České národní listy

České národní obrození a současnost

Marie L. Neudorflová

Září 2022

České národní obrození nebylo hnutím proti rakouské nadvládě. Přes jedno století to bylo hnutí za kulturní pozvednutí národa, neboť rozdíl mezi úrovní kulturní i sociální vládnoucích a bohatších Němců, podporovaných rakouskou vládou (šlechta byla také německá), byl nesmírný.

Čeští obrozenci se ujali obrody národa čistě z lásky k českému národu, ke svým předkům a k velkým osobnostem zvláště české reformace, jejichž práce byly známy navzdory zákazům, pálení knih a kacířů. Ovlivněni osvícenstvím a vědeckými metodami, začali odhalovat českou historii a kultivovat český jazyk. Obecný nevzdělaný lid totiž stále mluvil česky, ale nesjednocenou a nekultivovanou češtinou. Občas toto úsilí mělo i politický nádech (Dobrovský, Pelcl, Jungmann).

Teprve Palacký a hlavně Karel Havlíček Borovský vneslí do tohoto sílícího proudu víru, že schopnost práce pro svobodu a samostatnost národa závisí na úrovní národa, zvláště kulturní, politické i mravní. V podtextu byla víra, že příležitost k samostatnosti národa, zbavit se cizí, nespravedlivé nadvlády, čas od času přichází, ale je třeba být na ně připraven. Této přípravy, v podobě rozvíjení vzdělávání, včetně politického, české veřejnosti, se chopil hlavně Karel Havlíček Borovský a v jeho úsilí pokračoval, v poněkud svobodnějších poměrech, po třicet let Tomáš Garrigue Masaryk, který se opíral o znalosti důležitých aspektů české reformace i obrození. Ale opíral se i o poměrně důkladné znalosti současnosti a věnoval mnoho práce tomu, aby lidé rozuměli světu, ve kterém žili, aby rozuměli hlavním ideologickým proudům.

Všichni tito velikáni odmítali stavovskou organizaci společnosti, ovlivňovali veřejnost svým demokratismem, vírou, že lidé mají přirozené právo rozvíjet svůj pozitivní duševní i mravní potenciál, a uplatňovat ho k prospěchu svému i národa. V této atmosféře chudý český národ budoval své školství hlavně z veřejných sbírek.

Vědomé vlastenectví, spoléhající na vlastní síly, se tak stalo hlavním nástrojem nejen k rozvíjení jeho kultury, úrovně a k důstojnějšímu životu, což jim Němci, se svým věčným pocitem nadřazenosti, vlastně nikdy neodpustili. V současnosti se to projevuje jak v přístupech k malým středoevropským národům v EU, tak v globalistické orientaci, která postrádá respekt k národům, ba i státům, a vnímá realitu jen z hlediska zájmů nadnárodních korporací a jejich zisků.

Vzhledem k tomu, že skutečný demokratismus, politický, kulturní, sociální, je v konfliktu s expansivním globalismem, neoliberalismem, neboť jejich důležitým aspektem je destrukce podmínek pro rozvíjení demokracie, hodnotné kultury, mravní a sociální úrovně lidí. Svým způsobem to znamená úsilí navrátit se ke stavovské hierarchické organizaci společnosti s malou, po všech stránkách privilegovanou mocenskou menšinou, a neprivilegovanou, nesvéprávnou, kulturně, sociálně a mravně zanedbanou většinou, jako tomu bylo po většinu historie.

I přístupy k minulosti začínají nabírat silný nádech středověké scholastiky, věnující se nedůležitým problémům. I to je metoda jak podemlít schopnost lidí rozumět světu, ve kterém žijí i jejich schopnosti bránit možnosti ke svému duševnímu rozvoji, ke znalostem a tím i schopnost politické participace ku svému prospěchu i prospěchu národa. Když se podíváme do historie je zjevné, že úroveň většiny lidí, kulturní, vzdělanecká, mravní, sociální, se začala rozvíjet až s rozvojem národů částečně v reformacích a hlavně vlivem osvícenství.

Náprava je v současné situaci hlavně na bedrech inteligence - zabývat se pozitivními tradicemi hodnými následování, přispívat ke vzdělání veřejnosti, a to historickému, ke schopnosti rozlišovat, co je a co není důležité z hlediska veřejných a národních zájmů, k zodpovědnosti za to pozitivní, co nám minulé generace zanechaly, odkrývat lži valící se z medií, od politiků, inspirovat k zodpovědnosti za druhé, za národ, statečně se bránit neblahým tlakům, zvláště zvenčí, které námi v podstatě pohrdají a manipulují nás do jejich služeb pro jejich zájmy, které nesouzní ani s naší důstojností ani potřebami.