České národní listy

Co psal profesor Karlovy university JUDr. Pavlíček, CSc., o šlechtě u nás

Na tomto místě záměrně nenazývám šlechtu u nás "českou nebo moravskou", jak to činí současná média a některé výstavy. Není to správné. U nás existovaly zhruba tři velké skupiny šlechty, jejichž složení zlomily pobělohorské generální patenty. 

Jednak tu byla domácí česká a moravská šlechta (například  Bubnové z Litic, Budovcové z Budova, Cernínové z Chudenic, Dohalští z Dohalic, Lobkovicové, Vchynští-Kinští, Šternberkové, Tovačovští z Cimburka, Valdštejnové, atd. pokud ukazujeme panský stav, anebo například  Bukůvkové, Čejkové z Olbramovic atd. pokud ukazujeme vladyckou šlechtu) Tato skupina byla likvidována Habsburky a jejich komisemi Lichtenštejnů a Ditrichštejnů po Bílé Hoře - všichni nekatolíci v období let 1623-1643 byli pro trestem smrti vyhnání ze země a vytvořili tak  český šlechtický exil v Evropě. Příslušníci domácích rodů, kteří katolizovali, směli zůstat a velkou měrou germanizovali a sloužili Habsburkům ( jako například italovrah Radetzky, Czerninové, rod Dubskych z Lysic a Hoštic,  a jiní). Dále tu byla skupina nižší šlechty, vzniklé z patricijské vrstvy, především od 16.století (Dačičtí z Heslova, Vodňanští, atd.) 

Druhá skupina byla šlechta zdomácnělá, přišlá do země v různých dobách ( například rody jako Belcredi nebo Mensdorf-Pouilly, známé svým pročeským postojem). Těmto přísluší de facto i název "zemská šlechta", který nepatří třetí skupině.

Třetí skupina byla šlechta cizí, příchozí po Bílé Hoře, která na základě habsburských trestních dekretů, tzv. generálních patentů,  de facto uloupila majetky z konfiskátů nekatolíků (Smiřických, Valdštejnů, Trčků atd.). a pouze tehdy, když se nekatolíci káli a konfirmovali na katolicismus, byli někdy výjimečně pardonováni. Sem patří obří skupina cizí nikdy nezdomácnělé šlechty(přičemž někteří přišli již před Bílou Horou) například Althanové,  Buquoyové (potomci habsburského generála), Colloredo-Mansfeldové, Ditrichštejnové, Schwarzenbergové (mající inkolát až po Bílé hoře 1658, přestože tvrdí své předbělohorské počátky), Lichtenštejnové (rody Ditrichštejnů a Lichtenštejnů byli komisaři konfiskací), Thun-Hohensteinové, Rohanové, Salm-Reifferscheidtové Neuburg, Hainsbach, Raitz a jiné jejich větve, Schoellerové, Pallavicini, Serényiové, von Spee,  rod Stadnitzky atd. atd. Zde jde o to, že tyto rody se nikdy nesžily s českým národem (i někdy přes pozdější osvícenské tendence) a zachovávaly kulturu cizí, označovanou za vyšší, evropskou, kosmopolitní, katolickou atd. v protikladu ke staré české společnosti nižších utlačených společenských tříd (starého  poddaného robotného, svobodnického a vladyckého stavu, řemeslnictva a měšťanstva)

Teprve po tomto hrubém, telegrafickém, zjednodušeném úvodu,  můžeme přikročit k citaci pana profesora JUDr. Václava Pavlíčka, CSc,  em. vedoucího katedry práva Karlovy univerzity o šlechtě u nás. Pan profesor, přední znalec dekretálního práva a historického státního práva u nás, napsal vynikající předmluvu ke knize svého žáka docenta Josefa Bendy "Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989" ( I. vydání 2010, II. vydání Tuláček Praha 2013, z něhož cituji). Tato předmluva vyšla jak knižně, tak i v separátu pod názvem "Právní problematika restituce velkého pozemkového majetku šlechty a spory o českou státní ideu" (psáno 28,10, 2012, 23 stran.).

Profesor Pavlíček velmi výstižně charakterizoval refeudalizační tendence české popřevratové společnosti po zániku ČSR, přičemž konstatoval, že tyto tendence jsou namířeny proti demokratickým hodnotám české státnosti stoupenci "odmasarykovštění" české státnosti. Současně konstatoval, že takový trend glorifikace  aristokracie a monarchie má sice podporu médií, ale ve společnosti se setkává dosud s odporem.

Podle profesora Pavlíčka problém spočívá i v tom, zdali takové historické vědomí mělo základ v realitě jednání šlechty vůči českému národu a historik nemůže připustit, že by se takové názory udržovaly bez reálného základu při několikerých změnách státních forem a politických režimů.

Profesor Pavlíček přesně poukazuje na názory TGM a Antonína Švehly (představitele agrární strany a zastánce konfiskace pozemků velké šlechty pro domácí rolnickou kolonisaci). Přitom podle pana profesora nelze tvrdit, že by názory TGM nebo Antonína Švehly mohly být pokládány za "marxistické nebo národně liberální".

Pan profesor cituje Švehlova životopisce O. Frankenbergera, podávajícího jeho politický profil v projevu na Žofíně roku 1909 ( tj. za vlády  rakouského císaře Franze Josefa I.), kdy Antonín Švehla pravil toto:

"vše jste nám vzali, svobodu i volnost, víru i majetek, pošlapali lidská práva, z národa nezbyl tu nikdo, než ušlapaný, utýraný lid venkovský. Ztratili jsme šlechtu, odcizila se nám."

Dále profesor Pavlíček cituje TGM, který zobecnil zkušenosti českého národa se šlechtou a monarchií, když napsal: 

" My staletí odvykli jsme mít krále. Habsburkové nám vždy byli cizí: také aristokracie se národu odcizila, protože se přimkla k cizím Habsburkům".

V poznámce k tomu TGM dodává:

"Hrabě Czernin v řečeném memorandu, podaném Františku Ferdinandu, žaluje na Čechy, že prý mají nejméně dynastického citu. My tu denunciaci českého šlechtice, jenž před lety se prohlásil za Němce, ochotně kvitujeme".

Masarykova slova potvrdila i patolízalská deklarace šlechty k Habsburské dynastii ještě 22. října 1918 ve vídeňské sněmovně, kterou přečetl Clam-Martinic, a již podepsali Z. Lobkovic, F. Lichtenštejn, J. Chotek, 

J. Nostitz, a F. Czernin. ( Op. cit, pozn 11: TGM, Nová Evropa. stanovisko slovanské Dubský Praha 1920, str.176.) (Konec citace předmluvy pana profesora Pavlíčka).

K tomu všemu řečenému lze dodat:

Vy, čeští politikové a předáci, kteří jste se poklonili na Hradě zesnulému u nás, podle našich zákonů občanu Schwarzenbergovi, v zahraničí fürstu Schwarzenbergovi, podle nás legionářů  protivníku českého národa, prohlášenému Böhmischovi, jenž posílal presidenta Beneše posmrtně na tribunál v Haagu, pamatujte  na slova Antonína Švehly a presidenta Tomáše Garrigue Masaryka o šlechtě u nás!

Je to MENE TEKEL českého národa. Nechtějte, aby jednou padl na vaše hlavy.

Jiří Jaroš Nickelli, potomek svobodníků Jarošů, a rodu Nickelli, příbuzný rodu Dačických, potomek ruského legionáře zabitého gestapem, příbuzný odbojářů zahynulých v Osvětimi a na Pankráci