K přepisování našich dějin dochází i v současnosti
K přepisování našich dějin dochází i v současnosti
I. Vztahy mezi Československem a Sovětským svazem v době předmnichovské
Jednou z otázek, která je diskutovaná, se týká pomoci Sovětského svazu Československé republice v období předmnichovském, kdy hrozba ze strany Německa stále stoupala. Když Hitler v jednom z projevů, učiněným ještě v době před okupací Rakouska, mluvil o tom, že osvobodí 10 milionů utlačovaných Němců v sousedních státech, i naši politici v čele s prezidentem E. Benešem pochopili, že jde o rakouské Němce a tzv. sudetské Němce u nás.
Samozřejmě, že prezident E. Beneš se snažil, v souladu se spojeneckou smlouvou, navázat bližší a konkrétní styky, především s Francií. Jeho snažení však v té době však nepřineslo potřebné výsledky. Spojeneckou smlouvu již v roce 1935 jsme uzavřeli i se Sovětským svazem. Ve smlouvě však bylo uvedeno, že pomoc nám poskytne Sovětský svaz teprve tehdy, až se splňováním spojeneckých závazku začne Francie.
Francie se ke svým spojeneckým povinnostem nehlásila. I nejvyšší francouzská vojenská místa nám dala vědět, že nemohou pro nás nic dělat bez příslušného rozhodnutí vlády. A tak nám zbyla jen tzv. Malá dohoda, jíž jsme uzavřeli se Srbskem a Rumunském. Ta však byla namířena proti snahám Habsburkům nastoupit na maďarský trůn.
Takže nám fakticky zbyl jediný spojenec, a to Sovětský svaz. O vztazích se sovětským Ruskem píše prezident E. Beneš ve své knize "Paměti" ( část II, svazek 1., čtvrté vydání, srpen 1948, nakladatelství Orbis, Praha).
Citujeme: "Tak v dubnu 1938, když nastoupili vládu ve Francii Daladier a Bonnet, byli jsme v Evropě politicky v táboře zásadně, vysloveně a rozhodně protifašistickým a protinacistickým už naprosto sami jen se Sovětským svazem.
Se Sovětským svazem byla naše spolupráce po dohodě o smlouvě z roku vcelku normální, trvalá a důsledná. Politicky jsme byli ve stálém styku a loajální výměna názorů jak o situace všeobecné, tak i jisté koordinaci politiky s obou stran nebyla nikdy ničím porušena."
Pan prezident poté píše o našich konkrétních vztazích se Sovětským svazem. Již koncem května 1935 odešla do SSSR naše vojenská delegace. Za několik měsíců poté přišla k nám sovětská vojenská návštěva v čele s generálem Šapošnikovem. Delegace armád se poté i nadále střídaly. Praktická spolupráce probíhala poli letectví, zbrojní výpomoci, vzájemných informací politických i vojenských atd. Propaganda německo-polsko-maďarská na nás útočila a snažila se Československou republiku diskreditovat jako "hlavního šiřitele bolševismu v Evropě". Když v roce 1938 sověti potřebovali určitou vojenskou výzbroj ve Francii, ale nedostali ji, pan prezident Beneš intervenoval, ale přesto Francie nic SSSR nedodala. Proto naše zbrojovky dodaly některé speciální zbraně Sovětskému svazu.
V létě 1937 přijela k nám sovětská vojenská mise, která si prohlédla naše pohraniční pevnosti, naše hlavní zbrojní průmyslové podniky a celou naši leteckou pohotovost. "Už na základě toho byla pak učiněna některá opatření a byly sjednány dohody, zejména o sovětské pomoci letecké pro případ útoku Německa na Československo (vybudování našich letišť, jež však do Mnichova dokončena nebyla!). Také byla dohodnuta za návštěvy plukovníka Fr. Moravce v roce 1938 spolupráce vojenská a zpravodajská...
Několikeré důrazné pokusy sovětské diplomacie, která v kritických momentech celé této doby až do Mnichova usilovala o společnou schůzku vojenských odborníků z generálního štábu k výměně názorů o společné obraně evropského Východu a Západu proti útoku fašistických velmocí a k níž jsme my podle mých výslovných instrukcí vždy byli ochotni a naprosto připraveni, neměly nikdy u Francouzů, Angličanů a j. až do konce září 1938 úspěch.
Ostatně když jsem po květnové mobilizaci v roce 1938 dal souhlas našemu náčelníku generálního štábu generálu Krejčímu, aby se obrátil přímo a písemně na generála Gamelina s nabídkou, že přijede do Paříže, aby s ním smluvil konkrétní opatření o koordinaci eventuelní mobilizace československé s mobilizací francouzskou a o všem, co s tím souvisí, dostal po nějaké době generál Krejčí písemnou odpověď od gen. Gamelina, že on může učinit jen to, co v této věci rozhodne vláda, a že zatím nemá od vlády v tomto směru žádných instrukcí... Ostatně gen. Gamelin nám mohl dáti uvedenou odpověď jen po dohodě se svým ministrem války, jímž byl - Edouard Daladier.
Tak i po stránce vojenských příprav k přímé obraně proti nacistickému útoku zůstávali jsme v září roku 1938 se Sovětským svazem naprosto sami, znajíce při tom stav svých vzájemných příprav mravních, politických i vojenských a znajíce celkem dobře také stav těchto příprav jak evropského Západu, tak i nacistického Německa a fašistické Itálie.
Evropa byla v této chvíli po každé stránce zralá, aby přijala bez hlesu diktát berchtesgadenské kaprála..."
Když jsme odmítli návrh kapitulace z 19. září, smluvený 15. září mezi Hitlerem a Chamberlainem, došlo 21. září ultimativní vyzvání, pokud nepřijmeme plán Anglie a Francie "na odstoupení tzv. sudetského území, ponechají nás osudu, který jsme si prý sami připravili. Do války s Německem však rozhodně jen ´pro udržení sudetských Němců v Československu´ nepůjdou. Bylo až bolestně málo těch ve Francii a v Anglii, kteří tehdy chápali, že šlo pro Evropu o něco mnohem vážnějšího nežli o udržení tzv. sudetských Němců v Československu."( Cit. dílo str. 65 - 70)
Připravil Dr. O. Tuleškov
