České národní listy

Jsme přesvědčeni, že nikoliv. V nejednom našem textu jsme poukazovali na personální složení jak německé, tak české části. A přišli jsme k závěrům, že v německé části obou subjektů je většina těch, kteří jsou členy sudetoněmeckého landsmanšaftu nebo bavorské CSU, strany jejíž vedoucí činitelé jsou patrony „sudetských“ Němců. Marně jsme hledali, až na nějakou ojedinělou výjimku, a to i v průběhu několika volebních obdobích, nějakého   antifašistu. V Německu přece existují různá antifašistická uskupení, např. Sdružení pronásledovaných nacismem - Svazu antifašistů (VVN-BdA),   Evropské mírové fórum či jiná. Jejich zástupce v německé části předmětných subjektů jsme nenašli. A to proto, že zřejmě tam nejsou a zřejmě tam ani nikdy nebyli. A to je hrubá chyba.

Dopustil se jí, jak soudíme, především německý ministr zahraničních věcí, který německé zástupce jmenuje. Ovšem nedostatek vidíme i na straně českého ministra zahraničí, který o této naprosto nežádoucí situaci musí vědět, a  pokud víme, nijak, samozřejmě přátelsky, nenaléhá na svého německého kolegu, aby zjištěný nedostatek odstranil. 

Vydávat B. Posselta za antifašistu může jen ten, kdo má velký smysl pro  humor, nebo, v tom nejhorším případě, chce zakrývat současný stav, který nás vede k závěrům, že obě uvedená tělesa jsou ve skutečnosti česko-sudeťáckou platformou, přičemž  ta česká je složena z valné části ze sudetomilů a jejich stoupenců. A tak dialog, který má probíhat mezi Čechy a Němci, de facto se nekoná. S velkou radostí spolu jednají, zjednodušeně řečeno, jen sudeti se sudetomily, i za české peníze a s požehnáním obou ministrů zahraničních věcí. A právě tento stav značně poškozuje česko-německé vztahy. Pokud se budeme snažit je zlepšovat, musíme vyžadovat, aby na německé straně byli zastoupení  i skuteční antifašisté, a na té české zástupci vlasteneckých organizací.

Sudetoněmecký landsmanšaft, který se někteří „hodnotitelé“ snaží idealizovat, velmi výstižně charakterizovala dr. Eva Hahnová, německá historička českého původu, která sudety dobře znala a zná. Sama po určitou dobu mezi nimi pracovala, např. v mnichovském  „Collegium Carolinum“.

 „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška SL drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány strikně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!“

(Diskusní příspěvek na semináři v Ústí /L, listopad 2011)

Tak učiňme uvedené, jak zcela správně radí paní dr. Eva Hahnová, předmětem společné diskuse. To je cesta vedoucí k postupnému ozdravení česko-německých vztahů.                                                                                                           J. Skalský