K článku "Přiznání vlastní viny, Sudetským Němcům to dlužíme", píše pan Jiří Leschtina

Máme tedy přiznat svou vinu za zločiny, z kterých nás tzv. sudetští Němci již celá desetiletí obviňují. "Čeští" gemanofilové a sudetomilové se již dávno přiznali a stále se přiznávají, a to bez ohledu na historickou pravdu. Vidí běh našich novějších dějin "sudetskýma očima".

Dějiny však nezačínají rokem 1945, ale stýkání a potýkání Čechů s Němci probíhá již staletí. Zkusme však se podívat jen na období po skončení druhé světové války. O době, kdy jsme přesídlovali německé obyvatelstva z Československa, mluví též představitelé Spojenecké kontrolní rady:

 Jak hodnotily provedení odsunu orgány spojenců?

Citujme přímo ze zprávy pplk. Štěpána Andrease, vládního zmocněnec pro provádění odsunu Němců:

„Ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946

Ve dnech 16.–18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.

* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454–1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.

Takto hodnotili přesídlení německého obyvatelstva z Československa americký generál Lucius D. Claye a ruský generál Lukjačenko. Nenechme si vnucovat od landsmanů a jejich německých patronů jejich vidění „vyhnání“, které je krajně pochybné a nadto v rozporu s historickou pravdou. Tito pánové nás viní ze zločinů válečných, zločinů proti lidskosti a genocidy. Podle nich jsme se měli dopustit krvavých etnických čistek založených na kolektivní vině.

Problém pro tyto „přátele“ českého národa spočívá v tom, že po oněch krvavých etnických čistek zbylo v republice téměř 250 tisíc Němců a kolem 90 tisíc německých antifašistů zcela dobrovolně a za zvlášť výhodných podmínek pro ně přesídlilo v samostatných transportech do Německa. Mnozí z nich odešli do východní zóny, která je oslovila s nadějí, že přijdou a účastní se výstavby nových německých orgánů.

Tyto skutečnosti zcela přesvědčivě svědčí o tom, že jsme se žádných etnických čistek nedopustili a vůbec ne těch, které údajně byly založeny na kolektivní vině.

Prosíme, srovnejte písemné svědectví pplk. gšt. Štěpána Andrease a tvrzeními B. Posselta, H. Seehofera a dalších jim podobných jistě dojdete k vlastním závěrům. Zvláště pak když vezmete v úvahu, že mezi signatáři základních dokumentů tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu byla celá řada  znacizovaných henleinovců, kteří ve významných funkcích aktivně pracovali pro vítězství hitlerovského Německa.

Důkaz  tohoto našeho tvrzení postupně provedeme.

Dr. O Tuleškov