České národní listy

Americká politika proti Rusku a Číně tlačí obě země ke sblížení, a není to žádné překvapení, napsal novinář Jonathan Power v článku pro CounterPunch.

20. srpna 2019 - 10:15

Podle něj však navzdory tomu, že se Západ nezamyslil nad tím, k čemu by taková politika mohla vést, vztahy Washingtonu s Pekingem a Moskvou se ještě dosud nedostaly do slepé uličky.

V roce 1766 carevna Kateřina II. prohlásila Rusko svým slavným dekretem za evropskou mocnost, usilující o to, aby se Rusko stalo jedním z klíčových hráčů evropské politiky. Přibližně ve stejné době,  byla čínská říše soběstačnou zemí orientovanou na domácí politiku, napsal novinář Jonathan Power v článku pro CounterPunch.

Srdce Ruska, poznamenal autor článku, z ekonomického, politického, vědeckého, kulturního a vzdělávacího hlediska, leží západně od pohoří Ural. Navíc podle jeho názoru se tato část země vždy směřovala k Evropě. Lídři země od Michaila Gorbačova po Vladimíra Putina dokonce deklarovali své přání vstoupit do EU a NATO. Bývalý prezident USA Bill Clinton to však znemožnil rozšířením Severoatlantické aliance na východ, čímž porušil slib Gorbačovovi, že tak neučiní.
 
V současné době ruská vláda takovou rétoriku opustila, nemluví o spojení s Evropou, ačkoli se Power domnívá, že většina obyvatel západní části země usiluje o sblížení s Evropou.

Během vedení Spojených států zažil Barack Obama určité sbližování, které vedlo k významnému snížení jaderného arzenálu obou zemí, ale americký Kongres s republikánskou většinou byl proti takovým krokům. To je podle novináře také charakteristické pro administrativu vůdce republikánské strany, současného amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Naopak, Čína je stále politicky soběstačnou zemí, která stejně jako Rusko nechce být obklíčena spojenci Spojených států. V současnosti jsou vztahy mezi Pekingem a Washingtonem navíc komplikovány obchodní válkou.

USA za dobu nejméně deseti let bezděčně přidaly Čínu na svůj seznam jaderných cílů. (Od korejské války v letech 1950-53 Čína nikdy vojensky neohrožovala americké zájmy.)

Nyní prezident Donald Trump v Číně bojuje s kladivem a někteří z jeho poradců hovoří o umístění raket krátkého doletu, které by mohly být jaderně vyzbrojeny, na půdě jeho místních spojenců.

EU se to sice nelíbí, ale hlasitě proti tomu nevystupuje.
 
Za těchto okolností není sblížení mezi Moskvou a Pekingem překvapením, konstatoval novinář. Odmítnuté a ostražité Rusko a sebevědomá Čína, které Západem neustále napadá, zjistily, že stejně jako za sovětských časů by měly hledat politickou a ekonomickou podporu u sebe navzájem.

To však neznamená, že vztahy se Západem jsou ve slepé uličce, tvrdí autor. Čína například podporuje americké snahy přesvědčit Severní Koreu, aby se vzdala jaderných zbraní. Pokud jde o Rusko, země pomohla USA a EU vyjednat s Íránem dohod o jeho jaderném programu. Kromě toho Spojené státy nakupují ruské raketové motory a používají ruské rakety k poslání svých astronautů do společně vlastněné Mezinárodní vesmírné stanice. Rusko spolupracovalo s USA na odstranění chemických zbraní ze Sýrie.

Přesto se novinář ptá, zda se Západ aspoň na minutu zamyslel, k čemu může taková „negativní“ politika vůči Moskvě a Pekingu vést.
 
„Žádná z těchto dvou hrdých zemí nedovolí, aby byly šikanovány," zdůraznil Power v článku pro CounterPunch.

(kou, prvnizpravy.cz, counterpunch.org, foto: arch.)