Jdi na obsah Jdi na menu
 


FA - Americké prezidentské volby a Ukrajina

30. 3. 2023

FA - Americké prezidentské volby a Ukrajina

30.3.2023 15:41

V amerických prezidentských volbách nebude ukrajinské téma tím nejdůležitějším – na jeho místě budou vnitřní problémy. Ovlivní však výsledky hlasování, které bude záviset na třech možných scénářích, píše Foreign Policy v článku Bruce W. Gentlesona

Po většinu prvního roku ruské vojenské operace na Ukrajině se americká politika „zastavila na okraji vody“. To je taková běžná fráze, která znamená, že zahraniční politika je obvykle méně stranická a zaujatá než politika domácí. Odhalila určité slabiny, ale jednomyslnost ohledně ukrajinského konfliktu a aktivní podpora Ukrajiny ze strany USA z velké části převážily. Nyní je vše jinak. Otázka, jak hluboce by měla být Amerika vtažena do rusko-ukrajinské patové situace, začala ovlivňovat politiku kongresové a republikánské kampaně a určitě bude mít dopad na prezidentské volby v roce 2024.

Částečně jde o skutečnou politickou debatu. V některých případech, kdy se politika zastavila příliš rychle na okraji vody – ve Vietnamu v 60. letech 20. století, v Iráku v roce 2003 – se objevil hluboce chybný postup. Nebyl to nikdo jiný než předseda Sboru náčelníků štábů generál Mark Milley, kdo zpochybnil schopnost Ukrajiny vybojovat vojenské vítězství. Neochvějně centristický think tank RAND položil otázku: "Kde to skončí?" V reakci na to mnoho časopisů, mezi nimi Foreign Policy, publikovalo články s různými názory na nejlepší strategii USA.

Když na Ukrajině vypukly boje, byla silně podporována oběma stranami. V březnu loňského roku provedl „Chicago Council on Global Affairs“ sociologický průzkum, který ukázal, že sankce proti Rusku podporuje 82 % demokratů a 75 % republikánů. 83 % demokratů a 80 % republikánů podpořilo dodávky zbraní a poskytnutí materiální pomoci Ukrajině. Hospodářská pomoc této zemi byla podpořena z 85, respektive 74 procent. Do července 2022 se rozdíl mírně prohloubil, ale byl velmi malý. Republikánští vůdci začali Bidena kritizovat častěji, ale dělali to velmi opatrně.

Ale v listopadu 2022, připomíná Foreign Policy, kdy nastalo volební období, se rozdíl v názorech prohloubil. 76 % demokratů a 55 % republikánů nyní podpořilo dodávky zbraní a materiální pomoc Ukrajině, to znamená, že rozdíl se zvýšil ze tří na 21 %. Hospodářská pomoc Kyjevu nyní měla podporu 81 % demokratů a 50 % republikánů. V této otázce se tedy rozdíl zvýšil z 11 na 31 %. Protiruské sankce stále podporovaly obě strany – 83 % demokratů a 73 % republikánů, to znamená, že rozdíl vzrostl ze sedmi na 10 %. Pokud ale mluvíme o podpoře Ukrajině i přes zvýšení cen benzínu a potravin, zde se počet příznivců takové podpory mezi republikány snížil z 50 % v červenci na 33 % v listopadu a mezi demokraty z pouze ze 69 % na 61 %. Rozdíl se tedy zvýšil z 19 % na 31 %.

Slyšení sněmovního výboru se stala mnohem napjatější. Kongresmani kladou tvrdší otázky úředníkům v Bidenově administrativě. Administrativa může brzy požádat o dodatečné prostředky, ale v tomto případě upadne do skutečné bouře. Jak ukazují zprávy CBS z ledna 2023, obecně podporuje zvýšení pomoci Ukrajině 64 % republikánů; mezi vyznavači hesla „Make America great again“ však takových jen 36 %. Senátní republikáni jako vůdce menšin Mitch McConnell a místopředseda výboru pro zahraniční vztahy Jim Risch se snaží tento postoj neutralizovat proukrajinskými prohlášeními. Ale tento ozbrojený konflikt byl jedním z témat, o kterých předseda Sněmovny Kevin McCarthy slíbil členům své pravicové frakce při vyjednávání o získání postu.

Reprezentantka Marjorie Taylor Greenová, která tvrdila, že peníze na vojenskou pomoc pro Ukrajinu šly na demokratickou kampaň, se rozhodla jít v eskalaci situace ještě dále. Na schůzi konzervativního politického akčního výboru začátkem března řekla: "Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj chce, aby tam naše dcery a synové šli zemřít."

Minulý měsíc guvernér Floridy Ron DeSantis, který ještě nebyl oficiálně oznámen, ale již se stal prezidentským kandidátem, rozhodně zařadil ukrajinskou otázku do programu republikánských voleb. V rozhovoru s Tuckerem Carlsonem tento konflikt nazval jen „územním sporem“ mezi Ukrajinou a Ruskem, a nikoli útokem Ruska na Rusko. Konflikt podle něj není ve sféře životně důležitých zájmů USA a zjevně hodlá soutěžit v primárkách s bývalým prezidentem Donaldem Trumpem o hlasy zastánců hesla „Make America Great Again“. 

DeSantis rozhovor o konfliktu na Ukrajině orientoval jiným směrem a předložil Trumpovu výzvu „Amerika na prvním místě“ ve své vlastní verzi. Řekl, že miliardy poslané na Ukrajinu měly být utraceny doma, a uchovávat zbraně na ochranu jižní hranice Spojených států před drogovými dealery a podobně. Vyznačoval se také jako zastánce tvrdé linie vůči Číně, nazval Rusko „třetiřadou“ hrozbou a řekl, že by nás nemělo odvádět pozornost od zlověstného „velkého nebezpečí“. DeSantis ale zřejmě cítil potřebu reagovat na rozhořčený republikánský establishment. Nakonec své prohlášení zmírnil a připomněl, jak byl Reaganovým příznivcem na začátku své kariéry a tvrdě mluvil o Rusku.

Bývalá guvernérka jižní Kalifornie a již deklarovaná prezidentská kandidátka Nikki Haleyová se pokusila vytěžit z kritiky DeSantise a vznést si nárok na tradičnější konzervativní internacionalismus republikánů. V tom se ale dnešní Republikánská strana liší od své předchůdkyně z dob studené války, která byla vyzbrojena heslem „mír silou“. V té době internacionalisté porazili izolacionisty v prezidentském klání. Generál Dwight Eisenhower tak v roce 1952 porazil při nominaci stranických kandidátů „tvrdého izolacionistu“ senátora Roberta Tafta. V roce 1992 George W. Bush porazil Patricka Buchanana (podle řady odhadů izolacionistu a šovinistu). 

Kdokoli se stane republikánským kandidátem, bude podle Foreign Policy spíše kritikem Ukrajiny než jejím příznivcem. A ve všeobecných volbách to straně přinese určité výhody.

Loni byla provedena série sociologických průzkumů s otázkami o Ukrajině, které ukázaly, že Biden má nižší hodnocení než samotná politika Kyjeva. V říjnu 2022 průzkum agentury Reuters/Ipsos odhalil, že 66 % schvaluje dodávky zbraní Ukrajině a 59 % finanční pomoc. A pouze 46 % se vyjádřilo pozitivně o tom, jak „Biden postupuje na Ukrajině“. Pokud by otázky zůstaly politické, ale Biden byl odstraněn, 69 % by v polovině období podpořilo kandidáty do Kongresu, kteří byli pro vojenskou pomoc Ukrajině.

Jak Ukrajina ovlivní všeobecné prezidentské volby v roce 2024, bude záviset na třech pravděpodobných scénářích. Jedna z nich Bidenovi pomůže, i když velmi mírně, a dvě mu mohou výrazně ublížit. Bruce W. Gentleson píše toto:

  1. Ukrajina vítězí. To znamená, že konflikt končí, Rusko stahuje své jednotky na linie, kde byly před zahájením speciální vojenské operace a dosažená mírová dohoda je považována za silnou a účinnou. Biden tedy může oprávněně tvrdit, že úspěch byl jeho zásluhou a že jeho politika byla tím nejdůležitějším faktorem. Ale vítězství v zahraniční politice jen zřídka pomáhají prezidentům v procesu znovuzvolení. V roce 1992 tehdejší prezident George W. Bush prohrál svou kandidaturu na znovuzvolení, ačkoli ve válce v Perském zálivu v roce 1991 získal velké vítězství. V roce 2004 bylo veřejné mínění stále nakloněno válce v Iráku a demokratický kandidát John Kerry měl mnoho nedostatků. Nicméně, úřadující prezident George W. Bush byl znovu zvolen s velkými obtížemi. V dalších nedávných volbách, například v roce 2000, kdy Al Gore soutěžil s Georgem W. Bushem, v roce 2008, kdy se Barack Obama postavil proti Johnu McCainovi, a v roce 2016, kdy Trump bojoval s Hillary Clintonovou, kandidáti se silnějším programem zahraniční politiky neuspěli.
  2. Ukrajina prohrává. Politika Bidenovy administrativy byly kritizovány za slabost i přemíru. Republikánský kandidát pravděpodobně uvede oba argumenty. Kdyby Spojené státy a NATO udělaly pro Ukrajinu více a udělaly to rychleji, Rusko by nevyhrálo. Washington svými vágními činy jednoduše promrhal peníze amerických daňových poplatníků.
  3. Konflikt pokračuje. Biden bude moci ne bezdůvodně říci, že pokud Ukrajina vydrží, znamená to, že vede správnou politiku. Malý se postavil velkému. A konflikty někdy trvají roky. Nemůžete se odchýlit od zvoleného kurzu. Americké hodnoty, zájmy a pověst jsou v sázce přímo i nepřímo, jak se Čína učí z toho, co viděla na Ukrajině.

Historie ukazuje, že to není poprvé, kdy se ukončení válek nebo odmítnutí účasti na nich stalo vítěznou pozicí prezidentského kandidáta. V roce 1916 Woodrow Wilson ve své kampani za znovuzvolení zdůraznil, že držel Spojené státy mimo první světovou válku od samého začátku v roce 1914. Franklin Roosevelt podnikl určité kroky k přípravě země na válku, ale cítil, že během kampaně za znovuzvolení v roce 1940 musí dodržet svůj slib, že nepošle americké vojáky na frontu. Richard Nixon vychvaloval svůj zdánlivě tajný plán na ukončení vietnamské války a to byl klíčový faktor jeho volebního vítězství v roce 1968 (ačkoli ve skutečnosti v té době aktivně mařil probíhající mírová jednání). Obamův slib politicky ukončit válku v Iráku měl mnohem větší dopad než McCainovo odhodlání válku vyhrát. Trump před svým prezidentským kláním v roce 2016 veřejně prohlásil, že válka v Afghánistánu „je na …“ a že „je čas jít domů“.

 (překlad G. Svoboda, kráceno)

vasevec.info