České národní listy

Imidž jako hlavní princip zahraniční politiky ČR

Prof. PhDr. Stanislava  Kučerová, CSc.

Krátkou paměť má pan Saša Mitrofanov, když v těchto dnech chce složit „Rekviem nad hrdou levicí.“ Rozuměj, nad  sociální demokracií. Ta  strana přece odešla již mnohem dřív! Prý dnes krouží kolem A.Babiše. A to je  ten odchod, podle pana Mitrofanova. Teprve krouží? Ale vždyť s ním  zcela regulérně  v koaliční vládě minulého období  seděla! Ale to, že ztratila svůj politický kredit a  s ním většinu   sympatizantů a voličů, to mělo přece  jiný důvod. Na to se pan Mitrofanov nepamatuje?  

Vedoucí činitelé EU, zaskočeni před několika  lety nepředvídanou mohutností  bez přestání se valícího  proudu imigrantů ze zemí  Blízkého východu a z Afriky, vymysleli, že se množství uprchlíků  bude přidělovat jednotlivým členským zemím podle předem stanovených kvót. Představitelé některých malých států, které  v jiných  historických podmínkách  získaly jiné  společné životní zkušenosti,  jako  představitelé skupiny Vyšegrádské čtyřky, České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, se shodli v názoru, že kvóty pro přidělování uprchlíků nemají smysl, že nejsou adekvátní reakcí na imigrantskou krizi a že nemohou přispět k řešení nově vzniklé situace v Evropě. Odmítli je. Slovensko se rozhodlo podat na nedemokratické  přidělování kvót žalobu.  Podobné  stanovisko zastává  Maďarsku. Český ministr financí Babiš dal  k úvaze, zda bychom se neměli k Slovensku přidat s podobnou žalobou. Jaká byla odpověď? S úžasem jsme se dověděli z úst pana exministra zahraničí Schwarzenberga, že by nám to zhoršilo „imidž“ v EU, ale  co horšího, úřadující pan premiér Sobotka, předseda levicové, sociálně demokratické strany, se  vyjádřil stejně. Šlo mu o to, aby se kolem dané otázky nestupňovalo napětí v Evropské unii a abychom si nezhoršili svou „pozici“, své postavení.

Takže naši čelní politikové se nerozhodují podle rozumného úsudku na základě pravdivého poznání fakt, ani podle ohledu na součinnost a vzájemnost blízkých partnerů v středoevropském seskupení,  ale podle toho, jak dělat  „dobrý dojem“ na vedoucí činitele EU, jak pečovat o  žádoucí „imidž“.

Vztah k migrační krizi  však není jedinou hrubou a odstrašující chybou našeho premiéra  a některých členů jeho vlády.  Oni chtějí  mít „dobrý imidž“ i u  představitelů sudetoněmeckého revanšismu. Pan Posselt  ocenil  premiéra Sobotku zato, že začal tam, kde  bývalý  premiér Nečas skončil.

A ještě bychom mohli připomenout, jak si sociální demokracie získala celonárodní sympatie slibem zabránit dalekosáhlým církevním restitucím. A jak po volbách své sympatizanty hořce zklamala, když od  protirestitučních  snah  zcela oportunisticky bez váhání ustoupila. Tehdy ztratila většinu svých věrných.

To  jsou pravé důvody, pro které by pan Mitrofanov mohl skládat své „Rekviem“ nad sobotkovskou sociální demokracií. A tím nad politickou levicí v ČR vůbec, protože vládne antikomunismus, který s bývalými komunisty „nemluví“.