Česká ratifikace Lisabonské smlouvy je neplatná - Retro

Autor: Jan Zeman | Publikováno: 16.11.2009 | Rubrika: Zamyšlení

"Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, jehož bylo dosaženo donucením zástupce státu činy nebo hrozbami, je bez jakéhokoliv právního účinku."

- Tak zní platný článek 51^* Vídeňské úmluvy o smluvním právu, kterou by se měly řídit mezinárodní smlouvy mezi státy.

Patří k okřídleným zásadám práva, a logika je jasná i lidem zcela nevzdělaným v tomto oboru, že jakákoli smlouva uzavřená některou ze stran pod nátlakem, či dokonce z donucení, je od počátku neplatná. Nemá tedy nic moc smysl někoho činit nátlak uzavřít smlouvu - zvlášť, když se to nedá pořádně ututlat.

Analogicky nemá moc smysl z pozice nějaké vrchnosti někomu ustanovit uzavření smlouvy jako povinnost. - Má to svou logiku: Nikoho nelze donutit uzavřít smlouvu tím, že mu to nějaká vrchnost uloží jako povinnost, když na to není zákon stanovující smluvní přímus - protože kdyby to udělala, stane se tak dotyčný právě v tom nesvéprávným a nesvéprávní jak známo nejsou způsobilí uzavírat smlouvy, a i kdyby k tomu klikyháku pak přidali třeba i srdíčko, dvě, uzavření takové smlouvy by pak nebylo nikdy platné a vrchnost by zase byla tam, co byla, či i trochu níže vzadu.

Co začíná diktátem, končí zpravidla diktaturou.

A vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva - jakkoli to z ní není na první pohled a díky její mimořádné složitosti patrné - jde výrazně proti demokratickému řádu lidských práv a svobod - nelegitimizuje se v takovém případě pak - jak už naznačil ostatně i prezident ve svém prohlášení k jejímu podpisu - reálná možnost aktivace** čl. 23 Listiny základních práv a svobod - se všemi mimořádnými důsledky, které by to mohlo mít pro viníky odpovědné za možnost aplikace Lisabonské smlouvy a Evropské lisitiny práv (ze které mimochodem žádnou právně závaznou výjimku nemáme) a to včetně jejího zlověstného oficiálního výkladu^*** v souvislosti třeba se samotným právem na život?

Není to náhodou tak, že v čistě právním smyslu není až na další možné aktivovat článek 6 odst. 2 Lisabonské smlouvy a smlouva tedy nevstoupí právně v platnost 1. prosince, jak tvrdí tisk, neboť čl. 51 Vídeňské konvence je zmíněnému článku Lisabonské smlouvy i např. v rámci našeho vnitrostátního práva (čl. 10 a čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR) nadřazen? Nebyl by náhodou případný vstup Lisabonské smlouvy v platnost nezákonný? (Obdobně se možná můžou ptát i v dalších evropských zemích, neboť ČR není jistě jedinou zemí, kde byla Lisabonská smlouva schválena pod nátlakem hrozeb)

Ať už je odpověď na poslední otázku jakákoli, vlak evropské integrace je rozjetý a zjevně ho nelze zastavit, držte si klobouky, půjde to z kopce. Otázkou však také je, zda už nepřekročil svou konstrukční rychlost - obvykle to totiž nevypadá dobře, když vlak ve vysoké rychlosti vykolejí, nebo narazí do nečekané překážky, před níž už není schopen zastavit, třeba proto, že se již při výrobě rychlovlaku pro ten spěch šetřilo na brzdách.

Je celkem jasně patrné, že smlouva bude implementována tak jako tak, jako se ostatně už vlastně delší dobu pokoutně děje, a že si zřejmě nikdo z euroelit právním aspektem věci moc hlavu neláme a Lisabonská smlouva vstoupí v platnost de-fakto. Nemohlo by to mít ale zcela nepředvídatelné, absurdní a nebezpečné důsledky? Jde ale přece o nás o všechny, neměli bychom se nad tím zamyslet?

Obávám se ovšem bohužel, že než by případně byla výše zmíněná relativně jednoduchá logika práva široce uznána za hodna pozornosti, resp. než se vyskytne dostatečná politická síla k jejich účinné aplikaci, pokud vůbec, dost lidí, co jsou schopni ji pochopit, ocitne se Evropa pod knutou jen velmi těžko odstranitelné diktatury šašků, kteří ani nebudou schopni celý ten moloch udržet v chodu politicky a hospodářsky - když nebyli schopni zajistit ani byť jen uvedení jeho základního dokumentu do života alespoň s nějakým zdáním legitimity - takže už proti nim podle všeho stojí většina obyvatel. A pak tedy nějaká demokracie není vůbec možná ani byť jen teoreticky, protože lidé to už prostě povětšině nechtějí, pokud to kdy vůbec chtěli, jsou celým tím cirkusem znechuceni a mnozí dokonce už volají přímo po vystoupení z EU.

Tím, že prezident nakonec podepsal Lisabonskou smlouvu na diktát Ústavního soudu, tím podle mého názoru dostala definitivně neodstranitelný punc nelegitimity. Kdyby ji nepodepsal, tak ať už by abdikoval, nebo ne - jak někteří volají - podepsal by ji za něj s největší pravděpodobností stejně nějaký horlivý poskok a všichni by se tvářili, že je vše v nejlepším pořádku. Tím, že se ale prezident podvolil - a vyjádřil v přímé souvislosti s tím názor, že Česká republika ratifikací smlouvy přijde o svoji suverenitu - podvolil nutno zdůraznit závaznému výkladu Ústavního soudu jakkoli jdoucímu proti nejzákladnější logice práva - který jím tak na sebe převzal za ratifikaci plnou právní i morální zodpovědnost, bude Lisabonská smlouva až do svého definitivního konce mít myslím už vždy cejch něčeho jako Mnichovské dohody, jak mnozí už nyní podotýkají - ačkoli historický kontext je samozřejmě jiný a nejedná se tedy o přímou analogii. Jsem nicméně přesvědčen, že takový konec přijde, svoboda a pravda totiž nakonec vítězí, jakkoli velmi často pozdě a za cenu nesmírných obětí.

Co nás to všechny bude zase stát?

Jsem sice optimista a nemyslím, že by životnost této "nové EU", založené takovým blábolem, jako je Lisabonská smlouva, trvala nějak dlouho. Ona "tisíciletá říše" přece také trvala jen necelých 7 let a se Sovětským svazem jsme také ani nikdy ani jinak nakonec nebyli na věčné časy. Bohužel ale nevěřím, že zanikne dříve, než celá Evropa zase naplno a bolestně pocítí důsledky dalšího diktátu zvrácených elit, který ve většině z hrstky ještě povolených případů prostí občané odmítli - ne snad proto, že by přesně věděli, o co jde - lidem často nedávají ty smlouvy ani číst, jako se to nepochybně stalo v době našeho přistoupení do EU a ES - kdy text jejich zakládajících smluv v češtině ani ještě neexistoval a už se o přistoupení k nim uskutečnilo referendum, ale nejspíše proto, že intuitivně cítili, že věc není v jejich nejvlastnějším zájmu - a to právě v zemích jako Francie a Nizozemí, které lze právem považovat za kolébky moderní demokracie.

Podle mě se "nová EU" pod Lisabonskou smlouvou definitivně stane naoktrojovaným nereformovatelným nesmyslem v očích většiny svých obyvatel. Avšak obávám se trochu, aby její konec neproběhl formou občanské války, neboť účinná politická opozice, která by ji mohla demontovat pokojnou cestou a pány imperátory umístit pod pečovatelskou službu, byla vlastně eliminována už při samotném jejím založení. Vždyť přece stejně jako tento eurokomunický výmysl fašistů - o němž snil před tím Hitler - maskovaný za hráz proti válce a totalitě od svého prvopočátku, ale ovládaný pak spíše lobbysty s jejich partikulárními zájmy, než že by v něm za celá ta léta vznikla nějaká standardní pluralitní demokracie soutěže politických stran s uceleným programem - byl Mnichov přece také prodáván v obalu zachránce míru v Evropě - a jak to dopadlo víme až moc dobře. A ostatně, komu z mocných by to tak vadilo - válka je pro ně přece vždy dobrý kšeft.

Nebuďme naivní - to poslední, o co se v této hře lobbystů, mezinnárodních korporací a odložených politiků hraje jsou zájmy obyčejných lidí - tomu ostatně zcela nasvědčuje fakt, že se jich ve většině zemí ani neptali a referenda byla na přímou přímluvu pana Sarkozyho v europarlamentu vyřazena ze schvalovacího procesu kde jen to šlo.

V r. 1938 na podzim také nebylo příliš lidí, kteří by si dovolili prohlašovat Mnichovskou dohodu za nulitní. Později však nejen že anulována byla, ale (nejen) Evropa se i v jejím přímém důsledku ocitla v nejstrašnější válce dosavadních dějin.

To, že bude celý ten moloch EU tím nefunkčnější, o co více moci zcizí jednotlivým zemím a národům, to se nabízí, entropie systémů je neúprosná - čím uzavřenější a rigidnější systém je, tím rychleji probíhá jeho demoralizace, korupce a rozpad. Může se stát, že se život v EU stane - díky stále přebujelejší byrokracii a její čím dál menší efektivitě - tak sešněrovaný, prokorumpovaný a předražený, že se obyvatelstvo buď definitivně naštve a celý systém bude chtít svrhnout, a nebo budou skutečné elity mizet přesně tak, jako se to dělo v éře sovětského či nacistického impéria a položí se tak jako tak, protože byrokratické patlalství se stane zase normou - a na tom jak známo pohořely všechny ony nesmyslné superstáty sebedestrukcí své morálky, efektivity organizace a konkurenceschopnosti.

Naším problémem bohužel bude, jak se zbavit jeho čím dál tím nepřehlednějšího právního systému a jím konstituovaných stále zakořeněnějších, mocnějších a čím dále tím více rigidnějších byrokratických struktur. Jak uniknout před jejich dlouhými a nenechavými prsty. Kontinentální klientelistickou supermafii - legitimizovanou nelegitimní konstitucí a volbami do quasiparlamentu bez legislativní pravomoci, disponující justiční, policejní a v budoucnu nepochybně i vojenskou mocí, sofistikovanými metodami kontroly, s monopolem na vydávání peněz atd... nicméně bez bezprostředního přístupu k významnějším energetickým a surovinovým zdrojům - totiž ve výsledku bude ovládat vnější mocnost (energeticky závislý stát, i kdyby nakrásně zabíral skoro celý kontinent, nemůže být nezávislý politicky), která jí bude podle svého uvážení zdroje poskytovat. Tou mocností bude v tomto případě především Rusko. Ano, to Rusko, které nás už jednou zabralo po rozpadu oné "tisícileté říše", té, které jsme umožnili neodvratný vzestup právě podvolením se Mnichovskému diktátu.

Není ten, kdo se nepoučí z historie, odsouzen, aby se opakovala?

----

* V originálním znění rozhodném podle mezinárodního práva zní čl. 51 Vídeňské úmluvy takto:

"The expression of a State’s consent to be bound by a treaty which has been procured by the coercion of its representative through acts or threats directed against him shall be without any legal effect."

Nabízí se otázky: Nelze náhodou rozhodnutí Ústavního soudu - stanovující v odd. 116 "...povinnost prezidenta republiky bez zbytečného odkladu ratifikovat (tzn. formálně navenek potvrdit řádný průběh vnitrostátní schvalovací procedury) mezinárodní smlouvu, která byla řádně prezidentem republiky nebo vládou z jeho pověření sjednána a s jejíž ratifikací vyslovil souhlas demokraticky zvolený zákonodárný sbor..." považovat za "act" - úkon - zde právní úkon - namířený proti zástupci státu - zde našemu prezidentovi. Jsou totiž známy případy z minulosti, kdy tomu tak nebylo a prezident mezinárodní smlouvu neratifikoval i přesto, že proběhl řádný proces jejího sjednání a schvalování. Nejedná se tedy v případě práva prezidenta neratifikovat mezinárodní smlouvu, má-li k tomu vážný důvod, náhodou již o zvykové právo, které může v zásadě řádně zrušit jen ústavodárce pozitivním právním ustanovením? Půjdeme-li ještě hlouběji do kontextu při hledání příčin, proč měl Ústavní soud najednou potřebu toto právo zrušit svým nálezem - nebyl to ostatně právě předseda Ústavního soudu, který podle všeho před časem na konferenci o Lisabonské smlouvě na Právnické fakultě Univerzity Karlovy prý prohlásil, že prezidenta lze k ratifikaci Lisabonské smlouvy donutit? Slovo donucení, figurující v českém překladu, se v angličtině skutečně překládá jako "coercion" - a právě toto slovo figuruje v čl. 51 Vídeňské úmluvy -a pokud k něčemu takovému došlo, jak se z celého kontextu výrazně zdá, není náhodou ratifikace Lisabonské smlouvy prezidentem ČR "bez jakéhokoliv právního účinku" - tj. článek 6 odst. 2 Lisabonské smlouvy nemůže být aktivován a smlouva nemůže vstoupit v platnost i přesto, že ji náš prezident - navíc podle některých zdrojů jemu blízkých pod nátlakem hrozeb z nejrůznějších dalších stran - podepsal?

** Především vzhledem k rozhodovacím většinám, které v politickém a soudním aparátu vedly ke schválení smlouvy - a tak je zákonné zahájení stíhání pro vlastizradu v této souvislosti nyní již prakticky vyloučeno - neboť všichni, kteří by v této souvislosti mohli být obviněni, požívají imunity před trestním stíháním, a vzhledem k většinám, které vedly k prohlasování smlouvy v Parlamentu České republiky, nelze již prakticky očekávat, že by jí mohli být zbaveni zákonnou cestou činnosti ústavních orgánů - a účinné použití standardních zákonných prostředků je tedy tak již nyní znemožněno.

Ještě čistě pro zajímavost podotknu, že čl. 23 Listiny základních práv a svobod má svoji analogii v ústavním systému Spojených států. Jeho základním kamenem je Deklarace nezávislosti, napsaná především Thomasem Jeffersonem, ve které stojí:

"...Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování štěstí. - Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. - Že kdykoli počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. Je pravda, že prozíravost velí, aby se vlády již ustanovené neměnily z příčin nepatrných ani přechodných, a i všechna zkušenost ukázala, že lidé, je-li zlo snesitelné, jsou spíše nakloněni je snášet, než aby se domohli svých práv tím, že zruší životní formy, na něž si zvykli. Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou zvůlí, pak je jejich právem, je jejich povinností, takovou vládu svrhnout a nalézt nové strážce své příští bezpečnosti..."

K tomu byl po americké občanské válce doplněn dodatek 14 odd. 3 Ústavy Spojených států, kde je stanoveno:

"Nikdo nebude Senátorem nebo zástupcem v Kongresu, nebo volitelem prezidenta a vice-prezidenta, nebo zastávat jakoukoli funkci, civilní nebo armádní, ve Spojených státech, nebo v kterémkoli Státě, kdo předtím přísahal, jako člen Kongresu, nebo jako úředník Spojených států, nebo jako člen státní legislativy, nebo jako výkonný soudní úředník kteréhokoli Státu, že bude chránit Ústavu Spojených Států a účastnil se proti ní vzpoury nebo povstání, nebo poskytl pomoc nebo podporu jejím nepřátelům. Kongres však může dvěma třetinami hlasů v každé sněmovně zrušit takové omezení."

Jakkoli nejsou tyto texty u nás samozřejmě nijak právně závazné, mám za to, že nám vzhledem k tomu, že budujeme v Evropě něco podobného jako jsou Spojené státy americké, mohou být stále inspirací, a neboť mám za to, že jedním z podstatných důvodů, proč Spojené státy přes svou velikost a federální charakter vydržely být tak dlouho příkladem relativně svobodné země, jsou právě osvícené dokumenty ležící v základech jejich konstituce - která se narozdíl od té nové evropské vejde i s listinou mnohem silnějších práv do útlé brožurky a může tak skutečně platit, neboť si ji lidé mohou rychle přečíst a pochopit ji.

*** O co že tam jde? Že by o znovuzavedení trestu smrti, když nebudete chtít nastoupit službu v nově budované evropské armádě? (odd. 2/3/b) Či o možnost vás legálně zastřelit kdybyste náhodou proti této "nové EU" protestovali? (odd. 2/3/a/c)

...ale nebojte, EU vám pak pošle zimník (čl. 41 odst. 3 Listiny)

...Či o otroctví a nucené práce pro "blaho společenství" (odd. 5/1/c) či dokonce tvořící "součást běžných občanských povinností" (odd. 5/1/d)? Či zavedení vězení pro dlužníky? (odd. 6/1/b) Či zatýkání vašich dětí a jejich umísťování do dětských domovů? (odd. 6/1/d) Či o zatýkání za účelem vás naočkovat proti chřipce? (odd. 6/1/e) Či o to vám číst korespondenci - nově nazývanou "komunikace" - nebo vám lézt do bytu třeba za účelem zajištění "hospodářského blahobytu země", "předcházení nepokojům a zločinnosti", za účelem ochrany vašeho "zdraví", nebo dokonce vaší "morálky"? (odd. 7/2) Jak bohulibé. Či omezování svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání v zájmu ochrany "veřejné bezpečnosti", "veřejného pořádku", či opět vašeho "zdraví" a "morálky"? (odd. 10) Či o zákaz některých médií za účelem samozřejmě ochrany opět vašeho zdraví a morálky? (odd. 11/1) Či o zákaz demonstrací, jak jinak než aby vaše zdraví a morálka neutrpěly úhony? (odd 12/1/2) Či za stejnými účely zákaz některých politických stran? (odd. 12/3) Či zákaz určitého zdravotně či morálně závadnho vědeckého bádání nebo umělecké tvorby? (odd. 13) Či že by o zabránění dětem stýkat se s rodiči, když to nebude "v jejich zájmu"? (odd. 14/1, resp. čl. 24/3 Listiny) Či o zrovnoprávnění všech cizinců s občany členských zemí EU? (odd. 21 resp. čl. 18 Smlouvy o fungování EU) Či kvóty, kolik musí být ve funkcích žen? (čl. 23 Listiny) Či o tajné soudy kdyby to čirou náhodou bylo v zájmu této nové spravedlnosti? (odd. 47) Či vám ze stejného důvodu odepřít právo na obhájce ex-offo? (odd. 48/3/c)... ne to přeci ne, tu trávu slyšet růst je přeci jen halucinace.

http://janzeman.blog.idnes.cz/

https://www.euportal.cz/Articles/5290-ceska-ratifikace-lisabonske-smlouvy-je-neplatna.aspx