Hra na povolení
Konstantin Kosačev
30. srpna 2019
Politici na Západě jeden přes druhého posuzují návrat Ruska do G8. Přišlo to od Trumpa a nikoliv poprvé. Na druhou stranu bylo Ruskem jasně a na vysoké úrovni sděleno, že se do sedmičky/osmičky nijak nedere a bude ochotno téma posuzovat až po konkrétním návrhu, ne dříve. I přes to jede bouřlivá diskuse o tom, co by se mělo po Rusku žádat jako oplátka za „velkolepý návrh“ Západu.
Zvláštní vyslanec USA na Ukrajině Volker dal Rusku podmínku: Za G8 odchod Ruska z Krymu. Přisadil si i Berlín: Jestliže situace na Krymu a v Donbase bude pokračovat, bude Rusko i nadále vyloučeno.. Londýn připomenul Salisbury. Každý pospíchal vyřknout svoji „cenu“, dokonce i Ukrajina, která v sedmičce není. Žádala propuštění zadržených námořníků.
Od Ruska je požadováno nemožné výměnou za něco, co vůbec nepotřebuje. Co stojí za tím, že si Západ myslí, že bude Rusko o této věci jednat? Důvodů je několik.
V prvé řadě přesvědčení, že jakákoliv země musí usilovat o účast v „klubu vyvolených“ vytvořeném Západem. Je to naivní v této době, kdy už i prezident Francie mluví o konci západní hegemonie. Přesvědčení o „klubu vyvolených“ podporují postsovětské země, které jsou ochotny ke státním převratům, jsou ochotny zbavit se průmyslu, trhat svazky s tradičnímu trhy a učinit další sebevražedné kroky kvůli jakési abstraktní evropské perspektivě. Je za tím i nedůvěra k vlastním elitám, které se za téměř tři desetiletí „nezávislosti“ odtrhly od svých národů.
Co je možno očekávat od takového prostoru pro řečnění, jakým G8 je. Tu pochybnou prestiž? Kdyby do G8 vzali Ukrajinu, bylo by to pro její vládu symbolickým vítězstvím, velmi důležitým s ohledem na moc špatný život lidí. Ale pro Rusko, stálého člena RB OSN, člena velké dvacítky, ŠOS a BRICS, je to nezajímavé. Přesto se Západ usilovně snaží prodat tento „zatuchlý produkt“.
Japonský Nihon Keizai zcela otevřeně napsal: „Clinton nasliboval Rusku místo ve velké osmičce a podporu jejího rychlého vstupu do WTO. Na oplátku požadoval od Jelcina uznání vstupu Polska, Maďarska a ČR do NATO. Ve skutečnosti to byl počátek rozšiřování NATO na východ. … Postoj G8 k Rusku je podmíněn historicky vytvořenou situací, kdy je vstup do ní součástí „ujednání“ v procesu rozšiřování NATO.“ Rusko tedy přijali do symbolického klubu vyvolených, což jeho účastníky nic nestálo, a na oplátku získali velmi důležité ústupky z ruské strany.
Další důvod vychvalování prestiže a úctyhodnosti členství v G8. Podobně dříve žádali ohromné ústupky za návrat Ruska do Parlamentního shromáždění rady Evropy (PACE), ale za tento produkt se Rusko „platby“ nedočkalo.
Sankce: Západ metodicky opakuje, že sankční omezení, která prý tak silně požaduje Rusko, budou sňata, až se Rusko odřekne všeho, čeho se mu v posledních letech podařilo dosáhnout, tj. vyvěsí bílý prapor. Ač Rusko vytrvale prohlašuje, že nic takového nebude a že sankce vzalo jako realitu, při níž se musí naučit (a již se naučilo) žít – něco podobného přizpůsobení se změně klimatu. Přesto se Rusku snaží prodat „zrušení sankcí“ za neskutečnou cenu.
Takový je základní přístup Západu k „obchodu“: Dosáhnout reálné a důležité věci na oplátku za symbolická gesta, jakým je i pozvání do struktur s uměle nafouklou prestiží, nebo do poradních struktur či zrušení jejich nepřátelských akcí.
Téma sankcí představuje ve zvláštním světle zásadní předmět obchodu: My nezavedeme sankce (nebo zrušíme již existující) a vy například nebudete rozvíjet národní jaderné programy. My nebudeme bombardovat a vy se zřeknete území, nebo ukončíte bojové akce proti těm, které my podporujeme. My zrušíme hospodářskou blokádu a vy ustanovíte námi určeného prezidenta. Atd. Zavazují se, že se někdy v budoucnu vzdají zlovolných akcí. Je to absolutně banditský, a ne obchodní přístup.
Rusko je tím od roku 1991 přesyceno. Nepotřebuje symbolické struktury. Zrušení sankcí považuje za samozřejmé pro civilizované vztahy a nikoliv za zboží. Jednopolární vydírání nezápadního světa musí skončit. Nikoliv ropu za nenapadení, ale likvidace základen a pevně dojednané záruky výměnou za odmítnutí raketových programů.
Dnes je Rusko více třeba sedmičce než naopak. Věc je ještě v tom, že ani formát neodpovídá objektivním geopolitickým a geoekonomickým reáliím. Jednat o klíčových problémech světa jen v kruhu západních zemí a dokonce v režimu „Západ + Rusko“ nemá při existenci tak velkých světových hráčů, jako jsou Čína a Indie, smysl.
Vystupovat z očí do očí se Západem není pro Rusko zajímavé a řešit cokoliv ve světě bez států s miliardovými počty obyvatel je v principu nemožné a samo o sobě to G8 bere smysl.
Přesto je Rusko ochotno jednat a dohodnout se v libovolném formátu. Formát jednání není ústupek ani dar potenciálních partnerů, je to věc technická. Reálné výsledky jsou potřebné, ale nepatří k nim ani rušení sankcí, odmítání síly, nerozšiřování NATO a vystoupení ze zásadních dohod o kontrole zbraní. Výsledky – to jsou vzájemné závazky a společné struktury a projekty, zajišťující bezpečnost, důvěru a rozvoj.
Převzato z Iz.ru
Outsidermedia.cz
