Genocida Slovanů I
Drang nach Osten
V 7. století se postupně dával germánsky svět do pohybu směrem na východ. Toto tažení probíhalo celá staletí. Jeho výsledky byly pro Slovany zdrcující. V procesu šíření „křesťanství“ byly vyhubeny či germanizovány mnohé slovanské kmeny. Německý živel postoupil již před první světovou válkou daleko na východ. Prusko bylo jeho baštou, oporou a také jedním z center němectví, které přispělo rozhodující měrou ke vzniku německé říše. Ani Rakousko-Uhersko nebylo ušetřeno jeho silného vlivu. Funkci ochrany Slovanů před němectvím ztratilo.
V době první světové války rostl vliv i rakouských pangermánů, což se projevilo, jak v zahraniční, tak i ve vnitřní politice. Po vítězné válce hodlalo Rakousko učinit zásadní změny, které se týkaly i českého národa. Měl být zbaven práv, která si v rámci říše vydobyl, a germanizován. Slovanská většina Rakouska se měla stát minulostí. Německý živel měl být v Rakousku určujícím. Když se o těchto skutečnostech dozvěděl T.G. Masaryk odjel do zahraničí a vztýčil prapor boje za československou samostatnost.
V Československé republice zůstala silná německá menšina, jejíž část již tradičně byla velkoněmecky zaměřená. V 30. letech nacismus v Německu se rychle šířil. I „naši“ Němci mu podléhali. Konrad Henlein 4. března 1941 v projevu ve Vídni o těchto skutečnostech zcela otevřeně řekl: „Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli. Právě zde, v dunajské kotlině a v Sudetech, povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu...( Z článku „Naším cílem vždy bylo zničení Československa“.
Jedním z dalších velkoněmeckých přesvědčivých projevů, o jejich vztahu k nám, k českému národu, bylo tzv. Memorandum Hergel. Citujeme: „Česko-německé řešení nezasahuje jen otázku či anexi pohraničí, ale jde o celý „sudetoněmecký prostor“, neboť „Čech je ze svého dnešního sídelního prostoru neustálým a těžkým nebezpečím a ohrožením veškerého němectví“ … Kromě toho potřebuje německý národ životní prostor a proto se „nesmí vzdát ani metru tohoto prostoru ze všeho nejméně v srdci Německa…“ Přitom: „Žádné zaslepení: /je to/ boj na život a na smrt… V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zůstane, Čech či Němec.“ Proto z titulu práva vyšší hodnoty německého národa… musí být pokračováno v tom, co naši otcové započali a předčasně přerušili...“Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého národa je… aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země.“
c) Tuto zemi „si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě. … germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,… k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“ (Z článku „Memorandum Hergel“ a formování strategických sudetoněmeckých (a německých) cílů v české otázce, autor PhDr. Václav Kural, CSc.)
