České národní listy

Historie zrady 6

 Změny v německém ostrůvku byly zcela odlišné v přirovnání k jiným českým menšinám, kde čeští lidé usilovali o zřízení české školy a němečtí sourodáci uznávali právo na vzdělávání v jazyku mateřském a proti zřízení české školy se nestavěli. Na Vyškovsku však zřízení každé české školy vyžadovalo překonat odpor Němců. Bojovalo se o místnosti pro českou školu, o pozemek pro výstavbu školní budovy, o byt pro učitele a zvláště o každé české dítě. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930, Vystoupení A. Votavy z Brna, inspektora menšinových škol.)

Reklamace českých dětí z německých škol nebyly prováděny účinně a nepřinášely výsledky. Rodiče těchto dětí z českých i smíšených manželství ohlašovali i po výnosu správního soudu soukromé vyučování, které bylo prováděno v jazyce německém. Po dovršení 14. roku vydávala se jim správami německých škol vysvědčení propouštěcí (Lysovice, Čechyně). Bezvýsledná reklamační praxe, pomalé vyřizování a neřešení stížností a intervencí u vyšších školních úřadů vedly k tomu, že v jazykovém ostrůvku se ztrácelo (bylo odnárodňováno) ročně 30 až 40 českých dětí. Liknavé budování menšinových škol na Vyškovsku bylo obžalobou vládních kruhů.

Narůstající vliv pangermanismu

        Na menšinovém sněmování okrsku Národní jednoty se zástupci úřadů, samosprávy, spolků a korporací, každoročně uskutečňovaném k problémům národnostním a  menšinovým, byla přijata různá usnesení a stanoviska. V celém období je poukazováno na narůstající odbojovou činnost Němců, kteří pod vlivem pangermanismu směřují ke své širší iredentní vlasti za hranicemi, k Německu. Otevřeným projevem bylo pořádání různých německých slavností. Na příklad “Velkoněmecká hasičská paráda v Komořanech” a v dalších obcích; při ní byla v průvodu vedle velkoněmeckých praporů nesena potupným způsobem svinutá státní vlajka, kterou pak na místě slavnosti pohodili. Pořadatelé určili k nesení státní vlajky občany imbecilní, jichž měli dost, a ti nemohli být stíháni za přestupky. Německé provokace – odvody německých branců a různé nepřátelské činy - byly úřady blahosklonně přehlíženy, a pokud byly přece vyšetřovány, končily beztrestně.

Ve zněmčelém ostrůvku, zejména mezi mládeží, se pod pláštíkem tělesné výchovy shromažďovali turneři, konali pochodová cvičení a pod rouškou brannosti ve své podstatě sledovali protistátní cíle. Při menšinovém sněmování okrsku Národní jednoty bylo zaznamenáváno nepřátelské chování Němců v Komořanech a Kučerově ve věcech stavebních. Nemajetným českým občanům odpírali Němci prodej zemědělských produktů a zaměstnání.

V Komořanech v třicátých letech Němci požadovali od úřadů přeložení českého faráře přesto, že tyto otázky řešila církevní místa. Rovněž bylo upozorňováno na vzrůstající počet návštěv říšských Němců. Návštěvy projevovaly zájem o vojenské objekty a strategické body[1], s čímž souvisela špionážní činnost německých občanů.

Je až zarážející, jak byla protistátní činnost Němců úřady smířlivě přehlížena a na druhé straně byly Němcům činěny významné ústupky. Při přípravě všesokolského sletu bylo nařízeno, že vlaky svážející cvičence a návštěvníky nesmí být vyzdobeny ani květinami či stuhami, aby nebyli Němci drážděni. (Vyškovské noviny č. 26 z roku 1932.)

Německé menšinové školství v ČSR

ři svém vzniku vzala na sebe republika nadstandardní povinnost v řešení národnostní otázky. Práva, která měla národnostní menšina Němců u nás, neměla již v žádném jiném státě.

Před vznikem ČSR připadala na tři miliony Němců jedna německá univerzita, česká na 7 milionů Čechů a Slováků. Stejná situace byla v národních – základních školách. Před vznikem ČSR muselo 49 000 českých žáků navštěvovat německé školy.

Po vzniku Československa Němci ztratili po staletí udržované privilegované postavení a nemohli již využívat “středověké” výsady. Když Československo otevřelo univerzitu v Brně a v Bratislavě, došlo k německým demonstracím a stávkám. Stejně tak při zřizování českých národních škol německé obyvatelstvo opět často protestovalo demonstracemi, pod vedením německých učitelů organizovali stávky německých školáků, a kde měli Němci v obecních radách většinu, odmítali hmotně se na vybavení vzniklých škol podílet. Přitom si Němci neustále stěžovali v nejrůznějších mezinárodních institucích, že Československo provádí násilnou čechizaci. (Srovnej: Frajdl, J.: Postavení německého etnika v ČSR do roku 1945, s. 6-7.)

Uvedené údaje o německém menšinovém školství přesvědčivě vypovídají o demokratickém charakteru československého státu. Jsou také odrazem kulturní vyspělosti Němců v Československu. Jaká byla tato kulturní vyspělost Němců, ukazují historické skutečnosti. Po ztrátě svého staletého privilegovaného postavení v českých zemích nemohli již v demokratické ČSR své výsady udržovat. Tím okamžikem se postavili proti Československu; neměli zájem dodržovat zákony; demokratické principy jim nemohly nahradit dřívější dominantní postavení.

Národnostní cítění českých Němců se nevyvinulo směrem k rakušanství, ale k cítění velkoněmeckému. Věřili, že nacistická ideologie a pozdější nastolení fašismu v čele s Hitlerem jim opět dopomůže k privilegovanému postavení v českých zemích a Německu zajistí nadvládu nad Evropou. S tímto programem se plně ztotožnili.

V jakém duchu byla prováděna výchova mladé generace zejména na německé univerzitě v Praze a také na německé technice v Brně, odhaluje Peroutkova Přítomnost č. 12 z roku 1935: “Třetí říše mezi námi”. Článek byl inspirován zprávou, že mladý lékař, vědecký pracovník na medicínské fakultě německé univerzity v Praze, spáchal sebevraždu. Cítil se uštván k smrti svým okolím, plným rasové nenávisti. Případ soustředil pozornost na názorové prostředí, které ovládalo německé vysoké učení.

Z řady příkladů cituji: “Na kliniku profesora Nonnenbrucha přijde muž s množstvím vnitřních zranění. Je to uprchlík z Německa, jenž uvádí, že byl tak zbit v koncentračním táboře. Lékař ve službě je Američan, dr. Goldschmidt. Zapsal důvod zranění do rubriky v ambulanční knize. Profesor čte zápis a ztropil skandál, jak je možno takovou věc zapsati, do toho nám nic není… Člověk, který to zapsal, ihned poletí…”

“Duch třetí říše tu vlaje síněmi. O duchu němectví se mluví se sentimentálním zanícením. Ideálem je ´das stark Deutsche”. Tento ideál plní některé obory německého učení docela oficiálně.”