České národní listy

František Karásek, jeden z těch, kteří byli zavražděni Němci v  r. 1938

V jedné okrajové části města Plzeň - v Božkově, se 27. ledna 1910 narodil František Karásek. Během vojenské prezenční služby se rozhodl, že u armády zůstane. Jako četař v Plesné přešel k finanční stráži, kde jej dostihlo řádění sudetoněmeckých ordnerů. Pro něj i jeho kamarády to byla doba neustálých služeb a pochůzek, jak v Plesné, tak i na dalších místech – Lubů, Skalné, Františkových Lázní či v samotném Chebu.

Na Chebsku v té době nebylo opravdu lehké žití, zejména po štvavé řeči A. Hitlera v září r. 1938 v Norimberku. Muž s „knírem pod nosem“ hystericky vyzval Konráda Henleina, aby své členy vedl k zesílení útoků proti českému obyvatelstvu. Tehdy nebylo nikde na hranici daleko. Přísun zbraní, munice i štvavých letáků obstarávali ordneři bez velkých potíží. Henlein určil, vůči kterým institucím mají útoky směřovat, především šlo o četnické stanice, pošty, nádraží.  Vraždění v Habartově, Krajkové, Bublavě a na dalších místech následovalo v rychlém sledu za sebou. Henleinovy úderné oddíly, Freikorps, svou brutalitou a zákeřností, zvláště v oněch zářijových dnech, překonávalo vše, co se zde zatím odehrálo. Henleinovci se neštítili odvlékat lidi za hranice, mučit je v Německu, dobíjet zraněné na místech nebo po výslechu.

Obránci našich hranic hrdinně bojovali. Svědčí o tom i příklad z Plesné.  Tu obsadili henleinovci již 22. září. Četnická stanice však vzdorovala přesile až do 30. září, tedy přes týden. Přestože byli obránci posíleni, museli ustoupit. V nekrytém terénu byl smrtelně postřelen dozorce Finanční stráže, František Karásek. Zemřel druhý den v ašské nemocnici. Přestože jeho otec požádal o převoz těla do Plzně, nebylo mu vyhověno. Dodnes se neví, kde a jak byl Fr. Karásek v Aši pohřben. Na veřejnost proskočila zpráva, že během války se vychloubal vraždou jistý sudeťák, jménem Knor. Vlastnil i opasek a pochvu od bodáku zavražděného.  Po válce byl 29. května 1945 pan Knor zatčen americkou vojenskou policii a vyslýchán. V provizorním vězení v Lubech však hned druhý den spáchal sebevraždu.

Vzpomeňme si alespoň někdy na jména těch, kteří padli v boji proti henleinovcům. Na jejich hrdinství nesmíme zapomenout. Jen malý počet těch, kteří se podíleli na jejich vraždách, se dočkal zasloužené odplaty. Mnozí z vrahů žili v Německu nerušeně až do své smrti. I v doložených případech nám SRN je odmítala vydat.

Josef Sedlák, Plzeň