Hej, Slované …
Hej, Slované …
„ Hej, Slované, ještě naše slovanská řeč žije, pokud naše věrné srdce pro náš národ bije. Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky. Hrom a peklo, marné jsou, proti nám vaše vzteky. “
Kdo ze dnešních studentů zná tu píseň z období národního obrození? Ta píseň dávala lidem naději, burcovala české, slovenské, polské, srbské, rusínské, chorvatské a ostatní slovanské národy k národnímu osvobození. V revolučním roce 1848, rakouská monarchie ještě zúčtovala vojensky s touto snahou, s koncem války roku 1918 e slovanské národy svobody dočkaly. Náměstí byla tehdy plná praporů, jásajících davů, naši dědové tehdy potlačovali slzy dojetí. Rakousko-Uhersko se rozpadlo. Legionáři po dlouhých letech odloučení od rodin i vlasti se vraceli z vítězného tažení. Slované prožívali své obrození. Československo byl vzorem pro celou Evropu. Český průmysl exportoval do celého světa… Slavné firmy Baťa, Škoda, Českomoravská Kolben-Daněk, Jawa, Avia…. Dnes z tohoto průmyslu, zbyly jen montovny a velkosklady.
Dějiny se nezastavily, valily se dál Evropou. Nástup fašismu, Mnichov 1938, Protektorát. Začalo tažení na Východ. Národy slovanské měly být zotročeny, vyvražděny… ! Agresory lákalo jejich přírodní bohatství i pracovitost. Začal boj o holou existenci Slovanů.. Slované obstáli, dokonce ušli vítěznou cestu od Moskvy, Stalingradu, až do Berlína, zachránili Evropu i svět od nacismu. Svět jásal. Rusko, největší slovanský národ, za touto cestou svobody zaplatil miliony svých padlých, učených, popravených…, jeho vesnice hořely v tisících. Podobně jako Rusko, Bělorusko, Ukrajina i další slovanské národy platily životy za svou, ale i evropskou svobodu.
Dnes s úžasem obdivujeme Slovanskou epopej, dílo Alfonse Muchy, soubor 20 velkoplošných obrazů z dějin slovanských národů, které vzniklo na počátku 20.století. Dílo, které nemá obdoby. Praha měla být dokonce domovem tohoto souboru, je ale s podivem a ostudou, že doposud se tak nestalo….Slovanská epopej po letech přešlapování je opět převezena do Moravského Krumlova. Tedy daleko od Prahy, náhoda, či záměr. I to je důkazem, jak česká historie je záměrně potlačována, přebarvována, sice nenápadně, ale krok za krokem…. Slavné české osobnosti mizí z paměti i z učebnic, je zpochybňována doba husitská i její protagonisté, jako byl Jan Želivský, Jan Žižka, Jan Hus, ,… z povědomí národa jsou vytlačovány i osobnosti druhého odboje Dr.Edvard Beneš, Ludvík Svoboda, …. Mnozí další jsou opětně kádrováni, pomníky hrdinů jsou káceny. Největší slovanský národ je provokován, urážen, do slovanské jednoty je vrážen klín nenávisti. Místo vděku, hrdosti na naše slovanské národy, je nám podsouvána poddanská čepice i vděk za upadlý bruselský drobeček.
Tento trend je namířen zejména na mladší generaci, je veden snahou vymazat z paměti „nevhodné“ kapitoly i osobnosti české minulosti, je snahou vrátit duch rakouské monarchie. Odtud je to jen kousek k bruselskému protektorátu s omezenou samostatností. Dílo předků může být tak zmařeno….
Přemysl Votava
