Die Welt - EU potřebuje sjednocenou armádu proti všem nepřátelům

Z hlediska bezpečnostní politiky na světě začala nová éra, napsal německý list Die Welt.

Ilustrační foto

27. srpna 2020 - 10:10

Jedinou reakcí EU na tuto otázku je zatím „strategické ticho a zahraniční politika bez pokynů“. Zároveň získávají na síle odstředivé síly. Pokud Evropa nenalezne „geopolitickou vůli“ a nenajde prostředky k jejímu provedení, stojí před koncem, varuje autorka článku Eva Marie Kogelová. Ale jedná se dost vyčpělou argumentaci o "ruském nebezpečí" a jedinou novou argumentací, která je přinejmenším podivnou, je že by bránila Evropu (rozuměj EU) proti vnitřním nepřátelům. Například, kteří mají odstředivé tendence, dnes známé v podobě brexitu.

Přítomnost společných nepřátel posiluje přátelství, uvedl Die Welt. A nyní je vůči státům EU spousta společných nepřátel, poznamenala autorka článku Eva Marie Kogelová. V blízkosti unie je mnoho nestabilních regionů. V Bělorusku nyní protestují nespokojeni s výsledkem voleb. A občané země očekávají podporu od Bruselu, ale evropským politikům trvalo několik dní, než zformulovali společné stanovisko.

Ve Středozemním moři je EU konfrontována s agresivními mocnostmi, které se snaží zvýšit jejich vliv v Libyi a Sýrii. Spolu s Ruskem, Íránem a některými zeměmi Perského zálivu je zde také aktivní Turecko. Ankara si dlouhodobě zajistila vedoucí úlohu v Libyi a nyní hledá plynová pole u pobřeží Řecka. „Co se stane, když si Ankara uplatní svá práva? Omezí se Brusel jen na tvrdá slova?“ Vzniká dojem, že EU tyto problémy vytlačuje ze svého vědomí, uvedl autorka.

Německo bude mít největší armádu v Evropě, ale pozor, to už tady bylo…

Z pohledu bezpečnostní politiky na světě začala nová éra, pokračovala publikace. A zatím jedinou reakcí Bruselu na to je „strategické ticho a zahraniční politika bez pokynů“. Zároveň v EU odstředivé síly posilují. Rány Brexitu stále bolí. Polsko a Maďarsko demontují právní stát, což dříve či později ovlivní všechny evropské země.

V tomto ohledu musí Evropa posílit svou vnitřní a vnější obranu. Pokud unie nenalezne „geopolitickou vůli“ a nenajde prostředky pro její realizaci, bude čelit svému konci. Je zapotřebí nová strategická kultura, která bude ztělesněna v jednotné armádě. Odpůrci tohoto projektu to nazývají „iluzí“. Jsou přesvědčeni, že problémy národního sebeurčení tomu budou bránit. „Ale jaká je alternativa?" položila autorka otázku. 

Na světové scéně nemá slovo německých politiků žádnou váhu. A až když šéf Bílého domu Donald Trump požádá Německo, aby zvýšilo své výdaje na obranu, v Berlíně začnou mluvit o „nesmyslném závodě ve zbrojení“. „Ti, kteří to říkají, si nejsou vědomi hrozby, kterou představuje Moskva. Je to jen otázka budoucnosti. Musíme brát vážně polský pohled na Rusko, jakož i jeho obavy - a konečně pochopit, že v polské podobě Rusko hraničí také s EU. Německo má také zájem na účinné ochraně této vnější hranice. Svého času východní hranice NATO procházela přes SRN. A hlavní nepřítel té doby se stále nestal naším přítelem,“ uzavírá poněkud rusofobně a militaristicky Kogelová.

Škoda jen, že autorka neobjasnila, zda by vznik společné evropské armády znamenal konec NATO, nebo zda by společná armáda zabránila například brexitu, nebo poskytla "bratrskou pomoc" v Polsku a Maďarsku v případě ohrožení "tábora demokracie" v jejich zemích. A nakonec mohla přiblížit čtenářům své představy "odstrašení" Ruska a zda by se místo amerických zbraní v Evropě rozmístily atomové bomby francouzské nebo čí výroby.

(kou, prvnizpravy.cz, welt.de, foto: arch.)