Jak máme hodnotit přesídlení německého obyvatelstva z Československa do Německa?
Jak máme hodnotit přesídlení německého obyvatelstva z Československa do Německa?
Ještě před přesídlením německého obyvatelstva z Československa, který byl řízen Spojeneckou kontrolní radou, proběhl u nás tak zvaný "divoký odsun", jenž je vydáván sudety a jejich německými a českými příznivci za téměř ďábelské dílo, aniž by bylo vzpomenuto, v této souvislosti, co probíhalo v zimě roku 1944 a na jaře 1945 i na našem území, kdy Němci hnali či transportovali vlaky vězně i válečné zajatce hunským způsobem. Desítky tisíc mrtvých, zavražděných i zemřelých hladem svědčily o cíli, který stanovil H. Himmler. Nikdo, kdo by mohl svědčit o nepředstavitelném lidském utrpení v koncentrácích a na pochodech, a tím i o zločinech Němců do nebes volajících, neměl přežít.
Na štěstí přežili mnozí a svědčili o hrůzných německých zločinech.
V létě 1945 v Postupimi jednali představitelé spojenců, H. Truman, W. Churchill a Stalin, též o přesídlení německého obyvatelstva. Na jedné z jejich schůzek odeznělo následující:
„Churchill: Je ještě jedna otázka, která sice není na pořadu jednání, ale kterou by bylo třeba projednat, totiž odsun obyvatelstva. Je velký počet Němců, které je třeba odsunout z Československa do Německa.
Stalin: Československé úřady tyto Němce evakuovaly. Nyní jsou v Drážďanech, Lipsku a Saské Kamenici.
Churchill: Domníváme se, že je třeba přesídlit 2,5 sudetských Němců. Kromě toho se Československo chce co nejrychleji zbavit 150 000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše. Podle našich informací opustili Československo jen dva tisíce z těchto 150 000 Němců. Přemístit 2,5 milionu lidí není maličkost Ale kam je přemístit. Do ruského pásma?
Stalin: Velká část jich jde do ruského pásma.
Churchill: My je svém pásmu nechceme.
Stalin: My to ani nenavrhujeme. (Smích)
Churchill: Přinesou si sebou své hladové krky. Mám dojem, že odsun ještě pořádně nezačal.
Stalin: Z Československa?
Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.
Stalin: Mám informace, že Češi Němce upozorní a potom je vystěhují…“
Záznam deváté schůze šéfů vlád, 25. července 1945 v 11 hodin 25 minut, „Mezinárodní konference, Dokumenty, Svoboda, Praha,1985, str.530-531“
Co vyplývá z uvedené diskuse mezi Churchillem a Stalinem? Že oba dva původně počítali s tím, že Němci z Československa budou rychle přesídleni. (Churchill: Mám dojem, že odsun ještě pořádně nezačal. Stalin: Z Československa? Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.)
Z obsahu jednání Postupimské konference i z dalších dokumentů vyplývá, že odsun německého obyvatelstva uskutečněný před zahájením této konference byl na ní velmocemi se souhlasem vzat na vědomí a dodatečně byl potvrzen. (Prof. JUDr. Václav Pavlíček, DrSc., O legalitě a legitimitě transferu německého obyvatelstva z Československa)
Německo bylo poraženo. Nemělo vládu. Vládní moc se nacházela v rukou vítězných spojenců. Ti i jménem Německa jednali a také se zavazovali. V závěru odsunu německého obyvatelstva z republiky americký generál L.D. Claye a sovětského generál Lukjačenko tlumočili pplk. Štěpánu Andreasovi, vládnímu zmocněnci pro provádění odsunu Němců, „dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu.“ (Opis zprávy, nedatovaný a nepodepsaný je v archivu MZV)
Z hodnocení odsunu německého obyvatelstva z Československa Spojeneckou kontrolní radou bychom měli vždy vycházet a nenechat se nikdy vmanévrovat do situace, kdy nás landsmani či někteří němečtí politici nebo "čeští sudetomilové", a to dokonce bez jakékoliv oficiální odezvy od nás, obviňují z různých zločinů, např. i z genocidy, válečných zločinů či zločinů proti lidskosti, z rozsáhlých krvavých etnických čistek. Pro nás by měla vždy platit, pokud jde o odsun, výše uvedená slova amerického generála L.D. Claye a sovětského generála Lukjačenka.
Nezapomeňme! Znovu zdůrazňujeme. Německo bylo poraženo. Nemělo vládu. Vládní moc se nacházela v rukou vítězných spojenců. Ti i jménem Německa mluvili, jednali a také se zavazovali.
Dr. O. Tuleškov