Ideologie sudetismu - jako politický podvod II
Ideologie sudetismu - jako politický podvod II
Jiří jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Je známo, že k vedení povstání ponoukala nerozhodného osobně ušlechtilého slabocha Karla I. jako politický Mefistofeles jeho ambiciózní choť Zita Bourbonsko-Parmská spolu se zpovědníkem vyslancem Vatikánu páterem Coelestinem. Karlu I. měly pomoci dva šoproňské pluky pod velením plukovníka Lehára, příbuzného světoznámého skladatele. Po nezdařeném první pokuse o převrat se Karel I.vrátil do Švýcar, kde mu bylo doporučeno zanechat politiky pod hrozbou ztráty asylu. Nicméně Zita Karla přinutila ke druhému pokusu s letem v Junkersu 13 do Uher. I tento pokus ztroskotal pro zásadní odpor regenta Horthyho a jeho kamarily. Vojáci royalisté a studenti v Budapešti neprorazili. Karel I. musel nastoupit cestu do exilu na britský dělový člun a byl dopraven po Dunaji na britský křižník. Dohoda nemohla z politických důvodů tolerovat novou válku, když ostatní státy včetně ČSR mobilizovaly. I zde se projevila ztráta šancí tzv. sudetských Němců na obnovení nadvlády nad Slovany, případně na odtržení pohraničí od nástupnického státu monarchie, tj. od Československa.
Proto také pokusy o vznik čtyř německých žup, - z nichž pouze jediná nesla název Sudetenland! - skončily vojenskou porážkou těchto Němců, kteří se chtěli odtrhnout od nově ustavené ČSR. Neměly podporu Uhrů a později ani Rakušanů. Byly to župy Deutschböhmen (Od Chebska po Trutnovsko), Deutsch Südmähren (jižní Morava), Böhmerwaldgau (Pošumaví) a konečně „Sudetenland“ (Bruntálsko a Opavsko). Takže pojem „sudetští Němci“, tehdy používaný v politickém jednání s novým československým státem a s rakouským kancléřem Rennerem na jednání v Saint-Germain, byl opsán již od pangermánů let 1900-01!
Rovněž seriózní objektivní němečtí historikové Eva Hahnová a Hans Henning Hahn konstatují, že „Vyjma let pod nacistickým režimem 1938-1945 území (Sudetengau) nikdy neexistovalo jako území vymezení v jakékoli etnické, kulturněpolitické, administrativní, či dokonce státoprávní formě. Přesto se sudetoněmecké organizace pokoušejí podložit své státoprávní představy historicky. (MF Dnes, 18.11.2006. Hruška, 2008, 10, pozn.14.)
Nebudu rozebírat práci Emila Hrušky, „Sudetoněmecké kapitoly“ (Start, Praha 2008), ani další práce ,citované v seznamu literatury na konci této stati. To ať si zájemci provedou sami. Ovšem na závěr připomenu jen stanovisko osoby nejpovolanější – a přitom tak nezaslouženě nenáviděné odsunutými Němci jejich politickými praporečníky – presidenta Budovatele dr.Edvarda Beneše:
„Měl jsem tu onehdy Jaksche, který mi přivedl celý svůj výkonný výbor. Já jim řekl rovnou: Sudetští Němci ztotožnili svou věc s Hitlerem a s ním ji taky prohrajou. A když mi poukazovali na to, že německý lid v Sudetech za těmito svůdci nejde, řekl jsem jim: Jakpak za nimi nejde? A když byly poslední volby, tak volil z 90 procent Henleina. Tak za jaké procento můžete vy dnes mluvit?“ (Londýn 11.dubna 1941)
K citátu presidenta dr.Beneše připojím tato fakta: Jen v Brně volilo Henleina 42 tisice brněnských Němců, těch brněnských Němců, jejichž manželky vodily své děti do Kounicových kolejí za vstupné 3 marek dívat se na popravy Čechů a vykřikovaly přitom Nesohlas s malým počtem poprav : „Nur drei, nur fünf!“ Těch brněnských Němek, co nenávistně slibovaly Čechům ještě v dny osvobozování Brna: My se vrátíme a českými lebkami vydláždíme náměstí!“
Jeden milion sto šedesát dva tisíce šest set sedmnáct československých Němců alias sudetských vyznamenal Hitler medailí za zločin uloupen pohraničí od republiky. Každý třetí sudeťák dostal Hitlerovo vyznamenání za velezradu ČSR. A nebyli to jen vojáci, ordneři, freikorpsové,ale i úřednící, rolníci a dokonce manželky československých Němců.
Jen velmi malá menšina alias „sudetských Němců“ (termín se tak zažral v médiích, že je nevykořenitelný!) se postavila jako antifašisté a loajální občané čelem k ČSR a hájila ji jako mikulovských devět set příslušníků Republikanische Wehr, převážně komunistů a sociálních demokratů. Těm patří čest a úcta. Jako všem německým antifašistům. Jako této německé čestné menšině.
Ale těm dalším dvěma a třičtvrti milionu československých Němců, kteří zabíjeli a vyháněli Čechy, sabotovali mobilizaci 1938, stříleli na Čechy ze zálohy a vraždili je jako příslušníci SS, gestapa a popravčích čet (jako to bylo v Letovicích, v Pardubicích, na Ploštině a jinde), těm žádná úcta a omluva nepatří. Jako není kolektivní vina, není ani kolektivní nevina. Toto musí mít na paměti ti omlouvači sudetských a další provinilých Němců, kterých byla tak naprostá, drtivá a strašlivá většina, že tuto apokalypsu nelze selhat ani omluvit žádnou poválečnou sofistikou, ani výmysly zločinů z druhé strany, které se však v drtivé většině nestaly a byly vymyšleny, aby vyvážily zločiny československých Němců. Ty excesy a pár doložených zločinů je nutno odsoudit, a to je vše. Byly též odsouzeny v mezinárodní Česko-německé deklaraci- a to musí stačit.
Žádat však kolektivní vinu českého národa, žádat kolektivní odškodnění za odsun, a kolektivní omluvy, nutit české politiky aby iniciovaly zrušení poválečných dekretů – to vše jsou nepřípustné akty, které jsou protiústavní, protidekretální, mezinárodně neuznatelné, rušící poválečné právo antifašistické koalice trestat zločiny Německa. Ty zločiny, které popsal osvícený Němec Jaspers ve své „Otázce viny“, kde rozlišil čtyři viny drtivé většiny Němců všeobecně – kriminální, politickou, morální a metafyzickou.
Zásadně nesouhlasíme s tím, že v Česku nastoupili cestu katastrofálních jednostranných omluv kolektivně všem alias sudetským Němcům president Havel a jeho političtí pokračovatelé – dříve ministr Schwarzenberg, dnes ministr Hermann, politik Bělobrádek a premiér Sobotka. Podle nás je to cesta zrady národních zájmů českého státu, cesta popírání ústavních dekretů, cesta nežádoucí kolaborace, nelišící přísně minimální nevinnou menšinu od vinné obří většiny. Proto to vytýkáme všem těmto politickým předákům, kteří svou politikou vykopali obrovský příkop v českém národě, rozdělili jej na dva nepřátelské tábory a vnesli nesmiřitelný rozkol do českého lidu.
My jako odbojáři a pozůstalí po obětech sudetského řádění v ČSR jsme však zajedno s německými antifašisty, našimi spolubratry v tomto - viníkem války a zločinů byl netrestaný německý velkokapitál, němečtí ideologové panské rasy, antisemitismu a pangermanismu, němečtí válečníci, netrestaní němečtí zbrojaři a průmyslníci, netrestaní němečtí statkáři a vojenští junkeři, netrestaná německá vojenská šlechta, a všichni příslušníci wehrmachtu, kteří vedli výbojnou a zločinnou válku proti okupovaným národům. Českoslovenští Němci se drtivě podíleli na této agresi a s touto agresí skončili. Skončili odsunem - a jak jim vzkázal president Zeman, lepší byl odsun, než smrt.
Doporučená literatura:
Amort Č. 1971: Drang nach Ostech. NV-ČSPB Praha.
Bechyně R. 1947: Pero mi zůstalo 1938-1945, Dělnické nakladatelství,Praha 1947.
Beneš E. 1996: Odsun Němců z Československa, Dita, Praha.
Brněnské jaro 1945.Poslední měsíc okupace a osvobození Brna Rudou armádou. Připravil Jan Břečka,Spolek přátel čs.opevnění Brno 2005.
Hruška E. 2008: Sudetoněmecké kapitoly, Start, Praha-Havlíčkův Brod
Cesta k dekretům a odsunu Němců, J.Němeček a kol., Praha 2002.
Karlgren A. 1945: Henlein,Hitler a československá tragedie, Samec Praha
Sudetští Němci a Česká republika ČSBS Praha 2007.
Vašek F.-Štěpánek Z. 2001 První a druhé stanné právo na Moravě,Brno.
Žampach V. vysídlení německého obyvatelstva z Brna...Ryšavý Brno 2014
