České národní listy

Příchod Polabanů na území dnešního Německa

Polabsko-baltičtí Slované přišli na území dnešní Severoněmecké nížiny ve dvou skupinách od východu. První překročila Vislu a Odru na severu, podél moře, a pokračovala Pomořanskem na Hamburk, druhá se vydala přes Slezsko a Čechy podle Labe k Sále, a odtud ještě dále k Harckému lesu. Oblast dnešní Lužice byla osídlena národem Srbů (Surbi) až ve druhé vlně, v níž obsadili Čechové, Chorvati, Slezané aj. svá pozdější území, ale na rozdíl nejen z východu, ale i druhotně ze západu (z Drážďanska). Západní Slované sem byli zatlačeni z původních sídel na Visle a Bugu rozpínajícími se Prusy, Litevci, Finy, Estonci atd. Již ve slovanské pravlasti však byli Polabané v podobném zeměpisném rozložení, tedy mezi Čechy a Poláky, jako po stěhování.

Dobu, ve které již sídlili Polabané v dnešním Německu, neznáme. Protože bylo toto území osídleno Góty, můžeme usuzovat, že tam Slované přišli až po odchodu germánských kmenů ve 2. až 4. století. V 7. století je již jejich přítomnost doložena v několika pramenech. Tehdy se polabsko-baltičtí Slované rozpadli do čtyř velkých oblastí. První oblast je srbská, ve středním toku Labe, druhá obodrická, na dolním toku téže řeky, třetí lutická, na východě až k Odře, a čtvrtá pomořanská, mezi Odrou a Vislou (poslední tři tvoří jednotnější celek).

Další zeměpisné názvy  jsou známy až od kronikáře Einharda v 10. století, a to řeky Bilena, Travena, Pana, Ora, Sala. Později se ještě objevuje Habola, Spreuna, Elstra, Milda, Vurta, Pober, Raxa, Nice. Na začátku 11. století podává Adam Brémský nový geografický popis slovanských území. Máme též některé zprávy od Ibráhím ibn Ja´Kúba, jenž se však k naší radosti zabýval spíše Čechami a Prahou, a od Fredegara. Ve 12. století se nám dostává pramenů mnohem častěji v zápisech kronikářů – Helmold, Gallus, Kosmas.