České národní listy

III. říše v letech 1933 - 1945

 V období hospodářské krize 1929–1933 vládla v Německu masová nezaměstnanost, postihující pracující obyvatelstvo. Za všestranné podpory německých průmyslníků získala nacistická strana NSDAP ve volbách dostatečný počet hlasů, které stačily k tomu, aby Hitler stanul 30. ledna 1933 v čele německé vlády. Po svém nástupu začala nacistická vláda likvidovat existující demokratický systém výmarské republiky a nahradila jej “pořádkem” třetí říše. V březnu 1933 prosadila v Říšském sněmu zmocňovací zákon, kdy mohla vláda po dobu čtyř let vydávat zákony, včetně zákonů pozměňujících ústavu, bez Říšského sněmu a Říšské rady. 31. 3. 1933 byl přijat zákon o začlenění zemí do říše. Zákonem o nové struktuře říše byly zrušeny zemské parlamenty. Místo společenského zemského zřízení byl v říši zaveden státní centralismus, na nějž dohlížela nacistická strana. (Műller, H.: Dějiny Německa, s. 270.) Zákonem ze 14. července 1933 byla uzákoněna NSDAP jako jediná politická strana a vydán zákaz vzniku nových stran. Téměř bez odporu byly odstraněny poslední zbytky demokracie a vytvořen nacionálněsocialistický stát. Každý odpor byl bezohledně potlačen, protestující funkcionáři vzati do vazby a posláni do koncentračních táborů.

Nacionální socialismus – nacismus – se vyvinul v nejbrutálnější formu fašismu. Navázal na staré historické koncepce Svaté říše římské národa německého, na koncepce pangermanismu a usiloval o jejich uskutečnění v podmínkách imperialismu. Za hitlerovským režimem stála německá i mezinárodní zbrojařská velkoburžoazie, která v něm viděla nejúčinnější prostředek vůči revolučnímu dělnickému hnutí a jeho centru – prvnímu státu pracujících.

Nacisté vytvořili skloubený systém hierarchicky uspořádané fašistické diktatury. V čele stála německá fašistická strana NSDAP. Ve své činnosti vycházela z programu, který byl směsí nacionalismu, rasismu, antisemitismu, antikomunismu a sociální demagogie, jež rozvedl Hitler v knize Mein Kampf.

Další zásadou antihumánní ideologie byl požadavek totalitního režimu, neomezené nadvlády kapitálu nad pracujícími. V zahraničněpolitické oblasti bylo cílem vybudování velkého Německa, sjednocení všech Němců v duchu antisovětismu a pokračování výbojného hesla německých vládnoucích tříd “Drang nach Osten”. Nacistická ideologie vycházela z rasových teorií, podle nichž germánská rasa je Prozřetelností povolána, aby vládla ostatním neněmeckým národům. Německé veřejné mínění bylo po staletí vládnoucími třídami zpracováváno pro boj o nové rozdělení světa.

Nacisté rovněž vytvořili represivní teroristické orgány. Byly to úderné oddíly NSDAP SA (Sturmabteilung), polovojenské ozbrojené jednotky budované od roku 1921 s úkolem provádět teroristické akce proti všem demokratickým a pokrokovým občanům a hnutím v Německu. Po uchopení moci nacisty se vedení SA postavilo do opozice proti Hitlerovi. Ten situaci řešil pomocí “ochranných oddílů” SS a bezpečnostní služby fyzickou likvidací některých vůdců SA. Pak byly oddíly SA odzbrojeny a přeměněny v orgány pro předvojenskou výchovu a strážní službu.

Ochranné oddíly NSDAP (Schutzstaffel) - SS. Původní osobní ochrana Hitlera a dalších nacistických prominentů se stala elitní složkou NSDAP. Pod vedením H. Himmlera se z SS stal doslova stát ve státě a armáda v armádě. V konečné podobě měla organizace řadu odnoží; patřily sem i Waffen SS (pravidelné bojové útvary vybavené nejmodernějšími bojovými prostředky; jejich počet v závěru války se pohyboval kolem milionu mužů). Členové SS byli nositeli fanaticky vyhrocené ideologie “věrnosti vůdci” a “čistoty germánské rasy”; měly hlavní odpovědnost za vybudování systému teroru v nacistickém Německu a později v okupovaných zemích.

Patřilo sem i gestapo -  tajná státní policie, jeden z hlavních nástrojů nacistického teroru. Stalo se součástí bezpečnostní policie, jejíž centrálou byl Hlavní úřad bezpečnostní policie. Gestapo sloužilo jako prostředek udržení kontroly nad státem i jeho obyvateli; používalo teroru a zastrašování.

Po nástupu Hitlera k moci vznikaly jako nástroj kontrarevolučního teroru koncentrační tábory. Měly umožnit konsolidaci a udržení moci nacistů v zemi. Sloužily k izolaci a postupně k fyzické likvidaci odpůrců fašismu, především komunistů, sociálních demokratů  a ostatních antifašistů, na něž byla uvalena “ochranná vazba” . Po likvidaci vedení SA byly převzaty do správy SS; prosadila se zde neomezená libovůle SS bez ohledu na zákony. V koncentračních táborech bylo vězněno přes devět milionů lidí, především odpůrců fašismu; z nich zde zahynulo přes sedm milionů dvě stě tisíc vězněných.

Do nacistického systému patřil i systém fašistické propagandy a z dalších fašistických organizací zvláště organizace mládeže a žen.

Německý fašismus byl ovládán nenávistí ke všem revolučním pokrokovým myšlenkám, ke všem demokratickým právům lidu, k veškeré pokrokové kultuře a inteligenci.

Dobyvačné plány hitlerovského fašismu znamenaly pro československý lid ohrožení samých základů jeho státní a národní existence. Pro buržoazní reakci byly posílením jejího úsilí o likvidaci revolučního lidového a dělnického hnutí. Druhá světová válka, kterou připravilo, rozpoutalo a vedlo nacistické Německo, byla praktickým pokusem o realizaci strategických záměrů fašistického Německa. Mezinárodní kapitál alespoň zpočátku tyto záměry nacistů podporoval, pokud to bylo pro něho vhodné a žádoucí.

Do války bylo postupně vtaženo 70 zemí s více než 80% světového obyvatelstva. Hlavní tíhu války v letech 1941 až 1944 (do otevření druhé fronty) nesl Sovětský svaz.

Fašismus byl poražen silami protifašistické koalice za rozhodujícího podílu Sovětského svazu.

V květnu 1945 válka skončila porážkou třetí říše. Militaristické síly po roce 1945 chápaly fakt porážky jako “nutné přerušení bojů”, jako “strategickou přestávku”. Byly přesvědčeny, že se jedná jen o “dočasný klid zbraní” či “nezbytnou strategickou přestávku”.  Boj za německé světovládné cíle tedy dále pokračuje.

Výchozí základnou pro německou východní politiku  a celou koncepci “Drang nach Osten” tvoří východní bádání “Ostforschung”. Tato základna nebyla po porážce Německa likvidována, ale zachována. V poválečných podmínkách byla obnovena, oživena a opět orientována proti Východu, proti slovanským národům. Poznatky z uvedeného výzkumu východních zemí se v Německu využívaly a využívají pro tvorbu koncepčních východisek německé východní politiky. (Groušl, J.: K  základům německého revanšismu, Naše pravda  z 22. VII. 2004.)

Výrazně nenávistnou úlohu vůči českým zemím sehrávají výzkumné ústavy nacistů odsunutých z Československa. Patří k nim Colegium Carolinum. Jeho historie vychází z doby porážky fašistického Německa ve druhé světové válce. Profesoři, učitelé i další odborníci z řad odsunutých Němců založili v západních zemích za vydatné finanční pomoci katolické církve tak zvané pomocné studijní a pracovní spolky. Uvedené skupiny a spolky soustřeďovaly ve svých řadách odsunuté Němce z Československa, zejména takové, kteří projevovali nepřátelství vůči ČSR. Ústav byl založen 25. října 1956 a je určen pro výzkum českých zemí. Jeho členy mohou být jen osoby, které se habilitovaly na sudetoněmeckých školách nebo byly členy profesorského sboru těchto škol. Colegium Carolinum bylo od samého počátku financováno bavorským ministerstvem školství  a spolkovým ministerstvem všeněmeckých záležitostí. (Čelovský, B.: Mnichovský syndrom, s. 38.) Jmenovaný ústav pořádá konference, semináře, kolokvia za účasti “slovanských spolupracovníků” - emigrantů typu doktora Pecháčka, pracovníka Svobodné Evropy, vydává publikace a knihy k tématu česko-německých vztahů. Český národ je ukazován jen v pasivitě a německý jen v rovině přínosu a pokroku. Z těchto neobjektivních “výkladů” historie pak čerpají německé revanšistické organizace a spolky podklady k šíření pomluv České republiky.

K dalším spolkům patří “Adalbert Stifter” a “Ackermann Gemeinde”, jejichž hlavní orientací je protičeskoslovenský revanšismus. Německý revanšismus byl a je přímou zprostředkovanou reagencí na porážky Německa ve dvou světových válkách.

Zločiny německé páté kolony v Československu před druhou světovou válkou a v jejím průběhu jsou tak obrovské a masové, že i příští generace nejen našeho národa se musí mít na pozoru před pangermanismem a těmi, kteří u nás nositelům a šiřitelům germanizace přisluhují. Je nutno připomínat banální pravdu, že ten, kdo se nedokáže poučit z minulosti, bude ji muset prožít znovu, ať již jako frašku, či tragédii.

Soužití Čechů s Němci v českých zemích, autor PhDr. Václav Šůstek, CSc.