České národní listy

5) Řádně nefunguje ani státní správa a demokratická samospráva.

  Jsme např. jediným státem EU, který nemá adekvátní zákon o státní službě. Mafiáni i svévolné vlády zdržují jeho přijetí od r. 2000. Státní úředníci se tak udržují ve stálé nejistotě. Funkce demokratického státu se tím oslabují, korupčně zneužívají i privatizují. Z důchodů a dříve bezplatného zdravotnictví i školství se stal nejvýnosnější byznys. V exponovaném středu Evropy je to i hazard s naší bezpečností a existencí.

    O racionalizaci a výkonnost naší správy se řádně nestaráme. Předlistopadové byrokratizace neubylo, ale přibylo, počet úředníků se zdvojnásobil, jejich výkonnost i odbornost podstatně klesla. Např. počátkem letošního roku překročila nezaměstnanost v ČR rekordních 10%. Místo aby se tento existenční problém řešil reálně, tak se zavedl jen nový ukazatel 8% virtuálně.

  Ve veřejných službách, státní správě a územní samosprávě (včetně bezpečnosti, vojska, justice, školství a kultury ) pracuje dnes téměř ¾ mil. lidí. Výdaje na samotnou státní správu vzrostly po roce 1990 více než 5x. Základní funkce demokratického státu se však spíše neodpovědně zanedbávají, zpochybňují i potlačují, než podporují. Např. spolehlivé strategické priority pro nejisté 21. století  nemáme dosud ani vymezené, natož realizované.

   Podstatná racionalizace naší správy k obnově a udržování nezbytného demokratického řádu je akutní. Zavedení anachronických 14 malých ( v podstatě poúnorových) krajů roku 2000 není dostatečně státnické ani evropské. Je jen nákladnější. Již roku 2004 muselo vzniknout dalších 8 umělých slepenců (NUTS 2) k čerpání podpor EU.

  Posiluje to nestabilitu ČR i naše nerovnoprávné mezinárodní postavení. Německo, 8x větší, má jen 16 spolkových zemí; samotné Bavorsko je větší, než celá ČR. Polsko, téměř 4x větší, se člení na 16 vojvodství. Strategické výhledy správy ČR směřují proto ke správě demokratičtější, odbornější, výkonnější i úspornější, k menším komunálním okresům a 2-5 větším regionům.

   Další 3 příčiny našeho polistopadového úpadku jsou ideologické. Jde o zkázonosný neoliberalismus, neokonzervatismus i neoabsolutismus.

6) Neoliberalismus.

  V čele státu jsme zažili takové fanatiky neoliberalismu, že nás svět vidí jako jeho skanzen. Stále si náležitě neuvědomujeme, že je to ideologie naprosto nesmyslná, nedemokratická, neodpovědná, nespravedlivá i zhoubná. Deregulací zbavuje lidstvo nezbytného řádu i elementárního pořádku. Slibuje bezmeznou svobodu všem, ale dopřává ji jen nejmocnějším bankám, supermonopolům a militaristům. Je to ideologie nejsilnějších, kterým dovoluje téměř vše. Jde vlastně o pravý opak původního liberalismu a dobrého hospodářství se všemi hodnotami. Jde o novodobý kult maximalizace zisku, mamonu a megamoci. Nejúčinnějším lékem je Masarykova zásada: „Tolik svobody, kolik je možno, tolik řádu, kolik je nutno.“

7)  Neokonzervatismus.

  Též soudobý neokonzervatismus je mnohem reakčnější, než původní konzervatismus uznávající i hodnoty klasické a všelidské. Novodobý pokrok osvícenství, emancipace, rovnoprávností, spravedlnosti, svobody a demokracie v podstatě odmítá. Nejradikálněji podporuje světovládné snahy soudobé megamoci a hierarchickou nadvládu novodobé vrchnosti plutokracie, feudální aristokracie i teokracie. Oživuje tradice imperiálních říší a středověkých monarchií.

   K nejotřesnějším důsledkům našeho neokonzervatismu náleží tzv. církevní restituce. Je to falšování historie, která nemá v Evropě obdobu. Jde vlastně o nový podvodný „tunel“ do středověku či dar Vatikánu v hodnotě až dvou set mld. Kč. V zájmu novodobé vrchnosti se tak obnovuje teokracie, pravý opak demokracie; mocenské postavení církve i rekatolizace země, v níž se  ke konfesím hlásí jen 10% populace.

  Podle expertů měla a má naprostá většina „církevního majetku“ od počátků novověku ( u nás od Josefa II.) veřejnoprávní charakter, církev jej jen užívala. Bylo proto možné obnovit jen některé užívání, nikoliv vlastnictví. Takto hrozí, že největší část naší rodné půdy opět ovládne cizí panstvo.Cizí sebranka včetně Habsburské aristokracie se rekrutuje. Prodej dirigovaný bankami Vatikánu už začíná.

8)  Hrozí despocie neoabsolutismu?

   Podobně jako po porážce Francouzské revoluce zvítězil v 19. stol. Metternichův a Bachův absolutismus, sílí po porážce Ruské revoluce neoabsolutismus.  Krajní neoliberalismus i neokonzervatismus vlastně nadvládu nejmocnějších prosazuje. Smysluplné ideály humanitní, sociální stát a politický, ekonomický i kulturní pluralismus mizí. Přibývá absolutizace mamonu a moci, mediokracie, demokratury, oligarchie, plutokracie, teokracie, militarismu, pravicového extremismu i neonacismu a skrytých diktatur.