České národní listy

Chvilka pro demokracii?

Prof. PhDr.Stanislava Kučerová, CSc.

Podivný nápad. Slyšeli jste to na Letné? Demokracie pro chvilku? Na chvilku? Milion chvilek pro demokracii? Snaha prosazovat chvilkové  nápady? Tedy nápady nekritické, nepříliš informované nebo zmanipulované?  Bez záruky? A to má být  demokracie? Není to spíše anarchie? A komu taková  předstíraná demokracie prospěje? Kdo ji vyvolal a kdo ji podporuje?

Politický život v demokratickém státě se nevyhne nebezpečí partajnictví. Jako mor se tu často  šíří ješitnost a prestižnost politických vůdců a projevy  nepřátelství vůči  politickým protivníkům a rivalům. Leckdo usiluje všemožně je  zničit, pomluvit, diskvalifikovat, dehonestovat. Vyřadit z konkurenčního boje. Ale co má v tom případě dělat občan? Občan by  neměl podléhat podobným formám politického boje. Neměl by se smiřovat se sebeláskou, egocentrismem, nedostatkem  sebekritiky a  s velikášstvím  některých stranických vůdců. Ani s jejich nepřátelským tažením proti politické konkurenci. Neměl by se účastnit žabomyších vojen a intrik, které takoví vůdcové vedou, ani když se ti vůdcové zaštiťují demokratickými hesly a prohlašují  sami sebe  za „pravé“ demokraty a za nejpovolanější „ochránce demokracie“. 

T. G. Masaryk jako zakladatel a první president Československé republiky se stal učitelem demokracie ve státě  Čechů a Slováků. Zdůraznil, že jen vzdělaný národ může být svobodný, a že bez výchovy k demokracii nemůže demokracie existovat. Demokracie  je podle něho politická organizace společnosti na mravním, humanitním základu. Není to žádný „Kocourkov“ ani „Hulvátov“. Masarykova demokracie spočívá na práci,  na poctivé a odpovědné práci a na otevřené  diskusi. Lidé si vyměňují názory na vzniklé problémy a hledají řešení, která by odpovídala zjištěným faktům a situacím. Řídí se argumenty, navzájem si předkládají důvody a podle nich volí přístupy a řešení. Řádně, odpovědně a důvěryhodně. Nepodléhají  líbivým  heslům a slibům, manipulačním trikům  nebo dokonce  nátlaku. Jsou tolerantní a solidární. Odmítají neodpovědné politikaření a politické hašteření. Usilují o společenský konsensus, o shodu a souhlas mínění z hlediska veřejného zájmu a obecného prospěchu. 

Cílem demokracie  je správa společných věcí pro obecné blaho. Tato správa podléhá parlamentní kontrole. Demokratické zřízení  není možné bez vědy a bez pokroku ve všech oborech lidské činnosti. Není možné ani bez lidskosti, bez  humanity, bez mezilidské  vzájemnosti a vstřícnosti. Podstatu demokracie definuje nezapomenutelné heslo Velké francouzské revoluce: „Volnost – rovnost – bratrství“.

Pokračovatel Masarykův, president Edvard Beneš, byl hluboce otřesen selháním demokratických společností vlivných velmocí  v době mezi dvěma válkami. Napsal o tom několik výstižných a dodnes inspirujících spisů. Vyzýval k promyšlené  demokratické politice nejen správní, ale i hospodářské a sociální.  Uvažoval o nových formách celoevropské bezpečnosti a předvídal i mnohá nebezpečí v budoucí  Evropské unii, jak je vidíme dnes. O boji za demokracii vypovídá  celoživotní zkušenost presidenta Edvarda Beneše,  i o tom, že on nikdy svůj boj za demokracii nevzdal. A jeho odkazu, tak jako Masarykovu -  „věrni zůstaneme“.

Historické vědění a zkušenost, jak jsme je v naší zemi  prožívali, to věru nejsou nápady „na chvilku a pro chvilku“ ! Takové nápady povrchního politického hašteření opravdu nestojí za to, aby se lid  kvůli nim scházel na Letné.