České národní listy

J.A. Komenský nebo Ferdinand III.? Komu z nich dáme svůj hlas?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Zase probleskla zpráva, že na jaře bude obnoven na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, který byl povalen v nadšené euforii obyvatel po skončení  první světové války a ustavení Československé republiky r.1918. Sloup Čechům  symbolizoval  dědictví Bílé hory, porážky stavovského odboje  a vítězství  habsburské nadvlády.

Výstižně to řekl uznávaný historik Josef Pekař: „Stín toho dne (8.11.1620) pokryl tři století lítostí nebo kletbou. V úzkostech vězení, ve strádání vyhnanství, v zoufalství nad zkázou vlasti a ponížením národa nesly se mysli tisíců Čechů k tomu dni....Na Bílé Hoře nezvítězila kultura vyšší. A jakkoli vysoko potom vznesly se kupole barokních chrámů a honosné fronty barokních paláců v pokatoličené Praze, vítězný postoj jejich nemohl nikdy zaplašit památku slz a krve, jimiž v letech hrůzy naplnil brutální vítěz znásilněnou zemi...Bílá Hora, ztráta české samostatnosti, ponížení a  úpadek, bylo neštěstí, neštěstí bez míry a hranic.“  

Tzv. „česká válka“ byla úvodem k sérii dalších válek, souhrnně označených jako „ válka třicetiletá“. Bojovala proti sobě vojska zemí katolické ligy a protestantské unie.  Válka skončila až r.1648 vestfálským mírem a shodou okolností zase v Čechách, kde se právě potýkali Švédové (protestantská unie) s  obránci  Prahy(katolická liga).  Mírové smlouvy přinesly dílčí uspokojení zúčastněným, jen osud českého  státu zůstal zpečetěn. Habsburkům zůstaly české země v absolutistickém držení podle zásady Cuius regio, eius religio. Marně se Komenský obracel na švédské představitele, s kterými spolupracoval a v jejichž řadách čeští exulanti bojovali. Jeho návrhy zůstaly oslyšeny. Češi doma zůstali v bezprávném postavení, Češi v exilu naději na návrat do vlasti definitivně ztratili.

Největší zisk z výsledků 30leté války měla u nás církev katolická. Dvě stě let neúspěšně usilovala o vyhubení „kacířů“, a tu se dostavilo nečekané vítězství. Rozezněly se zvony na díkůvzdání Panně Marii Vítězné, která prý způsobila na Bílé Hoře zázrak. Zázračný obraz údajné ochránkyně katolíků byl poslán do Říma, kde se každoročně oslavuje vítězství nad kacíři. V Mnichově byl postaven vítězný Mariánský sloup a podobné sloupy byly stavěny  po celé katolické Evropě, na oslavu české porážky.  I u nás, na Staroměstském náměstí, nedaleko místa popravy vůdců stavovského povstání.

Chlácholí nás, že je to na památku  boje měšťanů a studentů, kteří odrazili útok Švédů na Prahu.

Jenomže jen nezasvěcený neví, jak se octli Švédové na českém území a jaké naděje s nimi Komenský a ostatní exulanti spojovali. Znovupostavení sloupu nemá s patriotismem nic společného. Jde o restauraci symbolu  protireformačního panství. Bylo by projevem hrubé necitlivosti k dějinám a opakovaným českým národním pokořením. Kam až se máme vrátit po převratu 1989? Opravdu až k Bílé Hoře?