Hlubší pohled na československé legie v procesu vzniku Československé
Hlubší pohled na československé legie v procesu vzniku Československé republiky
JUDr. Jan Kux
Už na počátku první světové války opustil Tomáš G. Masaryk svůj původní názor, že by Rakousko-Uhersko bylo možno reformovat do moderního svazku autonomních zemí. K pokračující aroganci absolutistické moci přijal záměr usilovat o nezávislost národů, včetně národa českého a slovenského a dosáhnout jejich vystoupení ze svazku Rakousko-Uherska. Píše o tom v knize „Nová Evropa: stanovisko slovanské.“ Zdůvodnil v ní nutnost boje proti monarchii, který sám habsburské nadvládě ve jménu potlačených národů 6. července 1915 v Ženevě vyhlásil. Budoucnost Evropy viděl v té době v podobě federace demokratických států.
Je obecně uznáno, jak důležitou úlohu při vzniku Československé republiky hráli naši legionáři, účastníci bojů na všech válečných frontách. T. G. Masaryk o tom napsal: “I nejlepší práva musí hájit lidé činní, nemají-li zůstat na papíře.“ Takovými činnými lidmi byli legionáři ve Francii, v Itálii, na Rusi. Vojenská moc československých legií posílila politickou snahu T. G. Masaryka a jeho spolupracovníků v usilování o vznik nového státu.
Jsou myslitelé, fascinovaní válkou jako, prý, nejmocnějším vzepětím lidských sil, ale jsou analytici lidského chování, kteří ukazují jednoznačně negativní vlivy válečných zkušeností. Mezi takové autory patří Američan George Mosse, který se zabýval účinky první války světové. Studoval vojáky západních států a formuloval, mimo jiné, pojem brutalizace. Patří k němu především zhrubnutí, vulgarizace, protože vojáci jsou vrženi do nepředstavitelně primitivních a ponižujících podmínek. Patří k němu odlidšťující cynismus nevysloveného názoru, jako by masová smrt byla přirozená. A patří k němu i jistá fetišizace, uchovávání památek po padlých vojácích, nevědomé přání uchovat je při životě.
Uvádí, že např. Francouzi po první světové válce užívali použitých nábojnic a podobných artefaktů k obrubám a označením hrobů či k dekoraci pomníků padlých. Masové vraždění, kulomety, plyn, masky, ztráta identity a humanity bojujících mužů, to všechno zanechalo těžké následky v psychice vojáků. Vojáci byli potravou pro děla, „Kanonenfutter“, říkali Němci.
Existují paměti československých legionářů, existuje naše významná legionářská literatura. Po brutalizaci a dehumanizaci tam není ani stopy. Českoslovenští legionáři byli dobrovolníci lidové armády. Nebyli na bojišti z donucení, ale pro boj za svobodu národa. Byli si bratry, soudržní a solidární, měli společnou víru, společný ideál. Žily v nich silné národní a sokolské tradice. Masaryk jim zdůvodnil smysl jejich frontového strádání. Bojovali spravedlivý boj za demokracii proti teokracii, za svobodu a samostatnost.
Do obtížné situace se dostali naši legionáři v Rusku, když tam r. 1917 vypukla revoluce a Rudí a Bílí vedli neúprosnou občanskou válku, pramálo příznivou cílům československých legionářů. Masarykovu moudrou strategii nevměšování nebylo snadné realizovat, přesto se podařilo legie z rozbouřené země přes Sibiř až do Vladivostoku, byť s obtížemi, vyvést. Vítězná sibiřská anabáze našich legionářů podala důkaz o jejich mimořádném uvědomění a schopnostech, o jejich hrdinství. Ovládli disciplinovaně celou sibiřskou magistrálu v délce 8000 km. Stali se důležitým faktorem pro jednání o vznik ČSR, získali zasloužený obdiv doma i ve světě, stali se i nositeli budovatelského elánu, étosu a národní hrdosti v novém státě.
Českoslovenští legionáři patřili k táboru vítězů a tak mohli rychle a rádi zapomenout na válečná utrpení. I vojáci, kteří se vraceli z války v rakouských uniformách, rychle zapomínali na válku, protože sdíleli všeobecnou radost ze svobody a perspektivu budovat novou republiku. Naopak v Německu se vojáci cítili poraženi, a proto snadno podléhali extrémním politickým názorům.
Českoslovenští legionáři měli nemalý podíl na demokratizaci osvobozené společnosti, na rozvíjení žádoucích občanských postojů a aktivit. I po návratu domů byli naprostou většinou státotvorní, odhodlaní pracovat pro vlast bez snahy získat nějaká privilegia a zisk.
Zajímavý počin, kterým Československá obec legionářská přispěla k budování státu, bylo založení svépomocné a veřejně prospěšné družstevní Legiobanky. Jen v Praze měla 4 budovy, dalších 17 v jiných městech, např. v Brně, Duchcově, Hradci Králové, Jihlavě, Kolíně, Ostravě, Tatranské Lomnici aj. Jejími architekty byli legionáři. Výzdoba budovy banky čtyřmi plastikami významných bojišť, je výmluvná. Byly to Yper, Arras, Vouziers, Zborov. Legionáři pracovali na klidné demokratizaci československé politiky a vydatně přispěli zejména k modernizaci československé armády. Spolu s Masarykem žádali, aby důstojníci byli dobrými učiteli vojáků.
Nedlouho po první světové válce se skoro všude v Evropě zrodily militaristické tendence i se sklonem k autoritativním režimům. Jen Československo zůstalo čestnou výjimkou a ostrovem demokracie v bouři. Nepochybně i dík svým legionářům. (Redakčně upraveno)
Ze Sborníku Věrni zůstaneme
