České národní listy

Československá armáda byla beze sporu jednou z nejlépe vyzbrojených evropských armád s vysokou bojovou morálkou a s důmyslnou soustavou pevností. Ani zde však nesmíme přehlédnout skutečnost, že také v armádě se odrážela hitlerovská rozkladná činnost mezi německou menšinou; velká část henleinovských funkcionářů už stála delší dobu přímo ve službách Hitlera. Podobně tomu bylo s iredentou maďarskou. Z přibližně jeden a půl milionu mobilizovaných vojáků bylo asi 300 000 Němců a asi 100 000 Maďarů. Je pravda, že většina mobilizovaných Němců, a to nikoliv pouze demokraticky a antifašisticky smýšlejících, ale také příslušníků SdP vcelku ignorovala Henleinovu výzvu z 23. září mobilizaci sabotovat a dostavila se řádně ke svým útvarům, ale jak by se byli tito vojáci a důstojníci zachovali později v boji, těžko říci. Mobilizaci se vyhnula jen část poslanců, členů SdP, uprchnuvších do říše.

Pokud se týče opevnění, i ta měla mezery; jižní, rakouská část československých hranic zůstala do podzimu roku 1938 nechráněna.

Názory na vojenskou schopnost Německa a jeho připravenost k válce již na podzim 1938 se stále poněkud různí. Většina historiků a vojenských expertů soudí, že Německo bylo již tehdy nejsilnější vojenskou a leteckou mocností v Evropě. Na přímý Hitlerův příkaz byly na základě přepracované verze Fall Grün z 30. května 1938 (Hitlerovy směrnice pro bleskové přepadení Československa: „Je mým nezměnitelným rozhodnutím v dohledné době rozdrtit Československo vojenskou akcí!)  zahájeny s okamžitou platností akce na mimořádné posílení armády a letectva. Byly vytvořeny integrované, samostatně operující pancéřové divize a pancéřové armády, svého druhu nové vojenské formace, jaké v r. 1938 vlastnilo jen Německo a které sehrály také v prvních dvou letech války – v tažení proti Polsku a zejména proti Francii – rozhodující roli.

Hitler byl rozhodnut, když nabyl přesvědčení, že Francie a Velká Británie do války kvůli Československu nepůjdou, jít do války už na podzim 1938. Sám později litoval, že tak neučinil – překazili mu to prý Chamberlein a Daladier mnichovskou dohodou.4.

Ludwig Beck, šéf generálního štábu pozemního vojska, předal v roce 1938 vrchnímu veliteli armády von Brauchitschovi řadu pamětních spisů, ve kterých varoval před válkou. Byl přesvědčen, že Německo bude muset čelit obrovské nepřátelské koalici, že bude muset bojovat nejen proti Československu, ale také proti Francii, Velké Británii a Sovětskému svazu a že by v takové válce bylo určitě poraženo. Gen. pluk. L. Beck netušil ovšem to, co už tenkrát předpokládal téměř s jistotou Hitler a sice, že západní mocnosti jsou rozhodnuty do války s Hitlerem pro Československo nejít. 5. Pevný postoj Západu proti Hitlerovi by byl německou vojenskou a civilní opozici v jejím protinacistickém a protiválečném odhodlání posílil. O tom nemůže být sporu. Chování appeaserů Francie a Anglie vyznívalo naopak ve prospěch Hitlera. I když ne všichni Němci s výbojnou politikou Hitlera souhlasili, bylo jeho celkové politické postavení již i před Mnichovem do té míry pevné, že byl zřejmě s to vypořádat se tvrdě s každou vnitřní opozicí.

A jak reagovalo na tehdejší události  veřejné mínění ve Francii, Velké Británii i ve Spojených státech? Do jaké míry byly či nebyly oprávněné naděje opozičních sil na brzkou změnu vládních garnitur?

Britská vláda Neville Chamberleina a francouzská vláda Edouarda Daladiera pokračovaly důsledně v politice ústupků Hitlerovi; od dubna 1938 vyvíjely na československou vládu ve zvýšené míře nejrůznější formy nátlaku (ultimativní požadavek v noci z 20 na 21. září) ve smyslu splnění stále se stupňujících německých nároků.

Ve veřejném mínění západních zemí převládaly pacifistické nálady. Průměrný Angličan, Francouz, ale též Američan byl sice proti Hitlerovi a nacismu, ale zpracován obratnou demagogií appeaserů uvěřil falešné goebbelsovské propagandě (ovlivněn mimo jiné i Henleinovým působením za jeho pobytů v Anglii), že se jedná pouze o interní německo – československý spor, týkající se sebeurčovacího práva tzv. sudetských Němců, který je možno a nutno vyřešit dohodou.

Britský a také francouzský konzervativní tisk československou politiku vůči Němcům záměrně zkresloval. V mnoha článcích a statích útočil na prezidenta Beneše, že chce zločinně zavést svět do války a líčil ho jako neústupného protiněmeckého šovinistu.