Historik Smetana o odsunu bájí
Historik Smetana o odsunu bájí
Fakta jako opak. Odsun byl důsledek britské iniciativy a poté Postupimi
PhDr.Jiří Jaroš Nickelli, prom.historik, ČSOL Brno
Pan Vít Smetana, historik Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v rozsáhlé stati "Odsun Němců nebyl důsledek Postupimi" tvrdí, že národovečtí představitelé zůrazňují, že odsun rozhodla postupimská konference, rozhodly velmoci a "my jsme museli plnit jejich vůli. To je úplné převrácení příčin a následků". S tímto tvrzením nemohou badatelé vůbec souhlasit. Následně tvrdí a zdůrazňuje to: "Bylo zřejmé, že se Beneš chce zbavit úplně všech Němců". Toto tvrzení si dovolím označit jako nepravdivé, bludné. Podle mých nálezů je v řadě bodů pravdou opak.
V hrubě podané kostce uveďme názory pana historika Smetany na danou otázku
Za první, Beneš prý získal pro princip odsunu Británii a SSSR a Spojené státy roku 1942.
Za druhé, tlak na Beneše rostl ze strany československého vedení.
Za třetí, v polovině roku 1945 bylo zřejmé, že bychom se nejraději zbavili úplně všech (Němců-JJN), což chápaly i západní mocnosti.
Za čtvrté, Beneš byl znovu a znovu varován, aby se nic nedělo,dokud velmoci nebudou mít právní mantinely.
Za paté, s odsunem "se nečekalo" (divoký odsun do sovětské zóny) Churchill poznamenal,že pár tisíc vyhoštěno.
Za šesté, Stalin řekl, že velká část Němců byla vyhnána z čs.iniciativy - Churchill kontroval, že to tak úplně není. Německá menšina měla být odsunuta ze tří zemí - z Československa, z Polska a z Maďarska na základě Spojenecké kontrolní rady.
Za sedmé, stovky tisíc mrtvých z projevů landsmanů je nadsazené číslo. Zde dávám panu Smetanovi plně za pravdu. Ovšem i počet 20-30 tisíc mrtvých dle komise historiků je "hrůzostrašné číslo". Zde opět nesouhlasím.
Další rozbor páně Smetanových tvrzení ponechávám dalším badatelům. Nemohu na to být pouze sám.
Tak se věnujme rozboru oněch vytyčených bodů hrubé kostky výkladu pana akademika Smetany. Přitom jsem si vědom, že ani on v popularizačním výkladu pro deník Právo neměl i přes věnovanou dvoustranu dost velký prostor pro komplexní výklad, a slouží mu ke cti, že složitý se problém snažil podat názorně pro veřejnost. Že se mu to nezdařilo, může být i příčina vnějších okolností, které dostatečně neznáme.
Takže k prvnímu bodu - iniciativě Beneše pro odsun roku 1942.
Podle mne byl pravdou opak. Proč? Protože idea odsunu nebyla Benešova!
Kdo byl iniciátorem programu odsunu? Beneš? Ne. Československý odboj? Ne, zpočátku! Musíme sáhnout k britskému zdroji - k dílu Martina D.Browna, "Jak se jedná s demokraty. Britské ministerstvo zahraničí a československá emigrace ve Velké Británii 1939-1945". (Beta-Dobrovský-Ševčík 2008). Autor jasně stanovil otce programu odsunu - a nebyl to dr. Beneš! Byla to iniciativa britského odboru Central (Střed), která pověřila profesora Oxfordu Balliolově koleji (ano v té známé koleji z britského seriálu, Yes, prime minister) Johna Davida MABBOTTA, který se zabýval politickou filosofie a transfery menšin východní Evropy. Ten vypracoval studii The Transfer od Minorities již v květnu 1940. Autor zkoumal proveditelnost přesunů v Albánii, Bulharsku, Itálii, Jugoslávii, Maďarsku, Polsku, v Rumunsku a v SSSR. Ptáme se - kde byl dr. Beneš, jako vymyšlený "otec odsunu"?
Fakta jsou taková - dr. Beneš dostal kopii Mabbottovy studie od přítele ČSR Setona-Watsona, stejně jako celý Whitehall.
Dále, kdo ustavil "Mezioborový výbor pro přesun německého obyvatelstva - Indepartmental Comittee od the Transfer of German Population roku 1943, nikoli roku 1942? Britové, nikoli dr. Beneš. Ti diskutovali bez Beneše o přesunech již 20. a 24. května roku 1940 v Balliol College, a byli tam přívrženci i odpůrci odsunu. Přívrženec odsunu byl Seton Watson - odpůrce odsunu, již Čechoslovákům neblaze známý Arnold J.Toynbee, předseda Anglo-německé společnosti - právě ten, kdo kreslil v zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou v roce 1938 s nacistou hrabětem Khuenem-Belasi-Lützovem plány odtržení českého pohraničí, když druhé mapy se kreslily na Červeném Hrádku u nacisty knížete Rohana v Čechách za řevu 6 tisíc ordnerů! Kde v tom figuruje dr. Beneš??
Anglický autor Brown se poté domnívá, že dalším "motorem následného vývoje
politiky odsunu nebyl Beneš, ale exilová vláda", především Hubert Ripka, Ladislav Feierabend, generál Sergej Ingr (dnes slavený právem jako národní hrdina), nebo Jaromír Nečas. Autor dodává, že vláda byla podporována v této politice právě domácím odbojem, zvláště po heydrichiádě. A ještě podotýká, že legitimita vlády byla závislá právě na podpoře odbojových skupin protektorátu a emigrantů v Londýně i v Moskvě bez rozdílu politické příslušnosti. Tehdy byl národ v této politice sjednocen - a Beneš přistupoval jako právník k odsunu váhavě. Beneš chtěl procesy s viníky - a to mu Britové, jako lord Cadogan a jiní, rozmlouvali s odkazem na miliony soudních procesů. Teprve tehdy - a po nezdarech jednání s předákem Sudetoněmců Jakschem - Beneš se odvrátil od vyhovění Sudetoněmcům s kantony a dokonce s případným odstoupením území! - a přiklonil se k metodě odsunu. (Řečeno zdednodušeně v kostce, šlo o složité dlouhotrvající myšlenkové pochody.) Sluší se poznamenat, že Beneš tak získal v Jakschovi kutého nepřítele, a ten se mu revanšoval nekonečnými útoky i po válce a vymýšlením masových vražedných pochodů jako Pohořelice apod. Neustále proti Benešovi poštvával Brity a jeho narativy po válce převzal Lansmannschaft.
Druhý bod jsme zodpověděli již poukazem na tlak českého odboje, londýnské i moskevké emigrace, a v neposlední řadě též na tlak londýnských vysokoškolských emigrantů, kteří iniciovali akci Lidice shall live - Lidice budou žít za podpory Jana Masaryka. Takže přestože si dr. Beneš odsun původně nepřál, byl vývojem událostí iniciován ke změně původního vyrovnání s tzv. Sudetoněmci alias československými Němci k myšlence výběrového odsunu. Co mám na mysli? Odsun byl určen těm Němcům, kteří se provinili proti ČSR - ať válečnými zločiny, zločiny proti lidskosti (Jeden a půl milion ordnerů, 70 tisíc freikorpsů) anebo vlastizradou přihlášení se k NSDAP nebo Henleinpartei, a složkám nacistickým. Toto provinění se však týkalo nejen Němců, ale i zrádců, kolaborantů, gardistů a osob se svatováclavskou orlicí.
Tak to kodifikovaly dekrety, zvláště ústavní dekret č.33/1945 Sb. Takže žvanění o "etnické čistce dekretů ve stínu Moskvy" (náš exministr Herman) nemá žádné opodstatnění. Ovšem toto jen na okraj problému.
Třetí bod o tom, že bylo v půli roku 1945 zřejmé, že bychom se nejraději zbavili všech Němců, můžeme ozřejmit jinak. Tak například pro divoký odsun byl sám věhlasný premiér Británie Winston Spencer lord Churchill již 3.dubna 1943, kdy dr.Benešovi sdělil při přemlouvání k odsunu (jak bylo poukázáno výše) toto:
"Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme "teď dost" a pak začněme mírovou práci. A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať se vezmou to nejnutnější a jdou" (Citát záznamu Jana Masaryka in: Plichta D., Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha Fénix 1996, str.20.)Tak kdo je ten "krvavý pes" "Blütige Benesch"? Nebo doposud posvátný premiér Churchill? Kdo napadá Churchilla? Kdo napadá Poláky za střelbu na Němce? Kdo napadá Francouze za zastřelení 8 tisíc Němců při obsazení Alsaska a znásilnění 60ti tisíc Němek marockými pluky? NIKDO. Jen Čechoslováci jsou napadáni, jen Češi jsou viněni z čistek, ukrutností a zločinů. Přitom sám dr. Beneš tvrdě odsoudil excesy divokého odsunu a osobně se zasazoval o vyšetření viníků.
Příčina je jasná. Češi jsou jako vždy pokládaní za nejslabší článek evropských národů, za národ předem poražený, za národ, který spolkne jakoukoli sankci, urážku a ponižování. Není to tak.
V tomto národě jsou skupiny lidí, které nelze zastrašit - a jsou to také pozůstalí po bojovnících a obětech nacismu. Když původní bojovníci a oběti většinou odešly na věčnost. Proto tak landsmannschaft své útoky cílí právě na tuto dobu. Bohužel za pomoci vládních kruhů Německa.
Ke čvrtému bodu, že Beneš byl znovu a znovu varován,aby čekal s odsunem do rozhodnutí velmoci. Mohl Beneš sám ovlivnit velmoci? Maximálně nepravděpodobné i při jeho diplomatické obratnosti. Když ani Francie nehrála v koncertu tří velmocí SSSR, Británie a USA při připravě Postupimi ani druhé housle, byli jen přizvána kvůli své symbolické okupační zóně, jak by mohl president exilové vlády, závislé na britské podpoře, něco kategoricky vymáhat v tomto směru?
K bodům pátému a šestému jen tolik. Divoký odsun neprobíhal pouze v ČSR, ale i v Polsku. Jaké byly předpoklady divokého odsunu u nás na Moravě? Příčinu zavdali sami říšští Němci, kteří určili nařízený útěk Němců z Polska a z tzv. severních Sudet již v dubnu 1945. Pro tento nařízený útěk, který měl být původně organizován, avšak zvrhl se v chaos, byly zřizovány internační tábory - na Moravě v Rájci nad Svitavou a v Pohořelicích u Brna. Oba byly přeplněny uprchlíky ze Slezska obsazovaného útočící Rudou armádou, z níž měli zločinní Němci (funkcionáři,i řadová členové nacisložek) příšerný strach z odplaty za své zločiny. Například v Rájci jich bylo přes 6 tisíc, v Pohořelicích počet neznám.
V Rájci Schörnerova armáda měla polní soud a střílela zběhy z wehrmachtu a z Volksturmu. Funkcionáře a civily soud nechával na pokoji. Oba tábory byla provizoria se špatnou vodou a v obou vypukla tyfová infekce - což byla přičína oněch úmrtí, která Jaksch lživě vydával za masové vraždy u Pohořelic! V Brně je rovněž i před odsunem doložen masový útěk Němců, zvláště aktivistů III.říše. Existuje řada fotografií tohoto útěku. Důvodem brněnského odsunu byly jednak nedostatek potravin v přídělech, jednak neochota Němců podílet se na odklizovacích pracech, a nesmíme zapomenou na objevy masových hrobů po popravách v Brně-Medlánkách a v Letovicích, jejichž známost se rozšířila po Brně záhy po nálezech. To vše byly důvody pro které žádali především Zbrojováci odsun ihned. K žádným masovým vraždám, ajk vykládají landsmané, nikdy nedošlo, jak to potvrdili i pamětníci pochodu Eva Langerová a prof.Žampach. Naopak z pochodu pro prověření v Pohořelicích se do Brna vrátilo na 4 tisíce Němek. Nešlo tedy o uplatnění vymyšlené kolektivní viny.
Nakonec uveďme další fakta. Spojenecká kontrolní rada 20. listopadu 1945, následkem rozhodnutí Postupimské konference, článku XIII., přijala plán odsunu z Československa pro 2.500 000 Němců. Transfer byl ukončen 24. října 1946. Dodatečný odsun proběhl ještě do poloviny roku 1947, aby došlo ke sjednocení rodin, tákal se 80. 000 osob. Do západních okupačních zón se transfer týkal 1.559 000 osob, do sovětské zóny odsunuto dalších 841.000 osob. Dobrovolně se z ČSR vystěhovalo za lepší kariérou ještě 88.614 antifašistů.
Koncem května 1947 v ČSR žilo ještě 204.000 Němců dekrety prověřených antifašistů.
Odsun se tedy nevztahoval na veškeré Němce, tedy nebylo to uplatnění tzv. kolektivní viny, jak nám vykládají naši landsmanům se klanící kolaboranti a tzv. landsmané.
Z konference v Postupimi uvedeme tento záznam:
Churchill: Je ještě jedna otázka, která sice není na pořadu jednání, ale kterou by bylo třeba projednat, totiž odsun obyvatelstva. Je velký počet Němců, které je třeba odsunout z Československa do Německa. Domníváme se, že je třeba přesunout 2,5 milionu sudetských Němců. Kromě toho se Československo chce co nejrychleji zbavit 150.000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše....Mám dojem, že odsun ještě pořádně nezačal.
Stalin: Z Československa?
Churchill: Ano, z Československa. zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.
Stalin: Mám informace, že Češi Němce upozorní a potom je vystěhují..."
(Záznam Postupim 9. schůze šéfů vlád 25. července 1945 11.25 hodin.)
Článek XII. Postupimské konference o odsudu z ČSR, Maďarska a Polska
Spořádaný odsun německého obyvatelstva
Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoliv odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky.
Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet přitom zvláště k tomu, aby tito Němci byla spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly být provedeny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu.
O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.
Podepsáni: J.V.Stalin Harry S. Truman C.R.Attlee
(In: Komu patří omluva? Historická pravda o poválečných událostech, Sborník prací Brno 2016, str. 106 včetně originálního anglického textu.)
Nakonec pouhá úvaha. Nevím, proč pan akademik Smetana poskytl takový rozhovor Právu v této podobě. Samozřejmě, řečeno s Voltairem ctím jeho svaté právo na tento rozhovor v té podobě, jak jej prezentoval a musel bych se všude bít za jeho právo jej vyslovit či napsat.
Na druhé straně pan akademik musí počítat s tím, že jeho výklad se potká s kritikou oponentů,a že oni také mají právo vyslovit svá stanoviska, třeba protichůdná jeho vidění otázky.
Pokládám jeho rozhovor za aktuální nahození palčivého tématu, ale jeví se mi, že
historické reálie jsou v mnohém protikladné jeho optice. Sám soudím, že palčivé téma odsunu už dávno zahladila sama historie, mnoho aktérů všech zůčastněných stran odešlo do slovanského nebe či nordické Walhally a dnes se v drtivé většině přou o odsun jejich potomci. Na straně takzvaných landsmanů však vidím jejich ustavičné snažení vyvolávat duchy údajných - v málo případech i skutečných - křivd, k čemuž my, pozůstalí po obětech sudetů, můžeme říci jen proslulou větu z filmu režiséra Kusturici "Kdo začal? Fašista začal."
Autor je člen ČSOL, SLS a ČSPB.
Je pozůstalý po dedečkovi, zabitém gestapem a příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrát na podnět sudetského Němce Chwatika-Tugemanna, vrchního účetního panství Rájec a blockleitra NSDAP.
