Evropské hodnoty - minulost známe, jaká bude budoucnost? V
Evropské hodnoty - minulost známe, jaká bude budoucnost? V
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Okno do budoucnosti Evropy
Zdůvodněný obraz možné budoucnosti lidstva zaměstnává futurology na celém světě. Zde je několik scénářů budoucího možného vývoje, které vyplynuly z anketních výpovědí šestnáctiletých západních Evropanů. Takových scénářů bylo možno na základě nevelké sondy zkonstruovat celkem šest.
1. Společnost volného času
Pokračující digitalizace a robotizace lidských přetvářecích činností způsobí, že zaměstnání zbude jen pro menší část populace. Lidé budou většinou zbaveni práce a námahy. Budou se bavit, budou si hrát, budou pěstovat své koníčky. Budou spotřebovávat produkty průmyslu volného času bez omezení, budou zabíjet nudu. Svět se stane rájem blaženého nicnedělání.
Námitka: Člověk zbavený práce je zbaven možnosti osvědčit svou lidskou podstatu a zralost, tvůrčí přínos, odpovědnost. Je odsouzen k věčnému dětství. Rodí se Homo infantilis.
2. Společnost komputerová
Svět ovládnou dokonalé přenosné počítače. Každý bude mít svůj počítač a bude s ním mnohostranně komunikovat, trávit zajímavě čas a sdílet většinu svého života a svých zájmů. Bude spojen i s nejvzdálenějšími místy v prostoru a čase prostřednictvím internetu. Dík neomezeným informacím bude mít výhodu z mnohonásobně zvýšené schopnosti konkurovat. Obyvatele zemí bez rozvinuté informatiky nechá ve světové soutěži daleko za sebou. Vládcem světa se stane Homo elektronicus. Námitka: Redukce lidství, jednostranné antihumánní omezení kultury, která si donedávna zakládala na všestranném a harmonickém utváření člověka a rovnosti všech lidí.
3. Společnost médiová
Ráz životního stylu budou určovat dokonalé audiovizuální prostředky. Umožní člověku, aby hověl své touze po pohodlí a po zábavě. Dovolí mu žít iluzím a snům, produkovaným televizí a různými jinými nosiči audiovizuálních programů a provázeným dalšími požitky, jako je třeba Cola a Chipsy. Ve světě virtuální reality ani nezatouží po světě jiném, autentickém. Ba, přestane i tušit, že nějaký jiný, opravdový svět existuje, protože mu zůstane nepoznán, trvale odcizen povrchním, nedostatečným virtuálním vzděláním. Vyvine se Homo illiteratus.
4. Společnost krizová
Dnešní člověk je z mnoha stran stále informován, že žije tváří v tvář nejrůznějším rizikům a hrozbám. Není divu, že pociťuje strach a obavy o svůj život, o zdraví, o bezpečí. Na každém kroku, jak se zdá, číhá násilí, kriminalita, AIDS, epidemie, nevyléčitelné nemoci, hladomor, osamělost, opuštěnost, bezvýchodnost, tsunami masové imigrace. Následkem toho se utváří nová
lidská podoba. Vzniká Homo anxius. S ním ovšem nastupují kohorty léčitelů, terapeutů a psychoterapeutů, hlasatelů optimismu a aktivního způsobu života.
5. Společnost katastrofická
Lidé pochopí, že napáchané škody a ztráty přírody a světa, o kterých jsou stále informováni, jsou nenapravitelné, nevratné, zmařené hodnoty neobnovitelné. Prognózy pokračující devastace přírody a degradace života povedou k cynismu. Život v blízkosti přítomných i předvídaných katastrof velikého dosahu – ať již ekologických, sociálních, nukleárních atp. - vyvolává pocity marnosti, úniky, které nikam nevedou, bezvýchodnost, nihilistické barbarství. Člověk se chová jako zoufalec. Ničí, co může, i sám sebe. Homo desperatus.
6. Společnost fundamentalistická
Vlivem všech možných politických hazardů a chaotických situací svět ve svém celku ztrácí smysl. Dosavadní hodnoty a jistoty jsou oficiálně zpochybňovány a opouštěny. Lidé budou hledat záchranu v tom, co přes všechny změny trvá, co je pevné. Budou se uchylovat do uzavřených ideologií, do náboženství, sekt, rituálů. Čím více budou pociťovat tlak na svou identitu a ohrožení identitou jinou (např. europeismem, amerikanismem, globalismem, islámem), tím více budou lpět na hodnotách, které dříve dávaly oporu a smysl. Budou absolutizovat dřívější hodnotové víry, pověry, symboly a hesla, probudí se fanatismus, šovinismus, intolerance. Nastoupí nový typ člověka. Bude to Homo dogmaticus.
Všechny ty scénáře, od povrchního, bezmyšlenkovitého optimismu až ke katastrofickým vizím, jsou vážnou výzvou k myšlení i k činům. Všechny dohromady též potvrzují, že existuje jediný možný scénář, který stojí za to, abychom se pro něj angažovali. Je to scénář společnosti humánní,
v níž žije, pracuje, trápí se i raduje opravdový člověk, nositel a ochránce kulturního dědictví : Homo humanus.
Idea humanismu (humanity, humánnosti)
Dědictví antiky a křesťanství je dnes znovu a naléhavě aktuální. Kulturní dějiny lidstva po staletí ukazují směřování k humanismu a hledání podstaty lidskosti. Je to součást tradic starých jak lidstvo samo. Z každého pokusu je zapotřebí vyvodit poučení, žádné heslo nelze přijímat nekriticky. Vždycky je nebezpečné, vymkne-li se společenská situace z rukou lidí vzdělaných a poctivých, těch, kteří jsou poučeni dějinami a kteří střeží hodnoty lidskosti přes hranice času stejně jako přes hranice zemí, států i režimů.
Z dějin lidského myšlení víme, že humanismus je filozofický, etický a estetický postoj, který chápe člověka jako nejvyšší hodnotu. Znamená to úctu k lidské bytosti, ochranu jejího života, respekt k jejím oprávněným potřebám a výtvorům.
T. G. Masaryk zahajuje své výklady o humanitních ideálech slovy: „Moderní člověk má kouzelné heslo „humanita“ - „člověčství“, „člověčenství“, kterýmžto heslem vystihuje všechny své tužby asi tak, jako člověk středověký všechny své tužby vyjadřoval slovem křesťan. Tento ideál humanitní, člověčství, je základem všech tužeb novodobých ...“
Ovšem názor na to, co tvoří podstatu člověka, jeho potřeby a oprávněné tužby, co je na něm nejdůležitější a nejcennější, ten názor je historicky proměnlivý. Jeho proměny a vývoj můžeme sledovat od dob řeckořímské antiky, v tradicích židovsko-křesťanských, v hnutích, proudech a směrech jako byla reformace, renesance, osvícenství, romantismus, realismus, moderna...
Připomeňme, že Masaryk v souvislosti s humanitou poukazoval na tužby národní a národnostní a zastával se potlačených národů proti mocenskému hegemonismu. Tento postoj neztratil svůj aktuální význam ani dnes.
Činná lidská intencionalita a transcendence vytváří „svět druhé přírody“ jako svět kladných hodnot, jako svět bezpečí, sytosti, ukojení. Vždyť všechna činnost člověka není než tvorba hodnot, jejich ochrana, úsilí o jejich udržení, rozvíjení, rozmnožení. Paradoxně, překročením určitých hranic, spěje materiální civilizace k devastaci přírody i k degradaci kultury, ohrožuje lidstvo i celou biosféru planety. K civilizačnímu paradoxu došlo v důsledku jednostranně lineárně chápaného vědeckotechnického pokroku ve službách výroby, obchodu a financí. Bez omezení a usměrnění ekonomického růstu systémovými zřeteli bohatě rozvinuté kulturní mnohostrannosti. Svět dospěl k riziku sebezničení.
