České národní listy

Oblast Srbů

Srbové jsou poprvé zmiňováni Fredegarem r. 630. Za celou dobu své existence však nevytvořili žádný státní útvar zahrnující celé území, jenž by přetrval déle než život zakladatele. Prvním byl Dervanus, druhým a zřejmě posledním, byl Miliduch srbský, jehož nadvláda nad Srby trvala krátce, v době okolo r. 806.

Centrum jejich vlastního území bylo na řece Sále a Muldě (Srbia), příbuzné oblasti sahaly  až k Bobře a Hvizdě (Dalemincové, Lužičané, Milčané, Besuncané atd.) na východě a k Mohanu na západě. Hranice tehdejšího osídlení je sporná, ale táhla se po řece Hvizdě a Bobře ke Krosnu, dále k Vurici a Příboru na Kopěník, pak pokračovala přes Sosny, Dubnou a hranici saskoanhaltskou-braniborskou k Sále a Labi, odtud na Koblou, Popelov, Nordhausen, Chýžice a Hořici na Chlom a Řezno. Rozhraní vede českými hraničními horami do Hřenska, a dále pak na Sloup, přes Ještěd zpět do Jizerských hor. Bohužel přesně neznáme polohu trojmezí na Dunaji mezi Čechy, Srby a Slovinci. Hustota slovanských osídlení zde byla malá a německé přívlastky wendisch tyto tři národy nerozlišují. Srbská země se dělali na kraje nebo župy jednotlivých kmenů – vlastních Srbů, Žirmuntů, Neleticů, Nižiců, Chudiců, Dalemniců, Nišanů, Lužičanů, Milčanů, Žarovanů a Besuncanů – viz mapy. Za část srbského národa, jež se počeštila, jsou považováni i Chodové. To se dokládá etymologicky – předsunuté h, které nemá nikde v Čechách obdoby apod.

Oblast Obodritů

Skupina Obodritů, Luticů a Pomořanů nebyla snad nikdy od sebe jazykově odlišena, ale dělí se na tři části kvůli politickému svazovému uspořádání, jež vytvořili. Některé hraniční kmeny měly spornou politickou příslušnost k jednotlivým svazům (ty pak uvedu zvlášť).

K obodritskému svazu kmenů řadíme všechny Polabské Slovany obývající dolní Labe, západ řeky Eldy a Varny. Za Karla Velikého stojí v čele svazu kníže, který řídí silnou vojenskou monarchii. V 11. století se však rozdrobuje na několik autonomních kmenů.

Mezi ně řadíme vlastní Obodrity, kteří seděli u moře od libeckého zálivu až k ústí Varny. Jižní hranice je sporná., má se však za to, že nevedla za Eldou. Hlavními tvrzemi se staly Ratiboř, Viligrad, dále Vurle, Zvěrin a Vismar. Problematická je etymologie Obodritů, slovanská forma je Obodrici. Existují dvě varianty výkladu; jedni pokládají za jejich pravlast obě strany řeky Odry – předložka ob+ Odra, avšak to je velmi sporné, a druzí se domnívají, že jde o antroponomastický název = potomci Obodrovi. Vedle toho se vyskytují ještě germánské pojmenování Reregi.

Na východě sídlili Varnové (Vraňané), na západě Vagrové (ti měli hrad Plone, dobyt 1139, a Stargard - dnešní Oldenburg), dále Polabané (s hlavním hradem Ratiborem a Lubicí). Tento název zahrnoval několik etnických jednotek (Smolince, Větnice a Liňany). V dnešní oblasti Wendtlandu sídlili Drevané (až do 18. století) na řece Jasné s významnými obcemi Ljauchiv a Vojdars.

Oblast Luticů neboli Veltů

Lutici byli mohutným baltickým kmenem. Za území Luticů považujeme vše na sever od Srbů a na východ od Obodritů a na západ od Pomořanů. Mimoto však existovalo několik kmenů obývajících ostrovy v Oderském zálivu, které se vyčleňují zvlášť.

Původní název tohoto národa byl Veltové, snad z adjektiva velij, tedy velký, později Lutici – potomci Luta. Jednalo se vesměs o nejstatečnější a nejodvážnější slovanský národ, úporně bojovali proti Němcům a křesťanství. Geograf Bavorský (a před tím i Helmold) rozdělují lutickou zemi podle kmenů do čtyř krajů.

První je Chyžinský, jméno pochází od slova chýše, jež značí rybářský příbytek. Ti seděli u moře a na řece Pěné. Jejich sousedy bylo Črezpěňané, tzv. kmen bydlící za Pěnou (črez – přes). Proti Dolencům a Ratarům si postavili hrady Dimin, Jamin a Bycin. Vedle Diminu byl významný hrad Veligost na pobřeží proti Uznojmu a Gockov  u Pěny  s chrámem. Dolencké území se rozkládalo u řeky Dolenky (dnes Tolense), ale o jeho obyvatelích toho mnoho nevíme. Známější jsou Rataři, jejichž jméno pochází od nejdůležitějšího hradu a náboženského střediska všech Luticů, zvaného nejprve Riedegost, později Retra. Hrad ležel uprostřed jezera spojeného s pevninou mostem a byl obehnán hradbou s devíti branami. Uvnitř se nalézal slavný poutní všeslovanský chrám Svarožiče-Radegasta. Proti němu vedli Němci urputné války, r. 1121 jej vyvrátil Lothar. Dodnes nevíme, kde se nalézal.

Kromě výše jmenovaných stáli stranou drobné kmeny jako Moričané, Brižané, Neletici, Líňané, Stodorané (hrady Branibor a Postupim, zakladatelé Berlína), Ukrané (tvrz Pozdivlk) apod.