České národní listy

V politické opozici proti SdP tak ze stran s německými členy a voliči zůstaly jen němečtí sociální demokraté a internacionální Komunistická strana Československa (KSČ). V DSAP v té době navíc vrcholil vnitro­stranický mocenský boj mezi dosavadním předsedou strany Ludwigem Czechem a Wenzelem Jakschem. Na stranickém sjezdu 27.-28. března 1938 byl novým předsedou zvolen Wenzel Jaksch. Aby strana mohla znovu získat ztracené pozice mezi německými voliči i v politickém systému první republiky, rozhodlo se nové vedení předkládat takové národně zaměřené požadavky, které se budou obsahově odlišovat od stále radikálnějšího kurzu SdP. Měly sice zacházet mnohem dál než předchozí iniciativy, ale zároveň musely být formulovány tak, aby byly přijatelné pro československou vládu. Už v projevu na závěr sjezdu se proto Wenzel Jaksch soustředil na jazykové otázky a oblast správy, přičemž zcela pominul alternativu územní autonomie. Prohlásil přitom, že celou problematiku menšin, včetně požadavku prohlášení Němců za druhý státní národ, je třeba vyřešit v rámci ústavy. Necelý měsíc po rozhovorech, které vedl v Londýně, už ale Wenzel Jaksch v interview pro deník Daily Telegraph vznesl požadavek na rozdělení země do národních kantonů. Výsledky obecních voleb z 22., respektive 29. května 1938, kdy SdP získala 90 procent hlasů a DSAP pouze necelých 10 procent, všem jasně ukázaly, že s DSAP jako politickou alternativou vůči SdP není možné počítat. Jako poslední pokus o zapojení DSAP do řešení německé otázky v Československu je možné označit hospodářskopolitické a ná­rodněpolitické memorandum předložené poslaneckým klubem DSAP Walteru Runcimanovi 11. srpna 1938. Autoři memoranda spatřovali řeše­ní sudetoněmecké otázky ve státněpolitickém zrovnoprávnění menšiny zajišťující její sociální a kulturní rozvoj. Další vývoj vedení DSAP ale přesvědčil, že už nejde jen o prosazování národněpolitických požadavků ve prospěch německy mluvících obyvatel, ale o obranu země před nacis­mem, a ve dnech zářijové krize roku 1938 se strana zařadila do jedné linie s ostatními československými demokratickými silami.

Z knihy "Československu věrni zůstali"