K poklidnému soužití Čechů a Němců v r 1938 v pohraničí, 1 "
K poklidnému soužití Čechů a Němců v r 1938 v pohraničí, 1
"Češi, židé, sociální demokraté a komunisté byli pronásledováni, tlučeni a z části stříleni."
Hitlerův projev 12. září 1938 na sjezdu NSDAP v Norimberku,ve kterém hrozil vojenským vpádem do ČSR, vyvolal v henleinovcích pocit, že nejsou v boji osamoceni, na což reagovali útoky proti četnickým služebnám , celnicím, státním úřadům sabotážemi, mnohdy násilím proti Čechům, židům a antifašistickým Němcům. V zápětí po skončení Hitlerovy řeči se formovaly velké průvody henleinovců ve všech velkých městech sudetoněmeckých oblastí. Ze začátku byli demonstranti drženi ordnery v klidu, policie a četnictvo jim nechávaly volnost. ...Výlohy a obydlí židovských, českých a sociálně demokratických obchodníků byly vymláceny. České nápisy byly zaškrtány nebo zamalovány dehtem. Také okna českých škol byla zdemolována. Tyto události se odehrály na všech místech jednotně. V této chvíli demonstrovali svůj kladný postoj k republice jak Republikanische Wehr a Arbeiter Wehr, tak členové DSAP a KSČ při četnýmých místních střetnutích a srážkách s ordnery.
Excesy byly zaznamenány na 70 místech republiky. Nejznámějšími případy se staly útoky proti četnickým stanicím na Falknovsku (Sokolovsku) v Habersbirku (dnešním Habartově), Schwaderbachu (Bublavě a Gössengrünu (Krajkové). Zatímco v Karlových Varech ordneři vyháněli české rodiny z bytů, ve Františkových Lázních stejný osud potkal emigranty z Německa a Rakouska, kteří byli nuceni nastoupit cestu do československého vnitrozemí. "Schmidtovo komando" v Mariánských Lázních zatýkalo a věznilo antifašisty a mělo značný podíl na protižidovském teroru v oblasti. Na Božím Daru, v Abertamech, Hroznětíně henleinovci vypudili české zaměstnance z poštovních úřadů. V Chebu museli "staří židé Tausigovi lézt po čtyřech jako psi po ulicích za ohromného výskotu nacistů."Někteří sociálně demokratičtí funkcionáři a Češi byli ztlučeni na ulici nebo mimo obec (TepláTrinkseifen úRudná - okr. Falknov/). Docházelo k vytloukání oken českých škol (jesenice), domů českých úředníků (Teplá), ale i výkladních skříní a rabování židovských obchodů (Karlovy Vary).
Podle následující situační zprávy pokračovaly na severu a severozápadě republiky demonstrace SdP (sudetoněmecké strany), které měly mít ráz připraveného a řízeného povstání. Ordneři byli vyzbrojeni pistolemi a puškami německého původu. "Češi a příslušníci německých aktivistických stran jsou biti a vyhazováni z bytů. Státotvorné živly v pohraničí jsou naprosto nespokojeny s dosavadními bezpečnostními opatřeními a prohlašují, že se uchýlí k svépomoci anebo že opustí pohraniční území." Citovaná relace v tomto bodě reagovala na skutečnost, že bezpečnostní orgány se na základě instrukcí "držely zpátky", neboť zprvu měly zákaz použití zbraní, a nechtěly násilnosti henleinovců rozdmychávat. Nejsložitější situace panovala v Aši, Chebu, Rossbachu (Hranice v Čechách) a Vejprtech. "V úterý dopoledne začaly stávky a přehmaty proti exekutivě v nejostřejší míře. Češi, židé, sociální demokraté a komunisté byli pronásledováni, tlučeni a z části stříleni. V hraničních místech nebo také v místech, kde henleinovci byli zvlášť silní, vyháněli rodiny z jejich obydlí a v místech bezprostředně na hranicích zavlíkali Čechy a sociální demokraty do Německa. Ordneři chodili s páskou s hákovým křížem na rukou a nohé budovy vyzdobili hákovými kříži," uzavíral svoje hodnocení jeden z informátorů SoPaDe. "
Statistiky hlásily v ranních hodinách 14. září 1938 21 mrtvých, z nichž bylo 9 četníků, 2 čeští civilisté, 1 vojín a 9 příslušníků SdP. Zraněno bylo 75 obyvatel, mezi nimiž bylo 24 Čechů - nevojáků. Zpráva k 30. září 1938 uváděla již 734 osob zavlečených do Německa, mezi kterými byli četníci, finanční stráž, vojáci policisté, ale i úředníci státní správy. Ještě v noci po Hitlerově projevu a následujícího dne začal v důsledku uvedených událostí útěk obyvatelstva do vnitrozemí. Kvůli kvantitativnímu nárůstu uprchlíků a taktéž proměně jejich sociální skladby, zahrnující obyvatelstvo všech sociálních vrstev a národností, je žádoucí hovořit o tzv. druhé migrační vlně. "První emigrace, která začala ve dnech před a během mobilizace, sestávala s výjimkou Chebska a okresů se stanným právem téměř jen z obyvatel různých směrů obávajících se války."
Pokus o puč henlienovcům nevyšel. Reakce vlády byla rázná, vyhlásila stanné právo v 11 pohraničních okresech. "Teprve vyhlášené stanné právo opětovně přineslo jistotu života a majetku, " takto pozitivně hodnotil přijatá exekutivní opatření zpravodaj německé sociální demokracie. Na politické scéně se daly události do pohybu. Konrád Henlein žádal prostřednictvím Karla Hermanna Franka zrušení stanného práva do šesti hodin a převzetí moci členy SdP. Adolfa Hitlera seznámil s nemožností konat plebiscit či přijmout karlovarské požadavky a žádal připojení pohraničí k Německé říši. Po jeho prohlášení v říšském rozhlase došlo k zákazu SdP a vydání zatykače na její vůdce, ti však již byli za hranicemi. Do řad Čechů a antifašistických Němců přinesly tyto události uklidnění a pocit, že se věci ubírají správným směrem. Na druhou stranu Henleinův úprk do říše vyvolal mezi členy SdP hlasitou kritiku. Exekutivní československé orgány začaly projevovat silnou aktivitu, což pomáhalo uklidňovat situaci v pohraničí. "Zbraně musely být odevzdány, u henleinovců byly prováděny domovní prohlídky, mnoho funkcionářů SdP bylo dáno do vazby, hnědé domy vojáci vyklidili a zapečetili. To všechno se podařilo v úzké součinnosti s naší stranou (DSAP - pozn. J.B.)a Republikanische Wehr. Rozpaky u henleinovců byly tak velké, že nejednou nevzali na vědomí návštěvu Chamberleina v Berchtesgadenu. Naše přesvědčení, že teď se všechno vyvíjí správně, bylo tak pevné, že jsme si jenom mohli myslet, že Chamberlein bude Hitlera varovat. Němečtí sociální demokraté viděli v nastalé situaci příležitost k "obratu" v řadách většiny sudetských Němců. V letácích, které masivně rozšiřovali, vyzývali k "míru s našimi slovanskými sousedy". České hraničářské svazy současně vybízeli k porozumění s demokratickými Němci jako důsledný postup vůči již zakázané SdP a jejím přívržencům.
(Z knihy "Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939, Jan Benda, vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2013, str. 47-50))
