Jdi na obsah Jdi na menu
 


Četnickou stanici přepadlo 50 ozbrojených ordnerů pod záminkou, že jdou přebírat pořádek

30. 5. 2023

Četnickou stanici přepadlo 50 ozbrojených ordnerů pod záminkou, že jdou přebírat pořádek

 

V pohraničí žil a působil můj otec jako četnický strážmistr od roku 1920. Nejdříve to bylo na Těšínsku, později – od roku 1934 – na severní Moravě, v Městečku Trnávka na Moravskotřebsku, kde sloužil jako velitel četnické stanice, v roce 1938 také jako velitel jednotky Stráže obrany státu. To byla formace složená z aktivních četníků, policistů a vojáků, kteří měli zastavit německý útok do okamžiku, než se zmobilizuje armáda. Stáli v pohraničních lesích od května 1938.

 

Situace se u nás radikalizovala od začátku roku 1938, protože v místě žil poslanec Henleinovy strany Hodina. Na četnickou stanici docházely zprávy o ozbrojování Němců pašovanými zbraněmi, byl přiveden třináctiletý kluk s půlmetrovou dýkou, četnickou stanici přepadlo 50 ozbrojených ordnerů pod záminkou, že jdou „přebírat pořádek“, a to ještě dříve než byla podepsána Mnichovská dohoda. Také v nedaleké Moravské Chrástavé byla četnická stanice přepadena ordnery.

 

Utíkali jsme dvakrát. Protože Městečko Trnávka  nebylo uvedeno v okupovaném pásmu a žilo zde pouze 19 % Němců, vrátili jsme se tam. Po intervenci poslance Hodiny v Berlíně, že „jeho celoživotní dílo je v troskách, má-li zůstat v Čechách“ byli jsme v listopadu přece jen zabráni, a tak vyhnáni podruhé.

 

Otec byl někde ve službě, já s maminkou jsme utíkali v noci. Přijel pro nás otcův kolega ze sousedního okrsku se třemi žebřiňáky, na něž se vše, co se dalo, prostě vysypalo. Utekly jsme pouze těsně za hranice v naději, že nejde o definitivní řešení. Získaly jsme velice provizorní přístřeší. Otec s celníky odešel jiným směrem – mohli jsme se pak navštěvovat jednou za čas po několikahodinové cestě lesem; komunikace byly okupací přerušeny.

 

Všichni jsme museli optovat pro Říši, protože i ryze česká obec, kam jsme měli po otci domovskou příslušnost, byla na Bruntálsku a byla Němci zabrána; tím jsme automaticky nabývali říšské občanství, o něž jsme pochopitelně nestáli.

PhDr. Zdena Němcová, tehdy Městečko Trnávka