České národní listy

František Palacký - Jsem  Čech rodu slovanského II

se vším tím nemnohým, co mám i co mohu oddal, jsem  se zcela i navždy ve službu svému národu

Toto stanovisko Františka Palackého vyvolalo nevraživou reakci jak rakouských, tak německých levicových kruhů, kteří za součást Velkého Německa začali tradovat též Rakousko včetně zemi České koruny. (Citace: Kutnar Fr., Naše národní minulost v dokumentech II., Praha 1962, s. 366.)

Jaké byly představy těchto revolučních politiků rakouských si demonstrujme na vystoupeni budějovického rodáka Franze Schuselky (1811 - 1886), právníka a schopného publicisty, člena vídeňského I frankfurtského parlamentu. Od roku 1843 se soustředěně věnoval problematice česko-rakouských a česko-německých vztahů. Náležel k revolučnímu  středu a byl významnou osobnosti rakouské revoluce 1848-1849. Jestliže víceméně vyslovil souhlas, projevil jisté porozumění českým obrozeneckým literárním a jazykovědným snahám, nedovedl se vyrovnat s úsilím o posilování českého národního vědomi a o rozvoj národního hnuti vůbec. S jistou ironii se vyslovil o "módě nejnovější doby, když Čechy byly řazeny mezi slovanské země (geopolitika!) a když se Čechové považuji za Slovany“. Považuje to za lež, za útok na německou integritu! (Představuje "elnen wenigstens beleidigenden Angriff auf Deutschlands lntegrltät enthält…“). Na jiném místě traduje německou menšinu za vládnoucí národ  v Čechách (poměr obyvatel.: Němci - 1,4 mil. ku Češi – 2,5 mil.). SchuseIka operuje pouze s obyvateli měst a městysů, a proto habsburské země, uvažované za součást Velkého Německa (tj. včetně Čech, Moravy a Slezska) jsou převážně obývány Němci (in Schuselka, Ist "Österreich deutsch?", Leipzig 1843 s. 17). V Jiném spise "Deutsche Wörte elnes Österreichers" (Hamburk 1843) pohlížel na Čechy jako na nejušlechtilejší slovanský kmen, ale jako národ je považoval za mrtvý. Za marné usilováni posuzoval snahy buditelů, neboť nemohou zabránit zániku Čechů v německém prostředí. Fantastická byla jeho představa budoucího Velkého Německa, které by se stalo první velmoci světa. Za hranici svého vlivu by nepovažovalo ani Pád, ani Rýn, ani Ejdoru, ani Němen, ani Litvu, ani San a ani Dunaj. Veškeré sousední mocnosti (!) by mu byly podrobeny. (Schuselka, "Der Jesultenkrieg gegen Österrelch und Deutschland, "Leipzig 1845, s.134.). Takový útvar by musela ovládat "pevná ruka". Schuselka se zvlášť ostře stavěl proti českým snahám o zřízeni českách měšťanských, odborných škol a gymnázii i reálek, zvláště  pak proti založeni české univerzity! Ba takové počínáni povaloval za škodlivé. Přitom zdůrazňoval, že mluví jménem německého národa (lidu), "který má na Čechy tisicileté právo. "A nakonec své úvahy uzavřel: "Každý Slovan, který chce dosáhnout určitého stupně vzděláni, musi (!) mit vzděláni německé." Důkladnou analýzu Schuselkových velkoněmeckých názorů provedl prof. dr. Arnošt Klima v práci "Češi a Němci v revoluci 1848 -1849", Praha 1984, v knize, kterou připsal památce svých rodičů umučených v Osvětimi roku 1942.

Současná publicistika, zvl. německá (a v tehdejším světě se "sIavica non leguntur", takže byla hlavním informátorem soudobého světa o věcech slovanských) tradovala téměř výlučně falešně, strašila Evropu nacionalismem, panslavismem, rusofilstvím apod. Rakouští Němci se obávali, že sjednocené rakouské Slovanstvo zhorši jejich životní podmínky a perspektivy. Pohotově zareagovala Praha, která zahájila akce k odstraněni překážek vzájemné spolupráce a porozuměni. Tento cíl sledovalo společné jednáni českých a německých spisovatelů 21. března 1848, které manifestovalo porozuměni Čechů a Němců. Ale vývoj vlivem německých nacionalistů probíhal jiným směrem - od sebe. Idea Velkého Německa získávala nadšené stoupence. Za této situace Palackého odpověď frankfurtskému Vorparlamentu vzbudila bouřlivou negaci. Právě vztah k Frankfurtu, k jeho všeněmeckému shromážděni učinilo konec vzájemné spolupráce.

Za této situace na schůzkách parlamentních delegaci rakouských Slovanů bylo přijato rozhodnuti svolat první slovanský sjezd do Prahy na počátek června 1848. Sjezd se sešel v napjaté situaci a zahajovací projev, přijatý s nesmírným nadšením pronesl Pavel Josef Šafařík. Sjezdu se podařilo vypracovat, projednat a 12. června schválit jediný dokument. Manifest Slovanského sjezdu k evropským národům (publikován naposledy v díIe Václava Žáčka "Slovanský sjezd v Praze". Praha 1968. s. 358-361).

Manifest je jedinečný a na dlouhou dobu jediný revoluční liberálně demokratický program celoevropského významu proto, že zdůrazňoval rovnoprávnost a .stejná práva demokratická pro všechny národy. potřebu mírového soužití a ujímal se všech utlačovaných národů, nejen slovanských. Kriticky se vyjadřoval k podstatě, vzniku a charakteru germánských a románských států. Odsuzuje skutečnost, že „jejich státní uměni se zakládá na právu větší sily. vládne prostředkem privilegii, lidu pak neukládá leč samé povinnosti...

17. listopad 1939 v Brně. Co mu předcházelo a následovalo?  Prof. PhDr.F. Hejl, CSc., výňatek z díla