a kdo je oním profesorem, který má předělat české dějiny. Myslíme si však, že těch novodobých Thunů je hodně, ale ještě více těch novodobých Tomků. I na našich listech se s nimi můžete setkat. Pozorovat jak se klopotně snaží. Výsledek jejich péče o naše dějiny však odpovídá rozdílu mezi nimi a profesorem Tomkem.

Smekáme před Karlem Havlíčkem Borovským, hluboce se mu klaníme. Máme však jednu velkou prosbu, aby těch našich Havlíčků bylo více, neměli tak smutný osud jako jejich vzor, ale byli úspěšní a český národ probouzeli ze spánku. Již máme několik soudobých Havlíčků. Rostou však pomalu, ale dozrají v těžkostech, s nimiž se musí prát, násobené nemilosti mocných. My je však  můžeme podle svých možností podpořit, podepřít a bránit. Za minimum považujeme, že se nikdo z nás nepropůjčí ani slovem, ani skutkem k jejich pronásledování. Nepřejeme jim, aby získali trnovou korunu ještě v době svého žití, ale vděčnost a úctu českého národa a vavřínový věnec.

Dr. O. Tuleškov