Evropské hodnoty - minulost známe, jaká bude budoucnost? VII
Evropské hodnoty - minulost známe, jaká bude budoucnost? VII
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Jak platí symbolické hodnoty dnes?
Moc prosazuje své zájmy a vládne idejím. Noam Chomský zaznamenal, že „USA již dávno nejsou modelem demokracie, nýbrž mašinérií k získávání souhlasu mas.“
Je tomu tak i u nás. Po roce 1989 jsme neobnovili demokratické tradice První republiky. Vytvořili jsme státní zřízení pro odcizenou transformaci. Zbožnili jsme hodnoty ekonomické, zelenou dostala nenaplněná touha vlastnit a konzumovat, obohacovat se i na úkor dříve společného vlastnictví. Vlivní politici nemluvili o občanské morálce, o úctě k práci, k přírodním zdrojům, k materiálnímu i duchovnímu dědictví, ale o trhu, o zisku, o podnikavosti bez zábran, i o tom, že při privatizaci je třeba „na chvíli zhasnout“, aby na nekalosti nebylo vidět. Přestali jsme říkat „stát jsme my“, starejme se poctivě o jeho dokonalost a pečujme nezištně o obecné dobro. Místo toho jsme slyšeli, že „státu má být co nejméně“, a každý se má starat sám o sebe a o vlastní prosperitu. Místo nadosobní péče o dokonalou republiku a o věci veřejné měli jsme pečovat o soukromý majetek a egoistické zájmy.
Ale ovšem, i stát se změnil. I u nás se z praktické politiky stal „byznys“. Vrcholové managementy stran si počínají jako u soukromých firem a vedou konkurenční boje a používají různé placené agentury – reklamní, vlivové, mediální, právně detektivní.Starají se o „imidž“ vedoucích osobností. Podle okolností stát slibuje, zastrašuje, korumpuje prebendami, vydírá. Kdysi hrdý o b č a n se proměnil v klienta-voliče, s kterým se manipuluje různými reklamními triky a který, frustrovaný ve svých občanských potřebách, přestává užívat i svého výsostného práva a přestává k volbám chodit. Média servírují politiku jako reality-show na pokračování, jednou jako gladiátorské hry, jindy jako krimi, pak zase jako telenovelu. Politika se stává pokleslou lidovou zábavou.
Od direktivního řízení v minulém režimu se kyvadlo veřejné správy přesmyklo k opačnému pólu. .Jakýmsi historickým omylem, nedorozuměním nebo trikem se nedostalo občanu demokracie, nýbrž špatně pochopené svobody. Občan se osvobodil od odpovědnosti za věci společné a od udržování řádu v životě veřejném a občanském. Vyměnil „prvorozenectví za mísu čočovice“, jak praví v jistém smyslu analogický biblický příběh. Teď, když se řekne demokracie, bude myslet svobodu. A když se řekne svoboda, bude myslet na individuální uspokojení žádostí bez zábran. Zapomenuta je
s v o b o d a jako hodnota Deklarace lidských práv s pečetí nadosobního významu a vznešenosti, patosu tisíciletého boje s despocií, tyranií, nadvládou, útlakem a násilím všeho druhu. Zapomenuta je i mravní svoboda integrované osobnosti, nezávislé na vnějších okolnostech a odpovědné svému svědomí.
Jde o karikaturu svobody, která se vyznačuje pohrdáním všemi řády, pravidly a ohledy. Občan – neobčan má svobodu „odvázat se a nevázat se“ jako nikdy v historii. Avšak svoboda sebeurčení a seberozvoje jedince není myslitelná bez odpovědnosti, bez schopnosti sebeohraničení a sebeomezení. Hojně veřejně předváděná „ svoboda“ napadat druhé, posmívat se, urážet je a zesměšňovat je svoboda nesprávně pochopená. Svoboda není vyzývavá nespoutanost, jak se domnívají někteří tvůrci veřejného mínění, u nichž jakékoli sebeomezování budí nechuť, odpor, posměch. Tisíciletý kulturní vývoj ukazuje, že ohleduplnost, vkus, cit a takt je víc než pokřivená „svoboda“, byť sebehlasitěji deklarovaná.
Ve světě vulgárního hedonismu a cynismu, všeobecné prodejnosti a koupitelnosti znějí všechna „stará a vznešená slova“ - v nichž je zobecněna tisíciletá zkušenost lidstva našeho kulturního okruhu, o jehož zachování a smysl pečujeme – nepřesvědčivě, falešně, kýčovitě“, napsal
V. Bělohradský s poukazem na naši „počítačovou džungli.“ Připomněl, že média rozvracejí kulturní archetypy hodnotových soustav, vlastních mnoha kulturám a fungujících jako stabilizátory soužití lidí v jejich společenstvích. Někteří analytikové hovoří přímo o zločinném působení médií při podvracení kultury, morálky, nepsaného konsensu o tom, co se má a co se nemá. Média také očividně zavinila ztrátu evropské kulturní sounáležitosti i národní kulturní svébytnosti. Mladí již neznají kulturně historické evropské slohy a směry a jejich hlavní představitele, neznají ani historii,
osobnosti a díla národní kultury. Zato znají detailně hollywoodské filmové celebrity a světové topmodelky a „missky“ a hvězdy všech možných hitparád a soutěží a festivalů americké pop-music a jejích nejroztodivnějších směrů, nuancí a specifik. Nelze se divit. Dík médiím nás tato dobře prosperující „pop-kultura“ provází od rána do večera a na každém kroku.
Měli bychom vědět, že pravé hodnoty nejsou za peníze. Symbolickým hodnotám bychom měli vrátit jejich pravý význam a nedopustit pokračující degradaci kultury a proměnu lidí v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav.
Jaká budoucnost čeká evropskou civilizaci?
Jako ideové pilíře, na kterých stojí evropská kultura, se uvádí řecká filozofie, římské právo, židovsko-křesťanské náboženství a renesanční věda. Z těcho základů vzešly symbolické hodnoty Evropy, totiž svoboda, odpovědnost, humanita, racionalita, exaktnost a tolerance. Patří sem i Prométheovský mýtus. A kalokágathie. A osvícenská triáda, Volnost - Rovnost - Bratrství.
I Masarykova Humanitní demokracie. Právě to všechno je dědictví řeckořímské antiky, staré Izraele, křesťanství a sekulární osvícenské vzdělanosti. Avšak tyto hodnoty ztratily zřejmě svou motivační sílu. Svoboda podlehla mocenským zájmům, tolerance poklesla do lhostejnosti, odpovědnost hasne, protože se stala nepříjemným břemenem. Historie minulého století, ale i přítomnost dokládá, že selhala humanita - jak křesťanská, tak sekulární. Racionalita a exaktnost se člověku odcizily, staly se samoúčelnými. Nezištné úsilí o kulturní sebezdokonalení vlastní i druhých, osvěta, všeobecné vzdělání, rovnost a spravedlnost, to všechno bylo odstaveno jako iluzivní přežitky minulosti, které jsou v boji o ekonomickou konkurenceschopnost jen přítěží.
„Znavená Evropa umírá“, se jmenuje kniha O.Fundy, který uvádí ještě jeden důležitý svorník, který drží civilizaci pohromadě. Pakliže ten se ztratí, civilizace se hroutí. Ten tmelící faktor každé civilizace (kultury) je nepsaný konsensus (souhlas) o tom, co se smí a co se nesmí. Bez konsensu ve společnosti nastává rozklad. Jestliže většina občanů přestane tento konsensu sdílet, je marno snažit se jej nahradit deklaracemi, chartami, zákony a nekonečnými právními novelami.. Ani proklamovaná demokracie nás nechrání, protože ta funguje jen za předpokladu, že většina slušných občanů konsensus respektuje a zachovává. Ten konsensus se však vzdaluje společnosti,
která se drobí do nepřehledného množství menšin, hlasitě se domáhajících svých dílčích, nikoli celoobčanských práv. Tak je tomu dnes u nás.
Evropští analytikové poukazují na to, jak demokracii rozkládá růst nerovnosti, neobčanství občanů, krajní individualismu, nezájem o celek.
Futurologové a rezolutici vyzývají k aktivizaci občanů a institucí k péči o kulturní kvalitu roztroušených hodnotových systémů. Radí na první místo klást prioritu humanitní výchovy a prospolečensky motivovaných postojů.
Nadarmo se pokoušely osobnosti různých oborů hledat nějakou novou etiku pro dnešek a zítřek.
Budoucnost našeho světa závisí na udržení archetypů naší kultury – principů vzdělanosti a kritického myšlení, principu sebeomezení v zájmu vlastního seberozvoje a principu humanity a ohledu na druhé (co nemáš ty rád, nečiň druhému).
Neomezený růst produkce v globálním měřítku stejně jako čekání nějaké samočinné nápravy vedou ke katastrofě a zhroucení. Rozum velí dobrovolně přijmout meze růstu i meze moci, produktivní síly přestat orientovat na nekonečné rozšiřování výroby. Zaměřit je na péči o přírodu a životní prostředí, na zdraví člověka, na více volného času a na vyšší kvalitu jeho využívání, na duchovní hodnoty, na kulturu ducha i těla. Takové omezení méně zatěžuje surovinové a energetické zdroje, zato však více stimuluje lidské schopnosti a možnosti intelektuální a morální.
Takové omezení sotva zavedou vládci komerčního konzumu, financialismu a prodejných médií. Ale je možno vytvářet o s t r ů v k y p o z i t i v n í d e v i a c e, odchylky od destruktivně odlidšťujícího proudu, chránit sebe i druhé před rozkladnými vlivy, pěstovat nezávislý život ve shodě s rozumem i citem, přírodou i kulturou. Je možno šířit a střežit hodnoty nepředstírané humánnosti, lidské důstojnosti, demokracie uvědomělých občanů, svébytnosti i vzájemnosti národů. Takové ostrůvky se mohou stát útočištěm člověka v ničivém příboji současné civilizační fáze a nadějí pro budoucnost.
