České národní listy

Devatenáctý a dvacátý bod Programu 20. bodů

z hlediska mezinárodního práva

19. bod „Též nelze dopředu vyloučit státoprávní společenství s českým a slovenským národem, pokud toto společenství bude založeno na základě stejně oprávněného, svobodného partnerství, jež spočívá na projevu svobodné vůle účastníků a je garantováno společenstvím svobodných národů Evropy.“

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc.,:

Patrně - uvědomujíce si obecnou nerealizovatelnost programu obsaženého v bodu 18 - připouštějí sudetoněmecké krajanské organizace eventuálně vytvoření státoprávního společenství s českým a slovenským národem, bude-li založeno na stejně oprávněném, federálním partnerství šech tří složek: české. slovenské a německé. I takovéto řešení je pro českou stranu zcela nepřijatelné, protože by přiznalo jedné menšině, německé, privilegované postavení a postavilo ji na úroveň Čechů a Slováků. kteří jediní byli budovateli Československa, v němž přiznali všem národnostním menšinám stejná práva. Dělat z německé menšiny rovnoprávný subjekt se skutečnými státoprávními sub­jekty by vlastně znamenalo vytvářet nový trojčlenný stát česko-německo-slovenský. Vnucuje se otázka, existuje-li vůbec nějaký rozumný důvod pro takový požadavek. Nelze se zbavit podezření, že takový třetí subjekt - trojský kůň - by měl jen jiným způsobem zamířit k obdobným cílům jako kdysi Henleinova strana. K rozbití Československa v prvé fázi a v druhé pak k nějaké formě závislosti, ne-li připojení k Německu. Dokumenty předložené Mezinárodnímu vojenskému tribunálu ukazují, že takové plány na vytvoření "Velké německé říše" skutečně existovaly. Leccos naznačují i seebohmovské výroky z poloviny 60. let, vzpomínané v tomto sborníku ve stati V. Kurala. Tzv. mnichovská dohoda, vnucení tzv. Protektorátu Čechy a Morava a tzv. svobodného Slovenského štátu jsou toho nejlepším důkazem.

Navrhované garantování takového trojútvaru společenstvím svobodných evropských národů je dnes anachronismem a také pustým výsměchem skutečné předválečné demokratické Československé republice, jako by ona potřebovala nějakého mezinárodního strážce, jenž by hlavně zajišťoval existenci a prosperitu privilegované německé menšiny v Československu.

20. bod „Budoucí vztah mezi sudetskými Němci, Čechy a Slováky může uspokojivě vzniknout v rámci společné evropské integrace. To předpokládá v dlouhé době smíření mezi německým národem a jeho východními sousedy.“

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc.,:

To však předpokládá pokoru a ne aroganci tzv. sudetských Němců, která se táhne celým dvacetibodovým programem. Argumentace použitá v Programu vzbuzuje dojem, že druhou světovou válku vyvolalo malé Československo tím, že chudákům německým občanům poskytlo tak málo práv a tolik je utlačovalo, že nakonec pod vedením Konrada Henleina požádali o pomoc svého milované­ho vůdce, Adolfa Hitlera, a vyřešili svůj osud tím, že se svobodně stali občany Německé říše.

Závěrem lze tedy konstatovat:

I. Dvacetibodový program staví věci na hlavu místo na nohy. Jeho argumentace je pochybená, zkreslená a místy i nepravdivá.

2. Druhou světovou válku způsobila agrese, kterou vyvolalo nacistické Německo svým jednáním proti Rakousku (Anschluss), pak proti Československu (tzv. mnichovský diktát r. 1938, rozbití Česko-Slovenska a vnucení tzv. Protektorátu Čechy a Morava v r. 1939), válečné přepadení Polska, atd.

  3. Přesídlení bylo mezinárodněprávním aktem, žádným jednostranným československým opatře­ním. Tzv. sudetští Němci nemají tudíž vůči Československu žádné osobní, věcné či finanční nároky.

4. Přesídlení německého obyvatelstva z Československa nebylo „vyhnáním"  ani „etnickou čist­kou", nýbrž historicky zcela nezbytným bezpečnostním opatřením, jež v tehdejším pohledu mělo znemožnit opakování potenciální německé agrese v budoucnosti.

5. Je nanejvýš na čase, aby tzv. sudetští Němci, přesídlení do „svého" Německa, si tyto - byť pro ně tvrdé, lidsky těžké - skutečnosti uvědomili a pak odpovídajícím způsobem začali jednat o usmí­ření s Čechy.