České národní listy

4) Bez masarykovské revoluce hlav a srdcí se nevzpamatujeme.

  Situace není beznadějná. Intelektuální, mravní i výkonný potenciál národa lze kultivovat. Samo se však nespraví nic. Přičiněním odcizené mediokracie, prospěchářů i zlovolných rozvratníků se ale situace zhoršuje. Hned po listopadu prodali např. ziskuchtiví redaktoři svazáckou Mladou frontu bavorské bance ovládané „Sudeťáky“. Brzy na to jsme ztratili LN a další média. Neoliberálním iluzím naivně podlehla i sociální demokracie, která si osvědčené osvětové „Právo lidu“ zrušila sama.

   Náležitá demokratická osvěta, natož soustavná demokratická výchova všech občanů proto neexistuje.  Chybí nejvíce; bez ní se většího počtu demokratů nedočkáme. Svoboda slova je u nás jen pro vybraná slova. Tato mezi ně rozhodně nepatří. Není divu, že na nebetyčný omyl Karla Schwarzenberga, že je masarykovec, rozeslaný všem voličům, téměř nikdo nereagoval. Nedávný ochránce veřejných práv O. Motejl náš marasmus nazval barbarizací, známý představitel kultury Z. Mahler varuje před debilizací a předseda ÚS P. Rychetský nedávno právem označil strůjce zvrhlé amnestie za diletanty. Do čela se u nás opravdu dostali i funkční negramoti a bezohlední prospěcháři. Tvrdý fakt, že tolik našich lidí volí aristokraty i vlády protilidové, varuje. Je nejvyšší čas prosazovat moudrost, pravdu, odbornost, poctivost, dobro, spravedlnost, tvořivost, angažovanost a další užitečné cíle. Má-li humanitní demokracie pomáhat všem, musí být lidská, svrchovaně odborná, univerzální, nesmí být prázdná.

   V zemi Komenského je nejsmutnější krize školství. Máme ještě dobré učitele i školy, celkově však naše vzdělanost propadla na poslední místa zemí EU a OECD. Naprosto zbytečně. Již r. 1990 jsme měli odborný projekt na racionalizaci, demokratizaci a humanizaci školství, odpovídající zkušenostem vyspělých zemí i našim nejlepším tradicím. Déle než 3 roky jej celá tvůrčí čsl. pedagogická obec vysvětlovala a prosazovala. Slovenský ministr jej plně podpořil, český ministr však nepostřehl, že mezi zahraničními poradci mohou být i škůdci. Podlehl neokonzervativní inspiraci z dob Bachova absolutismu i bludům neoliberálním. Ignoroval, že ve vyspělých zemích dnes maturuje až 80% populace. ČR se výlučným osmitřídním gymnáziem vrátila o více než století zpět k privilegovanému elitářství.

  Lidské učení, vzdělání a výchova nemohou existovat bez jasně vymezených cílů. Ani to se u nás nerespektuje. Základní školy nemají náležitě vymezené ani základní učivo. Rámcové vzdělávací programy jsou spíše prázdné rámečky, do kterých si školy vybírají učivo víceméně samostatně.

   Střední  školy živořily bez maturit 15 let, dodnes se řádně neobnovily. Též  státní závěrečné zkoušky si již většina z 8 000 oborů jednotlivých fakult vymezuje víceméně po svém. Máme asi 20% vysokoškoláků oproti průměru zemí OECD (27%). Nejhorší je, že se vysokoškolské studium mění v byznys. Z celkových 96 VŠ je 66 soukromých! Byznys ovládl i vydávání dotovaných učebnic pro Z a SŠ. Je jich už téměř tisícovka, nevyznají se v nich ani učitelé. SPN založené osvícenci i Pedagogický ústav J.A. Komenského ČSAV polistopadoví negramoti zrušili.

  Nezbytný praktický výcvik většiny učebních oborů je tak nedostatečný, že musíme „ dovážet“ i základní profese. Chybějí tzv. pedagogické standardy, minimální výchovně vzdělávací cíle a výsledky, vymezující co má absolvent minimálně teoreticky znát, prakticky umět a jaký a má být. Ani na Komenského radu „Kdo prospívá ve vědění a ztrácí v mravech více ztrácí než získává“, se nedbá. Hodnotová výchova je na tom nejhůře. Před rokem 1938 se pěstovala výchova činná. Mladí demokraté se trénovali dobrými skutky v žákovských samosprávách i v obcích. Dnes se většinou jen planě povídá. Nejvíce nám chybějí moudré, odpovědné, tvůrčí osobnosti. Pravda a dobro přečasto nevítězí. Hrdě se mezinárodně prezentovat odkazem J. Husa, J.A. Komenského a T.G.Masaryka naše mládež většinou neumí.