Dnes je vše zapomenuto, ač tolik našich četníků bylo zavražděno
Tolik našich četníků bylo zavražděno, ač dnes je vše zapomenuto!
Dne 28. září 1938 mi přinesl velitel četnické stanice Chlumín tento telegram: „Četnické stanice Budyně nad Ohří telefonuje, vyrozumte ihned snoubenku Miladu Živnůstkovou, že strážmistr Ladislav M. byl zavražděn a pohřeb se bude konat dne 30. září ve 14 hodin v Břežanech u Budyně nad Ohří“. Byl zavražděn při výkonu služby v Pavlově Studenci, okr. Tachov. Nebyl sám, kdo chránil naše občany v pohraničí, aby stačili utéci před ordnery. Tolik našich četníků bylo zavražděno a dnes je vše zapomenuto!
Při projevu soustrasti mi pan ing. Schiler řekl: „Byl jsem na svůj národ vždy hrdý, ale dnes se stydím, že jsem Němec.“ Rovněž jedna Němka mi při odsunu v roce 1945 řekla: „Viděla jsem pochod smrti a vím, že za to musíme být potrestáni.“ Mému pozdějšímu již zesnulému manželovi zastřeli v Habezbirku ordneři kamaráda se třemi jinými českými četníky. V roce 1938 sloužil u pohotovostního oddílu Cheb a zajisté by lépe o všech hrůzách, které se tady v pohraničí děly, mohl podat své osobní svědectví.
M.P., tehdy Štětí
