České národní listy

Ferdinand Peroutka a   „Hitler gentleman“.

Soudy pokračují i v současnosti.

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová,CSc.

Ferdinand Peroutka byl nepochybně žurnalista velkého formátu. Jeho 4svazkové „Budování státu v letech 1918 – 1922“ patří k české novinářské klasice a slouží jako zdroj  nepomíjivé dobové dokumentace. Avšak militantní nástup německého fašismu ho svedl na nesprávnou cestu. Peroutka jako novinář si vypracoval zvláštní pojetí realismu, s kterým přistupoval k poznání a hodnocení skutečnosti. Domníval se, že je nutno přizpůsobit se nově vzniklým faktům, respektovat nové podmínky, okolnosti, situace. Smířit se s nově vzniklou  realitou,

s  daností, která je nezměnitelná. Nestavět se proti ní, nevést žádný odboj.  Ani domácí ani zahraniční. Jen v rámci nové skutečnosti je možno podle jeho mínění  usilovat o některou její korekci.

F. X. Šalda odmítl Peroutkovo pojetí realismu, které petrifikuje vzniklá fakta jako danosti a vyřazuje kritické ideje a perspektivní vize z reality. Nevíra v možnost změny vede pak k oportunismu, utilitarismu, kolaboraci.

A na této kluzké půdě se Ferdinand Peroutka za „druhé“ republiky vlivem Mnichovských dohod  skutečně octl. V tisku poukazoval na „nutnost loyální spolupráce s Němci“, předpokládal „gentlemanský postup německého národa vůči slabším“, zdůrazňoval  „německou benevolenci“, uznával „velikost německého vůdce, Adolfa Hitlera“ a nepochyboval, že „němečtí vůdčí představitelé drží slovo.“ Skutečnost ovšem byla jiná, Peroutka se  ve svém  loyálním očekávání trpce zklamal, ba  nevyhnul se ani koncentračnímu táboru.

Prezident Miloš Zeman si před několika léty vzpomněl, že kdesi četl Peroutkův článek „Hitler jako gentleman.“ Rozpoutalo to bouřlivý svár jeho odpůrců a přívrženců. Došlo až na soudní žalobu. Jaké jsou závěry sporu? Článek uvedeného názvu se dosud nenašel. Ale jiné články, z kterých jsme právě  citovali, dokládají, že Peroutka skutečně mluvil o „gentlemanském“ postupu nejen Adolfa Hitlera jako jednotlivce, ale německých tehdejších  vůdčích představitelů vůbec. Nemyslím,že název článku váží více a  že má větší význam než jeho obsah, tím  spíše, že  obsah může být uveřejněn  třeba  i pod jiným titulem. Vzpomínka prezidenta Zemana na  scestné  pomnichovské Peroutkovo pojetí skutečnosti  byla po obsahové stránce potvrzena jako správná. I soudně. Žalobci nepřestávají však brojit soudně proti prwsidentu Zemanovi. Tváří se, že jde jen o několik slov názvu, která dosud nebyla nalezena,  nikoli o obsah několika článků, který je plně doložen.

O pohnutém životě F.Peroutky a o jeho dalším hledání  i o  dalších  omylech lze se dočíst ve studii Milana Otáhala, „Ferdinand Peroutka, muž přítomnosti.“ In“ Slovo k historii č.33. Praha, Melantrich 1992.