Jdi na obsah Jdi na menu
 


Československu zůstali věrni

31. 10. 2022

Československu věrni zůstali

Tato kniha vyšla s podporou projektu Dokumentace osudů aktivních odpůrců nacismu.  Projekt vzešel z usnesení vlády České republiky č. 1081 ze dne 24. srpna 2005. Publikaci vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v r. 2008.

 

„…Z celého spektra politických stran působících v první Československé republice měla jako jediná členy i voliče mezi příslušníky všech národností programově internacionální KSČ. V roce 1938 však s vlastním řešením ná­rodnostní otázky nepřišla. Z komunistického tábora zaznívaly jen neurčité návrhy na boj proti nezaměstnanosti v pohraničí a na správní reformu zajišťující jazykovou rovnoprávnost ve státní správě. Komunistická stra­na včetně svých německých členů se ovšem v době mnichovské krize zařadila mezi důrazné obránce republiky.  Společný postup sociálních demokratů a komunistů byl i v kritických okamžicích sklonku třicátých let uskutečnitelný pouze výjimečně. Na místní úrovni se představitelé levice někde byli schopni dohodnout, ale oficiální a deklarovaná součinnost byla stále nereálná.

 

Svébytný prvek v boji proti Sudetendeutsche Partei (henleinovští nacisté) představovaly oddíly branných sborů Rote Wehr, později přejmenované na Republikanische Wehr a ustavené německými sociálními demokraty už v roce 1934, a komunistických Arbeiter Wehr. První skupiny Rote Wehr vznikly v severozápadních Čechách s původním cílem chránit schůze a další akce své strany. V době bezprostředního ohrožení republiky se účastnily nepolitických forem boje proti henleinovcům, rozbíjely jejich schůze a srazy a znemožňovaly šíření jejich propagandy. Příslušníci Rote Wehr složili 3. července 1938 i přísahu věrnosti ČSR a v zářijových dnech aktivně bránili republiku. Na některých místech spolu s jednotkami stráže obrany státu bojovali proti ordnerům a sudetoněmeckému freikorpsu. V Nýrsku se zúčastnili odražení dvou útoků freikorpsu z bavorského Sambachu a v Mikulově vznikl oddíl Rote Wehr v počtu sto padesáti mužů, který byl za zářijové mobilizace vojensky vyzbrojen a začleněn jako samostatná jednotka do mikulovské posádky československé armády. Vedení DSAP oddíly Rote Wehr rozpustilo až 2. března 1939. Podobně jako Rote Wehr působily oddíly Arbeiter Wehr, k jejichž zřízení dostala KSČ povolení 8. srpna 1938. Předsednictvo KSČ schválilo jejich statut a organizační řád 9. září a v době mobilizace pak zajišťovaly většinou týl československé armády. Arbeiter Wehr byla zakázána orgány pomnichovské republiky 16. listopadu 1938.

 

Situace odpůrců nacistického režimu nyní už v bývalém československém pohraničí se zásadně změnila po odstoupení území na základě Mnichov­ské dohody. Antifašistické síly se vzhledem k relativně nečekané a rychlé okupaci neměly možnost připravit na organizované hnutí. Ještě před obsazením odstoupeného území německou armádou začal doslova hon na aktivisty z řad sociálních demokratů a komunistů. Ostatně sám Konrad Henlein tehdy prohlásil: "Chceme politické odpůrce zavřít, až zčernají. " Různě perzekvováni byli i vracející se demobilizovaní vojáci anebo antifašisté, kteří uprchli do vnitrozemí, ale později se z rozhodnutí československých orgánů museli do svého bydliště vrátit, když nezískali povolení zůstat v československém vnitrozemí. Mezitím se díky podpoře zfanatizovaného a nacismem oslněného obyvatelstva podařilo represivním složkám nacistického aparátu sestavit seznamy antifašistů a následně podle nich i zatýkat. Rozsah zatýkání byl nakonec širší, než se předpokládalo, a to hlavně proto, že si mnozí henleinovci nyní vyrovnávali se svými odpůrci i osobní účty.

Zatýkání "nepřátel Říše" probíhalo od 1. října a preventivní úder nacis­tické moci, jak už bylo zmíněno, směřoval především proti sociálním demokratům, označovaným v nacistických dokumentech jako "marxisté", a komunistům. Německá sociální demokracie v Československu, jejíž vedení zastavilo činnost svých organizací na odstoupeném území hned od počátku října 1938, měla před okupací přes osmdesát tisíc členů.

Podle  odhadů jich sedm tisíc bylo zatčeno v prvních týdnech okupace pohraničí. Jako celkový počet uvězněných německých sociálních demo­kratů za války bývá uváděno dvacet tisíc osob, reálnější odhad je ale asi patnáct tisíc osob. Z třinácti tisíc předválečných členů KSČ německé národnosti z českého pohraničí jich okamžitě po obsazení odstoupených území bylo zatčeno asi tisíc čtyři sta a za celou dobu okupace jich bylo vězněno asi čtyři a půl tisíce. Nakonec ale policejní teror vedl k přeplnění věznic a Reinhard Heydrich musel 24. listopadu 1938 vydat rozkaz, kte­rým nařizoval přehodnotit důvody zatčení a méně nebezpečné vězně propustit. Část zadržených osob byla pak skutečně propuštěna. S cejchem nespolehlivosti však žila pod trvalým policejním dohledem a neustálému špiclování byla vystavena i od ostatního obyvatelstva.

Se zřetelem k uvedeným skutečnostem - vlně teroru i náladě většiny německého obyvatelstva, u něhož převládalo nadšení z "osvobození" a oddanost ,Vůdci" i nacistické ideologii a které považovalo jakékoliv oslabování režimu za zradu - je zřejmé, že okamžité zahájení a vedení jakékoliv protinacistické činnosti bylo na území okupovaného pohraničí bezprostředně po jeho obsazení prakticky nemožné. Nepočetní odpůrci nacistického režimu, o nichž navíc jejich okolí vědělo, se museli omezit na vzájemné informování, solidaritu a morální nebo materiální podporu pro rodiny zatčených. Ojediněle se objevovaly protinacistické nápisy a letáky.  Tento drobný, spíše pasivní odboj byl nejčastější formou odporu po celou dobu války…“.

 

Výňatek z knihy