Co Kozel dělá ?
Co dělá Kozel?
Marek Řezanka
Vlk hlídá ovce, liška kurník střeží.
Vůl oplodnit má krávu místo býka.
Vůz táhne želva – vskutku bez otěží,
porcovat maso zbylo na králíka.
Kukačky péče o hnízdo se týká.
Lev spolu s tygrem všechny kozy dojí
a je to zajíc, kdo vyzývá k boji,
zatímco osel dělá pokladníka.
Léčit má ovád – a komáři hojí.
Co dělá kozel? Přece zahradníka.
Tchoř má dbát o to, aby byt byl svěží.
Chov tučných kaprů na starost má štika.
Lenochod závod míru zrovna běží.
Na práci v šatně statný mol si zvyká,
straka má skvělé místo klenotníka.
Rak podílí se čile na vývoji,
slepice v čele vědců hrdě stojí.
Papoušek plní roli zpovědníka.
Vosy zas pevně péče o sad pojí.
Co dělá kozel? Přece zahradníka.
Žralok dbát vzorně měl by o pobřeží.
Komu že se to „ctihodnosti“ říká?
Chameleonům. Kdopak dřevo těží?
Kůrovci. Krysu vzali za skladníka.
Červotoč přijal místo knihovníka.
Kuchaře chcete? Mouchy se již rojí.
„Odborníci“ jsou tady vlastně dvojí:
Jeden vše zkazí – druhý blahem hýká,
neb ve své funkci sám se uspokojí:
Co dělá kozel? Přece zahradníka.
Takový zlořád dlouho neobstojí.
Upadne, zetlí, rozpadne se v hnoji.
Ponořen do tmy takový svět pyká.
Ego pár tupců funus mnohým strojí.
Co dělá kozel? Přece zahradníka.
Namluveno: www.muamarek.cz/files/mp3/co-dela-kozel.mp3
V minulé stati jsme se zaměřili na ministra vnitra, Víta Rakušana – a koordinátora strategické komunikace, Otakara Foltýna.
Vít Rakušan ovšem není jediným ministrem, který měl již dávno rezignovat. V pomyslné řadě za ním stojí Marian Jurečka (KDU-ČSL), Ivan Bartoš (Piráti), Mikuláš Bek (nestraník za STAN), Vlastimil Válek (TOP09), Marek Výborný (KDU-ČSL), Jozef Síkela (nestraník za STAN), Petr Hladík (KDU-ČSL), Zbyněk Stanjura (ODS), Jana Černochová (ODS) či bakalář Jan Lipavský (Piráti).
Marian Jurečka: Prokazatelná lež o večírku v den tragické střelby v Praze v prosinci 2023.
Ivan Bartoš: Hrubě nezvládnutá digitalizace ve stavebním řízení.
Mikuláš Bek: Kolaps v případě elektronických přihlášek na střední školy.
Vlastimil Válek: Zásadní výpadek léků, lži v kauze IKEM (Michal Stiborek).
Marek Výborný: Sám přiznal, že resortu zemědělství nerozumí. Nezvládá ho. Přispívá ke kritické situaci českého zemědělství.
Jozef Síkela: Stát v roce 2023 během vlny zestátňování podniků za doprovodu velké kritiky koupil za osm miliard zadlužené plynovody Net4Gas. Obchod prosadil právě ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN). Tento nákup obhajoval jako strategickou investici v podobě kritické infrastruktury. Platit budeme muset, třebaže potrubím nic nepřitéká. Vyšší platby se tak dotknou jak českých domácností, tak firem. Jozef Síkela selhal v energetické politice – a je zodpovědný za klesající konkurenceschopnost českého průmyslu.
Petr Hladík: Privatizační kauza Taxis. Prosazuje Green Deal v podobě, jež je pro český průmysl zhoubná.
Zbyněk Stanjura: Je zodpovědný za růst státního dluhu. Má na krku kauzu „Slezanka“.
Jana Černochová: Požadovala útok na Rusko, aniž čekala na výsledky šetření dopadu ukrajinských raket na polské území. Veřejně schvalovala atentát na civilistku a novinářku, Darju Duginovou. Usiluje o zvýšení pravomocí vojenské policie, což by vedlo k výraznému omezení svobod každého občana. Vyzývala k vystoupení z OSN, čímž zpochybnila důvěryhodnost České republiky.
Bakalář Jan Lipavský: Totální zhroucení koncepce české zahraniční politiky. Bez důkazů nazval opozičního politika „bezpečnostním rizikem“.
Vidíme tedy, že kabinet Petra Fialy je nedůvěryhodný jako celek. Je to jeden „kozel zahradníkem“ vedle druhého. Ale nedůvěra občanů v politiku nepramení toliko z působení vlády. Na příkladu senátních voleb opakovaně vidíme nezájmem občanů o tento druh voleb. K druhému kolu se často nedostaví i více než 80 % oprávněných voličů.
Něco je tu tedy nastaveno dlouhodobě velice špatně. Ať nám pak ale žádný koordinátor strategické komunikace nevykládá o tom, že za naši nedůvěru může ruský prezident. Takové tvrzení je v konfrontaci se vším výše uvedeným jedině k smíchu.
Ve skutečnosti můžeme hovořit o hluboké politické krizi, která více méně zasáhla celý evropský kontinent, a která spočívá v unifikaci stran, aspoň hlavní opoziční a vládní, aby ty byly od sebe k nerozeznání, a aby politici nebyli osobnostmi s názorem, ale nejlépe vydíratelnými figurkami, které bez řečí udělají to, co se jim v zahraničí zadá. Proto například napříč Evropou upadá význam sociálních demokracií, snad jen s výjimkou Slovenské republiky. V České republice už naopak došlo, metaforicky řečeno, k její kremaci.
Volební účast v parlamentních volbách v roce 2021 představovala v České republice necelých 66 %. To znamená, že cca 34 % oprávněných voličů k volbám vůbec nedorazilo. V případě voleb do Evropského parlamentu činila voličská účast ani ne 37 % oprávněných voličů. To znamená, že k volbám nedorazilo zhruba 63 % občanů s volebním právem. Taková účast je vyloženě tristní.
V každém případě však vidíme, že poptávka se zde nestřetává s adekvátní nabídkou. Značná část voličů poptává cosi, čeho se jí nedostává. Druhým problémem potom je, že se voliči i při bídné nabídce nenechají vyburcovat, aby aspoň dokázali odvrátit pro ně nejhorší scénář.
Nic to ovšem nemění na tom, že velká část občanů se necítí být kýmkoli hájena.
Do toho všeho nějaký Otakar Foltýn prohlásí 4-5 % občanů za „zombíky“, a část z nich za „svině“. Jen proto, že odmítají uvěřit médiím, že Ukrajina může porazit Rusko, že protiruské sankce jsou účinné, že prapor Azov není fašistický, že se Ukrajina nepotýká s obří korupcí, že Rusko (Muselo by být padlé na hlavu) provedlo teroristický útok na Nord Stream či ostřelovalo elektrárnu pod svou kontrolou, o nich prohlásí, že fandí Putinovi, a zahájí proti nim veřejný lynč, aby se občané o takovýchto otázkách báli diskutovat – a nedej bože, aby dospěli k jiným závěrům než Pětistrana a Vláda.
Jak se asi cítí občané se silně vyvinutým odporem ke všem formám nacismu a fašismu, když vidí, jak vlčí hák a černé slunce jsou propagovány bez postihu, stejně jako Bandera Party v Plzni či producírování členů výše zmíněného praporu Azov v Praze? V Kanadě se v září 2023 tleskalo nacistovi Jaroslavu Hunkovi – a zapomínat bychom neměli ani na počin Jaromíra Štětiny (TOP09), který již v červenci 2015 pozval do Evropského parlamentu pozval neonacistu Andrije Bileckého.
V žádné ze soudobých vládních zpráv o extremismu se nedočteme nic o sílící podpoře nacistických symbolů, zato se dočteme o jakémsi protisystémovém hnutí, kterému tyto projevy vadí a silně ho znepokojují.
Ve středu uplynulo výročí událostí Pražského jara v roce 1968 – a řada našich občanů si s odkazem na Karla Kryla přijde ve stavu, kdy eufemisticky řečeno ryje ústy v zemi.
Toto datum bychom měli brát jako apel, kdy jsou občané vládní mocí veřejně zastrašováni, aby nešířili názory, které vláda označí za nežádoucí, a kdy tito občané nemohou věřit ani médiím a ani soudům.
