Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak dál - nejen na Ukrajině… ?

8. 4. 2022

Jak dál - nejen na Ukrajině… ?

Sergej Kurgiňan

 

Velmi mě zaujala kvalitní analýza, kterou v nedávném vydání analytického pořadu o událostech na Ukrajině předložil Sergej Kurgiňan – proto Vám, kromě komentáře, předkládám překlad aspoň první čtvrtiny záznamu (odkaz na celý záznam je pod článkem) – překl.

 

Politolog, filozof a vůdce hnutí „Suť Vremeni“ Sergej Kurgiňan poznamenává, že v mnoha hlavách sedí fantaskní obraz probíhající speciální operace, který vyvolává klamná očekávání a neadekvátní reakce na operaci.

 

Podle politologa by měl pravdivý obraz brát v úvahu následující okolnosti: za prvé, náš omezený kontingent je menší než kontingent, s nímž Ukrajinci čelí naší speciální operaci; za druhé, navzdory převaze Ruska v těžkých zbraních ztrácí tato převaha absolutní význam, pokud hovoříme o útoku na opevněné oblasti, kde jsou ukrajinské jednotky kryty i civilisty. To určuje jak tempo bojových operací, tak strukturu rozmístění kontingentů. Politolog označil očekávání, že speciální operace bude dokončena za týden či dva, za ne zcela adekvátní. Zdůraznil, že nejde jen o souvztažnost sil a specifika vojenských operací.

 

Politolog je přesvědčen, že ve 21. století se fašistická ideologie stala žádanou závažnými silami. Mnohé moderní procesy způsobené člověkem, včetně současných protiruských sankcí, které vedou k prudkému a nerovnoměrnému zhoršení životních podmínek, k novým vlnám migrace z třetího a čtvrtého světa, směřují k fašistickému scénáři. Dále už citace menší části Kurgiňanovy analýzy:

 

Podle dostupných údajů čítaly ozbrojené síly Ukrajiny (VSU) před zahájením naší speciální operace (SpO) – 261.000 mužů, z toho 41.000 civilní personál. Takže vojáků VSU bylo 221.000. Kromě pravidelné armády síly, které chtěli aktivně bojovat proti naší SpO,  to byla Národní garda Ukrajiny (NG), která se měla stát a stala se jádrem ukrajinského vojska stojícího proti našim ozbrojeným silám (OSR) v počtu cca 50.000 mužů.

Kromě toho mohly klást odpor a také ho kladly 23 brigády tzv. teritoriální obrany (TO) při průměrném počtu 3.000 mužů (5 praporů po cca 600 mužích) = dalších 75.000 mužů ve zbrani;

tj. celkem 345.000 lidí schopných se postavit naší SpO;

K tomu přidejme ještě sbor záloh, složeních z velení sboru, 3 tankových, 2 pěchotních, 2 mechanizovaných a 2 samostatných protiteroristických brigád;

 

S počátkem naší SpO byla provedena mobilizace, kdy byly postupně povolány operativní rezervy 1. a 2. sledu o celkem 150.000 mužích;

 

To je celkem kolem půl milionu mužů schopných se postavit našemu seskupení, uskutečňujícímu SpO;

 

Kdo a kolik z nich měl nějaké bojové zkušenosti a oplýval vysokou motivací, a kdo byl použit jako jakýsi kononenfutr, to je jiná otázka.  Nicméně, vezmeme-li v úvahu, že odpornou, tzv. ATO (antiteroristická operace na Donbasu proti opolčencům) prošlo docela dost lidí, říci, že všichni byli tzv. kanónenfutrem, jistě nelze, a navíc během všech těch let instruktoři NATO s VSU trvale pracovali a snažili se o zvýšení kvality vojáků, z nichž byla složena od samého počátku armáda jako úderný oddíl proti Rusku v budoucí zničující válce.

 

Nemá tedy smysl snižovat schopnosti protivníka – jednak to není korektní, a pak nám to neumožní správně pochopit situaci a správně naplánovat budoucnost.

 

Na základě Výnosu prezidenta RF ze 17.11.2017 č.555 o stanovení počtu ozbrojených sil RF (OSRF). Čítaly OSRF něco přes milion lidí. Do tohoto počtu patří jak vojáci základní prezenční služby, tak vojáci smluvní.

 

Ministr obrany RF na jednom z plenárních zasedání společenské rady MO RF řekl, že počet smluvních vojáků dvakrát převyšuje počet vojáků základní prezenční služby. Z toho plyne, že profesionálů je kolem 660 tisíc – to jsou čísla přibližná, nicméně mající dost solidní vztah k realitě.

 

Při formování seskupení pro SpO nemohlo MO do ní zapojit všechny profesionály, protože nemohlo oslabit všecky hranice, z nichž některé nemají zcela mírový ráz. Proto byl vyčleněn omezený kontingent, který pole polooficiálních, ale seriózních vojenských expertů nepředstavuje víc než 1/3 profesionálů. Někteří tvrdí, že se SpO účastní na straně Ruska 125-150 tisíc profesionálů, jiní hovoří až o 200 tisících, vyšší cifru nikdo neuváděl.

 

Z toho plyne, že náš omezený kontingent zapojený do SpO je zhruba 2,5 krát menší než různorodý kontingent, který může Ukrajina použít proti našim jednotkám. Přitom jde většinou o taktiku obranných bojů v opevněných regionech městských aglomerací, ať už byla zvolená Ukrajinci, nebo vnucená jim našimi vojsky. Obvykle při takovýchto bojových operacích se předpokládá tří až pětinásobná početní převaha útočící strany.

 

Oprávněně mi lze namítnout, že jde o to, jaká je technická vybavenost stran a že Rusko je technicky vybaveno mnohem lépe. Nesporně to tak je, posuzujeme-li letectvo, těžké dělostřelectvo, rakety atd. Ve všem ostatním nejsou ukrajinští vojáci vybaveni hůř než Rusové. Správné využití těchto technických prostředků také přineslo své výsledky. Protože jde ale spíš o dobývání opevněních čtvrtí a území uvnitř městských aglomerací, průmyslových zón, a přitom útoky, při nichž je nutné šetřit civilisty, pak převaha v technice, která zůstává rozhodující, ztrácí absolutní význam. Takže podle toho naši vojáci pracují a prohryzávají se kolikrát čtyřmetrovou vrstvou železobetonu… (viz Avdějevka).

 

Z mlhoviny různých vojenských i nevojenských fantazií se začíná vynořovat jakási relativní, nicméně pravda o tom, co se děje: - náš omezený kontingent je svým počtem  menší, než kontingent, jehož pomocí se Ukrajinci brání naší SpO. Přičemž se brání v opevněných místech a přikrývají se civilním obyvatelstvem.

 

Je-li tomu tak, tak bych se chtěl zeptat: - v jakém halucinózním zlém snu se mohla zrodit myšlenka, že při takovém poměru sil a povaze bojových operací, lze SpO na Ukrajině provést za týden nebo dva? Kdo jsou ti lidé, kteří zpočátku něco takového tvrdili, aby potom prohlásili, že náš omezený kontingent špatně bojuje?

 

Pokud si vytvořili takovou fantazii, ať jsou třeba vysoce postavení, a po porovnání jejím s realitou zjistili, že skutečnosti neodpovídá, pak by stálo za to, aby se té fantazie vzdali a vysvětlili, jak to všecko chtěli za týden/dva provést… na tak velkém území.

 

Možná, že ve skutečnosti kdosi vsadil na to, že se po prvním úderu státní moc rozsype, vojáci se vzdají a civilní obyvatelstvo bude vítat ruská vojska s květinami? Pokud taková chiméra ovládla čísi vědomí, pak jde o to, že takové vědomí nemohu označit za zcela normální.

 

Problém není v tom, že existuje takový poměr sil, ale i to, že Ukrajina je země, která prohrála vše. Prohrála historické uvědomění, příšerným způsobem prohrála hospodářství, uvázla v příšerné zlodějně, nevybudovala vojensko-průmyslový komplex ani odpovídající vystrojení armády, příšerně si vede v kultuře, v médiích, kdekoli. Je to totální propadák.

 

Je ale jeden směr, kde si Ukrajina vede s temnou, zlověstnou genialitou: - je to směr ideologicko-informační. Ukrajina je monoideologický stát, vybavený příšerně temnou banderovskou ideologií. A tato hnusná, mrzká protilidská nacistická ideologie byla skvěle vypracována jejími zakladateli, dotažená do, tak říkajíc, technologických map. Přitom se ukázalo, že pro realizaci ideologie a její propojení s technologickou sférou mají k dispozici kole milionu dostatečně přesvědčených lidí – a to je ohromné množství.

 

Nejde jen o to, že se ukrajinské vedení rozhodlo vyzbrojit se touto neslýchaně nelidskou ideologií a že měla k dispozici technologické banderovské mapy, které jim napovídaly, co budou dělat, až se dostanou k moci, které dosáhla, ale – i ideologický aktiv. Jsou to možná lidé nepříliš chytří, fanatičtí nebo šílení… ale pohybují se v jedné mrzké nacistické ideologické brázdě. A tyto všechny použili k přetvoření ideologických chimér v reálný ideologický život. A oni se ukázali být dostatečně koherentní k tomu, aby to vše udělali.

 

Tuto ideologii přenesli málem do každé školy – i mateřské, do každého družstva v armádě. A to je skutečný ideologický stát. A protože tam stále kroužili ve velkém počtu cyničtí piáristé, tak tuto ideologii spojili se svými triky.

 

Ať je protivník jakkoli mrzký, nesmí se podcenit jeho možnosti. Čím je zlověstnější, tím přesněji je nutné vyhodnotit jeho možnosti. To bylo provedeno rozvinuto v posledních osmi letech do ultraradikální varianty. A předtím, po třicet let se to vše rozjíždělo už za prezidentů Kučmy, Juščenka a ani Janukovyč k tomu neměl daleko.

 

To neznamená, že se všichni najednou zbláznili. Vždycky zůstanou zdravě myslící lidé, kteří se v podmínkách teroru zatají se svými sympatiemi k Rusku. Ale my si přece vzpomeneme na německou Třetí Říši, která se pořádně rozvinula už v roce 1934, a v roce 1943 to vše narazilo na objektivní skutečnost, že fýrer válku prohraje. Takže v takové, skutečně šťavnaté podobě to vše vydrželo 9-10 let. To je zcela srovnatelná lhůta s tou, po níž se banderizace Ukrajiny uskutečňovala v informačním a ideologickém smyslu velmi úspěšně.

 

Jistě, tam je velmi mnoho nelidí, sadistů, atd., umějících zabíjet a umírat. S velkým potěšením své oběti mučí, což bylo vždy poznávacím znakem banderovců. To vše se hluboce vsáklo do každého póru ukrajinské společnosti, zatímco u nás vládlo něco jiného. Jakási uvolněná atmosféra, místy patriotická, liberálně kosmopolitická. Rusko nikdo nepřipravoval na válku cílevědomě a ideologicky. Připravovali je k mírovému rozkvětu, existenci v jakémsi relativním konzumním rauši a v tomto smyslu je odmagnetizovali, zatímco protivníka magnetizovali, což je naprosto přirozené, pokud chtějí, aby Rusko prohrávalo. Tato nabíjecí mašinerie byla poprvé v historii spojena s nemalou mocí tzv. respektovaných západních států, což vytvořilo fantastickou třaskavou směs, začátek budoucího nového fašizmu – odvolávat se na to, jaká krev koluje v Zielenském, to je velmi dojemné…“ - tolik doslovný překlad části Kurgiňanovy analýzy.

 

Kurgiňan si v závěru klade otázku: - opravdu si někdo myslí, že centristické nebo liberální vlády přežijí tváří v tvář rostoucímu podráždění z těchto vln a zhoršování života na Západě? Politolog je přesvědčen, že fašismus je potřebný i k udržení globální hegemonie USA. Říká nám, na koho budou USA v této věci sázet především a proč za tímto účelem zničí svět z Jalty a Postupimi.

Kurgiňan poukazuje na to, že speciální operace neuvěřitelně vyburcovala politickou třídu v Rusku, která od konce sovětské éry žije snem o spojení se Západem. Pro tuto třídu je nesmírně obtížné pochopit, že Západ nejenže nepovažuje Rusko za součást svého souboru, ale je přesvědčen, že v budoucnosti, kterou Západ buduje, by prostě nemělo existovat.

 

Odvrátit současnou ruskou elitu od jejího dlouholetého snu je však téměř nemožné, říká Kurgiňan. A to vede k identifikaci takových skupin, které politolog nazývá "reverzy". Věří, že to, co se nyní na Ukrajině děje, je zvratné a že návrat k dřívější prozápadní idyle je možný. Kurgiňan se domnívá, že pobuřující výroky některých členů ruské politické třídy, včetně těch, kteří se účastní vyjednávacího procesu, jež mají široký ohlas ve společnosti, jsou reflexí inkluzivity a reverzibility, která byla pěstována po desetiletí. Politolog zdůrazňuje, že při současném rozhoření ruské společnosti a těchto reflexech elit jsou možné mimořádně nebezpečné politické provokace. Připomíná situaci z roku 2014, kdy se zrádce a dezertér Strelkov snažil zorganizovat porážku Donbasu a přitom křičel "Putin zradil". Tuto falešnou mantru pak používalo mnoho "vlastenců". Podle Kurgiňana je nyní obzvláště nebezpečné jakékoli politické ponocování jménem lidí, kteří k tomu nejsou oprávněni.

 

Stejně nebezpečné je přikládat dění význam, který ve skutečnosti neexistuje. Politolog je přesvědčen, že ve skutečnosti jsou jakékoli "dobré" dohody mezi Ruskem a současnou Ukrajinou prostě nemožné. Ruská speciální operace a ohlášená denacifikace Ukrajiny je dlouhodobá práce a musí být dokončena v takovém tempu a s takovými vojenskými manévry, jaké budou zapotřebí. Kurgiňan je přesvědčen, že osudem Ruska je, aby celé území Ukrajiny bylo osvobozeno od okupace nepřáteli Ruska. A že globální nacismus nezvítězí!

 

*) Sergej Kurgiňan(1949) – Významný sovětský a ruský politický činitel, divadelní režisér, politolog, publicista, vůdce hnutí „Suť vremeni“. Člověk s velmi pestrým politickým životopisem.

 

https://www.youtube.com/watch?v=58A1OJxtkWA&t=1338s

Překlad:        st.hroch        20220408