Jiří Kobza - Konec společnosti večírků

Dostala se mi do ruky tisková zpráva hlavních francouzských policejních odborů, která v podstatě prohlašuje, že Francie je DNES v občanské válce a policie je ZÍTRA v „odporu“ vládě, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jiří Kobza.

Jiří Kobza, poslanec (SPD)

17. července 2023 - 02:20

Je to velice varovný dokument, ukazující, k jakým důsledkům může vést ignorance vládních kruhů v jedné ze dvou „hlavních“ zemí západní části EU, kde si politici privatizovali veškeré rozhodovací pravomoci navzdory všem legitimním a dnes už de facto životním zájmům svých občanů.  Pouliční násilí v dnešní Francii má nepochybně kořeny v dlouhodobém vládním prosazování importu jinoetnických zástupů a logické nezvládnutí imigrační vlny příslušnou administrativou, vedoucí k no-go zónám a krvi v ulicích. Klíčovými zdroji této tragické situace je masový a organizovaný charakter této (z velké části ilegální) imigrace a nulová snaha státu (v tomto případě Francie) požadovat po imigrantech asimilaci a podřízení se právním a civilizačním normám hostitelské země.                      

Konflikt mezi zájmy občanů a činy vrchnosti tu bublal pod povrchem už desítky let a teď propukl naplno. Důkazem toho je i ona zmíněná zpráva tamních policejních odborů, Když ji čtete, nutně vás napadne, že je to hlas zoufalce na poušti. Cituji:
„Tváří v tvář těmto divokým hordám už nestačí žádat o ticho, je třeba ho vynutit! Jedinými vysílanými politickými signály by mělo být obnovení veřejného pořádku podle zákonů Republiky a snaha znemožnit zatčeným způsobovat další škody. Tváří v tvář takovým útokům musí policejní rodina solidárně stát při sobě. Naši kolegové, stejně jako většina občanů, již nemohou snášet tyranii těchto násilných menšin. Nyní není čas na akci odborů, ale na boj proti těmto „nepříjemnostem“. Vzdát se, odevzdat se a uklidnit se je složením zbraní, nikoli řešením vzhledem k závažnosti situace. Je třeba využít všech prostředků k co nejrychlejší obnově právního státu. I když bude obnoven, víme, že znovu prožijeme chaos, který jsme snášeli po celá desetiletí. Z těchto důvodů Alliance Police Nationale a UNSA Police akceptují svou odpovědnost a informují vládu, že přijmou opatření okamžitě a bez konkrétní právní ochrany policejních složek, sankce přizpůsobené závažnosti přestupků, včetně zajištění konzistentních zdrojů policie. Dnes policajti bojují, protože jsme ve válce. Zítra jsme v odboji a vláda by to měla vzít na vědomí. "

Tyto zásadní věty nelze číst jinak, než jako vyjádření autonomie nezbytného aktivního činu na pozadí vrchnostenského nečinění nebo dokonce vědomého činění proti zájmům občanů. Vyjádření vědomí odpovědnosti za bezpečnost Francouzů i proti jejich vládě.

Roček: Viděli jsme francouzský nácvik občanské války?

Zkusme si představit něco takového u nás. Sice ještě v ulicích nehoří auta a neteče krev, naštěstí, ale naše vláda jako by už skoro chystala k tomu podmínky. Jaké vlastně jsou některé ze signálů, jež tím sebelikvidačním směrem vláda vysílá? Například vládní koalicí aplaudovaná Istanbulská úmluva zavádí velmi vágně specifikovanou kategorii, tzv. genderové uprchlíky, tedy ženy, prchající z oblastí, kde má žena podřadné postavení (což nebude bránit tomu, aby v rámci scelování rodin si nepřivedly i své násilnické manžely a syny). Ministrem vnitra tolik propagovaná Migrační smlouva EU nám přináší výběr uprchlíků, které v zemích kde jich je prý moc (tak proč si je zvali?) nechtějí, a to pod pohrůžkou drakonických pokut. Už se dokonce mluví o kategorii klimatických uprchlíků... Jsem sám, komu se zdá, že v tom všem, co se děje, jde především o výměnu obyvatelstva Evropy za každou cenu?“

Co je na tom všem nejděsivější, že vláda všechny tyto nevratné kroky činí bez pořádného mandátu, ba dokonce, a o tom jsem přesvědčen, vědomě ignorujíc převažující veřejné mínění, které nesporně nepodporuje přívaly migrantů z jakéhokoli důvodu, a po jistých nedávných zkušenostech ochládá i někdejší spontánní podpora migrantů z Ukrajiny.

Fenomén uprchlictví a celá ta globalistická agenda – ať už s jakýmkoli přívlastkem – připomíná často jen eufemismus skrývající faktický záměr rozložit Evropu na snadno ovladatelné „fraktály“. Tento pojem, pocházející původně z experimentální matematiky a přírodovědy, dnes řada ekonomů a sociálních vědců přenáší do úvah o perspektivách vývoje moderní společnosti. Jde o to, že míra entropie, která drží pohromadě lidské útvary například ve formě státu, přeroste (spontánně, ale není vyloučeno ani to, že řízeně) v chaos. Místo tradičních útvarů (rodina, komunita, národ, stát) vzniknou diverzifikované útvary se samostatnou vnitřní stavbou. Obvykle na půdě velkých, ale samostatně fungujících měst, která trochu připomenou klanové uspořádání. A dodejme: takovým se pak bude zvenčí vládnut snadněji. Jenomže to půjde jedinou metodou: silou.

Mimochodem, jak se asi zachová naše policie, až dostane od vlády pokyn nebránit zájmy vlastních lidí, ale někoho docela jiného? Z duše doufám, že podobně odpovědně jako ta francouzská. Jinak ten náš Titanik půjde vlastní vahou ke dnu, A ani na té příslovečné palubě se už nebude tančit. Čas večírků totiž skončil.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)