České národní listy

 2)  Bez vyspělých demokratů demokracie nefunguje.

Překonat formálnost naší demokracie lze jen účinnou výchovou vyspělých demokratů a rozvíjením opravdové demokratické občanské společnosti. Samo, bez zkušených aktivních občanů, se nespraví nic.  Právě tento rozhodující faktor reálné vlády lidu, lidem a pro lid však až na řídké výjimky postrádáme. Československo mělo např. po duchamorné normalizaci r. 1989, ve srovnání s Polskem a Maďarskem, nejlepší objektivní, ale nejslabší subjektivní předpoklady pro nezbytné reformy. Náležitě odpovědný, moudrý a tvůrčí politický subjekt chybí ČR dosud.

  Zažíváme takový nedostatek opravdových demokratů, že účinná demokratická kontrola vzrůstajících nepořádků, natož podněcování prozíravé komplexnější koncepční nápravy téměř neexistuje. Přibývá spíše lidí dezorientovaných, otrávených i fanatiků, kteří vzhlížejí k nějaké falešné autoritativní modle.

  Třetina až polovina občanů ani nevolí. Členskou základnu všech politických stran tvoří pouhá 2% dospělé populace. Většina politických stran jsou spíše sekty, či privátní komerční spolky. Naši političtí zastupitelé si navíc prosadili tak dobré platy, že korupce postihuje i je.

  K zamyšlení stojí i glosa J. Krause: Není naše politická elita tak ubohá i proto, že je už nakažená většina populace?

3) Probíhající krize je tak komplexní, že jde zřejmě o naše nejvážnější novodobé ohrožení   po 2. světové válce.

  Nejde jen o úpadek a odcizení naší ekonomiky, zažíváme i mimořádnou krizi politickou, mediální, morální, právní, vzdělávací, osvětovou, kulturní, státní i národní. Nejnebezpečnější je bída duchovní, málokdo si rizika plně uvědomuje. Nedojde-li k nápravě včas, může být ohrožena i naše svébytná existence.

  Dramatický boj mezi demokratizací a dedemokratizací probíhá navíc globálně, dedemokratizace dosud nebezpečně převládá. Pokusme se odhalit hlavní historické i soudobé příčiny.

  Masaryk prozíravě a realisticky předvídal, že stabilizace naší obnovené státnosti a demokratičnosti předpokládá aspoň 50 let. Místo toho postrádáme kontinuitu dobrého ¾ století. Po Mnichovu následovalo osm historických zlomů a předělů (1938; 1939;1945;1948;1968,1968,1989,1992) na každou dekádu více než jeden. Pozitivní a příkladné úseky trvaly přitom jen necelých 10 let ze 75 (45-48, 68, 89-92, 98-02). Už ¾ století se tak potácíme mezi státními převraty, okupacemi, protektoráty a dalšími extrémy. Upadlý socialismus přeskočil do divokého kapitalismu, abnormální normalizaci vystřídala dokonce druhá absurdní likvidace Masarykova Československa, plánování nahradila trhománie. Absence odborné a prozíravé demokratické diskuse i nezbytné kooperace blokuje téměř vše. Primitivní, černobílé myšlení, ustavičné konfrontace i pravolevý sektářský radikalismus jsou hlavním zdrojem politické impotence, nestability i ohrožení zbytků naší suverenity.

  Nelze pominout ani úbytek naší zkušenější populace, která ještě start humanitní demokracie zažila. Po Mnichovu postihla náš národ mimořádná dekapitace, 1/10 vyspělejší a odvážnější populace padla, byla exkomunikována nebo utekla. Předně šlo o četné válečné oběti a hrdiny (360 tis. vyvraždili nacisté), po r. 1968 přibylo ½ mil. deklasovaných oponentů 2. okupace. Neméně bolestné jsou 3 emigrační vlny a ztráty spojené s r. 1948, 1968 i 1989. Každá zahrnuje nejméně 200 000 lidí, včetně vůdčích osobností (F. Peroutka, J. Masaryk...) a tvůrčí inteligence. Celkem tento intelektuální, morální i genetický deficit čítá více než milion našich občanů. Jejich mobilizační demokratický potenciál citelně chybí. Tím více se angažují zpátečníci i kolaboranti s revanšisty.

    Ze současných příčin připomenu explozi informací i dezionformací. Orientace v soudobém globálním světě je mimořádně obtížná. Rozlišovat spolehlivá zrna ze záplavy plev dokáže již málokdo.

  Iluze, že internet a informační technologie vyřeší vše za nás, je nejnebezpečnější. Soudobá exploze informací a dezinformací lidské učení neusnadňuje, ale podstatně ztěžuje. Podle A. Tofflera hrozí dokonce pandemie funkční negramotnosti. Projevuje se neschopností řešit složitější problémy. Obětí jsou již i mezi absolventy prestižních univerzit. Postižených výrazně přibývá i u nás. Velmi rozšířeným typem jsou univerzální diletanti, kteří vědí o všem něco, ale nic neznají pořádně. Jsou tak povrchní, že nevyřeší nic podstatného, dokáží jen žvanit.. Pravým opakem jsou profesionální idioti. Ti jsou zase tak úzce specializovaní, že znají téměř vše, téměř o ničem. U nás nejrozšířenějším typem funkčních negramotů jsou zřejmě univerzální konformisté. Jsou tak flexibilní, bezzásadoví, zkorumpovaní a amorální, že „zdůvodní“ kdykoliv cokoliv, jen když vědí“ za kolik“. Jsou to novodobí prodejní sofisté, oddaní poddaní i servilní lokajové. Za příslušný obnos bez skrupulí prodají půdu pod našima nohama, střechy nad našimi hlavami i sama sebe komukoliv, třeba úhlavním nepřátelům. Jsou postmorální, amorální, zcela neodpovědní. Ve slušné společnosti jsou absolutně k ničemu.

   Dnešní život navíc komplikuje nebývalá mediokracie. Éra sofistikovaných mediálních manipulací hravě překonává účinnost bývalé primitivní propagandy. Výsledky posledních voleb dopadly sice ještě dobře, ale zároveň dokazují, že většina občanů již spolehlivou demokratickou orientaci postrádá. To, o čem Goebels snil totálně ovládnout naše média se současné megamoci téměř podařilo. Ovládání našich hlavních médií většinovým cizím kapitálem nutno proto podle vzoru Francie, Kanady i USA co nejdříve legislativně zrušit! Chybí i účinná demokratická kontrola veřejné televize.