Jak se rodila nečasovská německá politika?
Samozřejmě, že občan v nečasovské republice byl snad poslední, který se dozvěděl o tom, že „naše“ slavná vláda nastavila kormidlo české státní loď vedoucí k „bezpečnému a přátelskému“ německému přístavu. V demokratické republice, která se pyšnila Listinou základních práv a svobod, vládla Občanská demokratická strana v čele s velkým demokratem Petrem Nečasem. Změny zahraniční politiky ČR přesto, světe div se!, probíhaly za oponou. Občan v té době ještě neměl ani tušení, co se připravuje. Svatouškovský Nečas, křesťanský občanský demokrat, rozjel vládní mašinérii, i změny ve svém osobním životě, hlava nehlava.
Ostatně měl při sobě též jednoho významného odborného poradce. Jím byl pan Petr Fiala. Premiérovi radil a radil, až do doby, kdy se stal v jeho vládě ministrem. Jaké mohly být asi jeho rady, nevíme. Něco si můžeme vydedukovat z minulosti pana poradce. Již brzy po listopadu 1989, pravděpodobně ještě dříve, byl v kontaktu s europoslancem panem Ottou Habsburkem a jeho asistentem, jímž byl v té době pan B. Posselt. Jim pomáhal navazovat v místech kontakty a konat přednášky. Pan poradce byl jako ta tichá voda, která břehy mele.
Samozřejmě, že i Karela Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí, hrál již delší dobu německou kartou. Málo se ví o tom, že v době svého ministrování poskytl rozhovor jedné německé novinářce, jíž ubezpečil, samozřejmě německy, že se cítí být Böhme, nikoliv tedy jako Čech. O něco dříve předtím se pan „kníže“ zúčastnil celoříšského (celoněmeckého) sjezdu Ackerman-Gemeinde, který se konal v Plzni, kam tehdy dojel i pan B. Posselt. Oba pánové si notovali. V srpnu 2012 se konal v lužickosrbském Budyšínu další sjezd Ackermann-Gemeinde. Tentokrát pod záštitou ministra zahraničních věcí ČR, pana Karla Schwarzenberga. Takže pan premiér Nečas měl na co navazovat a o koho se opírat.
V zájmu tzv. sudetských Němců jednal velmi intenzivně pan Horst Seehofer, tehdy bavorský ministerský předseda a současně patron tohoto „čtvrtého“ bavorského kmene. Kolikrát orodoval za své chráněnce u čs. vlády, jejich ministrů, nevíme. Jeho vliv však nepřivodil žádoucí změny. K tomu napomohla až paní kancléřka Angela Merklová, když dlela na státní návštěvě v Praze v květnu 2012. Tehdy sdělila panu Nečasovi, jak je žádoucí, aby konečně došlo k přímým jednáním mezi vládou ČR a představiteli „sudetoněmeckého landsmanšaftu“. Nalomený Nečas přijal její přání s pochopením a téměř bezprostředně po tomto rozhovoru začal jednat. Jednání s landsmany se blížilo. V únoru 2013 přijel pan „Čistý“ v čele větší státní delegace do Mnichova, kde pronesl svůj podbízivý projev před Zemským bavorským sněmem. Od publika, kde byli i landsmani, se mu dostalo velkých ovací dokonce i ve stoje.
Velké štěstí pro republiku a její občany bylo, že pan Nečas politicky i osobně „zbankrotoval“ a byl nucen odejít z politiky. Po něm nastoupil germanofilsky laděný B. Sobotka, sociální demokrat. Již při jeho prvních „státnických“ krocích jsme si položili otázku. Nebude tento pán ještě horší, než byl Nečas? A byl. Ale to je již další rozsáhlé téma, k němuž se časem vrátíme.
A závěrem jedno malé vysvětlení, jak jsme se o probíhajícím procesu „utužování česko-německého přátelství“, dozvěděli. Od samotného B. Posselta, náčelníka čtvrtého bavorského kmene. Ten nám o tom vše ve stručnosti sdělil. Bylo to roku 2012 na sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, který se konal ve dnech 26. – 28- května. Níže jsou uvedená jeho slova:
„Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“
Abychom se mohli dozvědět, co se děje v česko –„sudeto“ – německých vztazích, museli jsme sáhnout k německým zdrojům. Jak je možné, že jsme se vše potřebné nedozvěděli včas z našich médií? Nejde v uvedených případech o nepřípustné vměšování do našich vnitřních záležitostí?
Dr. O. Tuleškov
