České národní listy

Historie zrady 12

Výsledky parlamentních voleb v německém ostrůvku v roce 1935

Volby v německém ostrůvku na Vyškovsku ukázaly další vzrůst české menšiny. Ve srovnání s volbami v roce 1928 se zvýšil počet českých hlasů o 21,19% zejména v obcích, kde byly české školy (Kučerov, Hlubočany, Komořany). Na druhé straně však získali henleinovci 43,27% všech německých hlasů do poslanecké sněmovny. (Vyškovské noviny č. 25 z 21. VI. 1935.)

Ve volbách do zemského zastupitelstva měly německé strany 77,5% hlasů a české strany 22,5%. Němci odevzdali pro henleinovskou stranu 59,3% hlasů, pro Německou křesťansko-sociální stranu 21,1%, pro Německý svaz rolníků 15,7% a pro německé sociální demokraty 3,8%. (Okresní archiv ve Slavkově, Kronika Lysovic.)

Volby jen znovu potvrdily dosavadní trend politického smýšlení a postojů Němců z jazykového ostrůvku k československému státu. Přesto však ani zde neponechali nacističtí Němci nic náhodě. Opírali se o vlivné majetné vrstvy a německou inteligenci, prováděli usilovnou agitační práci, kterou dokázali získat nerozhodné. Vedle pangermánské orientace lákali voliče sliby, že Henlein opatří práci a chleba. Stoupence rovněž získávali pomocí nezaměstnaným a přímým kupováním hlasů voličů. Volební kampaň byla podporována i nacisty ze zahraničí. (Vyškovské noviny č. 25 z 21. VI. 1935.)

Ovládnutí Henleinovy SdP německou NSDAP a společný postup obou stran při likvidaci demokratické ČSR

Již v roce 1935 začalo nacistické Německo s budováním armády a obsazením demilitarizovaného porýnského pásma učinilo další krok k likvidaci nepohodlných mezinárodních závazků. Obsazením Porýní se Německo snažilo prorazit bariéru, kterou vytvářel proti jeho rozpínavosti francouzsko-sovětsko-československý blok. Nátlakem na Francii se orientovalo na nejslabší článek. Představitelé Francie v dané době již neměli zájem postavit se Německu na odpor a také ustupovali od závazků vyplývajících ze zmíněné smlouvy. Místo toho podepsali po jednáních s Anglií smlouvu o spolupráci, uzavřenou mimo rámec Společnosti národů. Tím vlastně ničili versailleskou soustavu. Místo zákroku proti nacistickému Německu se připravovali k jednání s Německem na zásadě politiky usmiřování. Dohodou s Hitlerem se snažili odvrátit německý výboj na západ.

Vliv i síla Německa se zvýšily a německé ambice dosáhly světového rozměru. Jeho výboj v dané situaci směřoval jednak do západní Evropy – podporou fašistů v občanské válce ve Španělsku -, jednak k získání německých kolonií. Zpočátku se orientoval do oblasti, v níž počítal s nejmenším odporem, to jest do střední a východní Evropy. Prozatím se soustředil na Rakousko a Československo pod záminkou snahy sjednotit všechny Němce v jedné říši. (Srovnej: Dějiny Československa IV., s. 222 – 226; Československá vlastivěda II., s. 499 – 500.)

V první polovině roku 1936 se Henleinova strana pod vlivem svých politických neúspěchů, a také pod vlivem vládních opatření omezujících její činnost, začala rozpadat. Uvnitř SdP došlo k otevřenému střetnutí skupiny Kameradschaftsbund, tvořící vedení SdP, a skupiny otevřených nacistů, opírající se o nacistickou členskou základnu. V situaci rozkladu SdP se ukázalo, že její existence přestala být pouze vnitřní československou záležitostí, že o zachování existence SdP mají zájem tři mezinárodní centra, každé z jiných důvodů.

Byla to v první řadě Vídeň, kde se O. Spann pokusil zachránit přízeň svých přívrženců z organizace Kameradschaftsbund. Jeho pozice však byla německo-rakouskou smlouvou otřesena a jeho intervence u SdP byla neúspěšná.

Větší úspěch měla podpora z druhého mezinárodního centra – z Anglie. Při Henleinově návštěvě Anglie v červnu 1936 se mu dostalo z kruhů britské vlády ujištění, že Anglie se bude snažit o dosažení dohody mezi SdP a československou vládou a že je ochotna sudetským Němcům radit a pomoci na půdě Společnosti národů. Anglická vláda pak začala přímo naléhat na vládu československou, aby odvolala svá opatření omezující činnost SdP a aby s ní dospěla k vyrovnání. Svým postupem tak anglická vláda zaštítila SdP svou ochranou a tím současně svazovala československé vládě ruce v akcích proti SdP. Její zásah znamenal politické zajištění Henleinova hnutí jak v mezinárodním měřítku, tak i uvnitř republiky.

Současně s Londýnem zasáhlo do situace v SdP další centrum – Berlín. Nacistické Německo se snažilo již dříve ovlivnit průběh krize uvnitř SdP. K podpoře nacistů ve straně byl vyslán z Berlína zvláštní zástupce. Zákrok byl doprovázen zastavením finanční podpory časopisu Die Zeit, ovládanému členy Kameradschaftsbundu. V Berlíně došlo k jednání mezi hitlerovci a zástupcem SdP, jímž byl osvědčený sudetský nacista K. H. Frank. Výsledkem jednání byla dohoda mezi říšskými nacisty a henleinovci. Henlein souhlasil. Nechal padnout svého sekretáře W. Branda, distancoval se od skupiny Kameradschaftsbund, z níž vzešel a která mu pomohla zahájit politickou kariéru.