České národní listy

K politologickému mládí T.G. Masaryka

Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

Politologické podněty z mládi a dospíváni

Tomáš Masaryk (nar. 7. 3. 1850 v Hodoníně) se ve svém mládi nejprve citem, později i rozumem, musel vyrovnat s několika politologickými a sociálními jevy, které tvořily realitu doby, do níž se narodil.

Především to byla národnostní otázka. Otec byl sloven­ské národnosti, matka byla Češka (Hanačka), prošlá němec­kou školou a německým prostředím, jak tomu bylo často za Rakouska, kdy proces germanizace ještě neustal a v obcích, kde nebyla česká škola, chodila mládež do německých škol; také ve službě, podle přáni zaměstnavatele, se němčilo. Stačí uvést, že do obecných německých škol chodilo ještě v roce 1896 17 543 českých dětí, neboť jinou možnost nemě­ly. Později, když se T. Masaryk postavil proti českému šo­vinismu, byl mu vytýkán německý původ a byl nejednou vyob­cován z české společnosti, dokonce byl označen jako zrádce národa, zejména. když se ujal židů a když se zapojil do ru­kopisných sporů. I z těchto zdrojů vycházel jeho pozdější citlivý a demokratický poměr k německé národnosti, dělil Němce na dobré a špatné, na schopné a neschopné, na demo­kraty a germanizátory.

         Mnohem větší význam pro další politické názory měla skutečnost, že jeho otec byl slovenského původu. Citově mu pojem Čechoslovák nebyl cizí, nechtěl předělávat Slováky na Čechy, chápal tento pojem v souladu s obsahem pojmu Ameri­čan, Švýcar apod. Ve Švýcarsku se mluví německy, francouz­sky, italsky, ale všichni se cítí Švýcary. Uvažoval i o tom, zda by mnohaletý vývoj republiky nepůsobil na německé obyvatelstvo. aby se i ono cítilo Čechoslováky ve smyslu státní příslušnosti. Na proces odnárodňováni nemyslel, vždyť mateřským jazykem Němců by byla nadále němčina a pře­dělávat Slováky na Čechoslováky byl nesmysl, vždyť neexis­toval žádný československý jazyk. K problému čechoslova­kismu se ještě dostaneme, zde jen připomínám realitu, ov­livňující Masarykův postoj i v pozdější době. Pro budoucího prezidenta československého státu bude slovenský původ otce šťastnou devizou. Čechoslovakismus sám se ovšem stane  předmětem  ostré kritiky ne jen z nejrůznějších pozic.

          A ještě s jednou ožehavou problematikou se Masaryk setkal již ve svém mládi. "Židů jsem se bál“, říká, „věřil jsem, že potřebuji křesťanskou krev, a proto jsem si raději zašel o pár ulic. než abych šel podle jejich staveni." A k tomu ještě dodal: "A vidíte, po celý život jsem se sna­žil dávat pozor, abych nebyl k Židům nespravedlivý; proto se říkalo. že s nimi držím." (1) Později ve svých přednáškách nejednou připomenul studentům, že k demokracii se mu­sí člověk vychovávat, spíše rozumovými argumenty než ci­tem. (2)

           Masarykovo sociální postavení bylo dáno skutečností, že otec sloužil na císařských statcích jižní Moravy jako kočí, na vlastní oči viděl stopy národnostního i sociální­ho tlaku. Časté stěhování z místa na místo, jak velela vrchnost, i snaha o brzké zařazení dorůstajícího chlapce do zaměstnání, nejprve jako zámečnického učedníka ve Vídni, později jako kovářského pomocníka v Čejči a učitelského mládenečka v Čejkovicích, bylo zdrojem zkušeností, které každý neměl. Již sama skutečnost, že o možnost studia mu­sel prosit panskou kancelář, byla ponižující. "To byly ta­ké mé první sociální dojmy. když jsem vídal, jak byli ně­kteří panští úředníci na mého otce hrubí."(3)

         S podporou matky, ale i svého okolí, které rozeznalo jeho nadání, se vrací ke studiu několikrát přerušovaném pro nedostatek finančního zabezpečení. V letech 1861 -1863 navštěvoval piaristickou reálku v Hustopečích, v letech 1863 -1864 byl privatistou v první třídě piaristického gym­názia ve Strážnici a v roce 1865 je studentem druhé třídy německého gymnázia v Brně, ve městě s českou většinou. ale s německou hegemonií ve správě města, v politickém a kulturním životě.

         Ve školní třídě je záhy neformální vůdčí osobností. nejen pro tělesnou zdatnost, ale především pro větší ži­votní zkušenosti a rozhled, což ho přivedlo k nejednomu konfliktu s členy učitelského sboru anebo s německými studenty. Zde vlastně podvědomě sbíral první zkušenosti, vytvářející později jeho profil politického mluvčího. Antidogmatický postoj zaujal v té době k velmi diskutované otázce papežské neomylnosti.

         Již během svého studia v Brně se stal preceptorem v rodině policejního ředitele Le Monniéra. V tomto prostředí se nechtěně seznamoval s problematikou politicko-mocenského systému, potřebnou pro budoucího politika. S rodinou policejního ředitele odešel později i do Vídně.

         Po maturitě, dosažené  již ve vyšším věku dvaadvaceti let, 4.6.1872, se chce věnovat studiu diplomacie, ale k tomu mu chyběl aristokratický původ, protekce a také jeho češství bylo překážkou. Nicméně již tehdy cítíme jeho vnitřní a hlubší zájem o politické dění. Zapisuje si na univerzitě klasickou filosofii, ale studuje hlavně filozofii, psychologii, estetiku, sociologii a ekonomiku, tedy předměty, nutné pro budoucího státníka. Nelze ještě prokázat cílevědomou snahu stát se politikem, spíše šlo o studia, která ho přitahovala pro jistý stupeň aktuálnosti, odpovídala jeho talentu a zájmu. Studuje Comta, Wagnera, Shopenhauera, Platona, Kanta, Darwina i Marxe.

         Během studia dospívá k závažnému závěru: filozofie má všechno vědění kriticky sjednocovat a hodnotit, aby bylo možno realizovat reformu soudobé společnosti, jejíž nedokonalost  Masaryk cítí. Kritické poznávací schopnosti mu umožňují i jisté předvídání budoucího vývoje. Bez této vlast­nosti by neměl základní předpoklady k úspěšné státnické dráze.(4)